Před 110 lety se potopil Titanic. K nejznámější námořní tragédii přitom nemuselo vůbec dojít

Celé jméno Titanicu bylo Royal Mail Ship (RMS) Titanic neboli Královská poštovní loď Titanic. Na své první plavbě z britského Southamptonu do severoamerického města New York vezl více než 2 200 osob. Parníku ale cestu zkřížil ledovec, loď do něj narazila a po téměř třech hodinách zmizela v hlubinách Atlantského oceánu.

Jednalo se o největší a nejluxusnější loď světa, v té době také značně technologicky vyspělou. Loď měla například 16 vodotěsných oddílů, které byly navrženy k tomu, aby ji udržely na hladině, pokud by došlo k nehodě. To vedlo k přesvědčení, že je parník dlouhý téměř 270 metrů a široký až 28 metrů nepotopitelný.

Při havárii ale došlo k řadě pochybení ze strany posádky. „Ledovci se mohli snadno vyhnout, kdyby se nestala chyba,“ řekla v roce 2010 britskému deníku The Daily Telegraph Louise Pattenová, spisovatelka a vnučka druhého důstojníka Titaniku Charlese Lightollera.

Podle ní byla pravda o skutečné podobě osudu Titanicu téměř sto let skryta kvůli strachu o pověsti jejího dědečka. „Místo toho, aby kormidelník Robert Hitchins bezpečně navedl Titanic doleva od ledovce, jakmile ho před sebou spatřil, zpanikařil a otočil loď špatným směrem,“ dodala Pattenová.

Společnost White Star Line, která si Titanic nechala postavit na zakázku, navíc přesvědčila kapitána, aby pokračoval v plavbě i po srážce, což značně urychlilo její potopení. „Kdyby Titanic stál na místě, vydržel by alespoň do té doby, než by přijela záchranná loď a nikdo by nemusel zemřít,“ sdělila Pattenová.

Situaci nepřálo ale ani bezvětrné počasí. Kvůli němu bylo ledovec obtížné zahlédnout, protože se o něj nelámaly vlny. Posádce navíc chyběl dalekohled a podle serveru Britannica pochybili i rádioví operátoři, když na můstek nepředali řadu zpráv o tom, že se Titanic pohybuje v území s častým výskytem ledovců. Jeden z nich se stal pro loď osudným.

Po srážce s ledovcem začala evakuace cestujících i personálu. Záchranné čluny, kterých bylo na Titanicu 20, však byly určeny celkem pouze pro 1 178 lidí, na více než tisícovku osob tedy nezbývalo místo. Ve skutečnosti jich na lodi ale zůstalo více, protože některé záchranné čluny odjížděly poloprázdné.

Posádka Titanicu totiž před plavbou neprovedla plánované cvičení na záchranných člunech a nevěděla, kolik osob čluny vlastně uvezou. Z celkového počtu pasažérů i posádky se proto zachránilo pouze 705 lidí.

Vrak lodi nebyl nalezen dlouhých 73 let. Průzkumy v první polovině 20. století limitovaly technologie, které pro takový objev nebyly na dostatečné úrovni. V roce 1985 se ale oceánografovi Robertu Ballardovi povedlo vrak lodi najít, když pátral po vracích jaderných ponorek při expedici pro americké námořnictvo.

„Byla to přísně tajná mise, na které jsem byl, na vrcholu Studené války. Pátrání na Titaniku bylo krycí,“ uvedl loni Robert Ballard pro server CNN. Nález z počátku oslavoval, záhy ale procítil tragickou podobu celé situace. „Na tomto místě se odehrála světová tragédie a teď se mě zmocnilo samotné místo. Jeho emoce mě naplnily a nikdy nepustily,“ dodal.

Titanic leží zhruba čtyři kilometry pod hladinou Atlantického oceánu. Jeho objevení vyvrátilo řadu mýtů a pomohlo k objasnění, co se před 110 lety lodi vlastně stalo.