Příběh, který dodnes fascinuje svět: Jak došlo k objevení vraku Titaniku?

„Nedokončil ani větu. Vyskočil jsem, doslova jsem si oblékl kombinézu přes pyžamo, ve kterém jsem byl pak několik dní,“ vzpomínal Ballard, vědecký emeritní pracovník z oceánografického institutu ve Woods Hole. Ballard promluvil pro CNN u příležitosti 40. výročí objevu Titaniku. Připomněl neobvyklý řetězec událostí, které vedly k ohromujícímu objevu, a prozradil, že to dobrodružství tím neskončilo.

Ještě před objevem vraku byl Titanic, který se potopil při své první plavbě v roce 1912, předmětem neustálé fascinace. Příběh „nepotopitelné“ lodi se stal symbolem lidské pošetilosti a selhání technologie. Jeho objev v roce 1985 jen umocnil zájem veřejnosti. O dvanáct let později vznikl filmový trhák, který se zařadil mezi nejvýdělečnější filmy historie. Po katastrofě z roku 2023, kdy se potopila ponorka s turisty, kteří se chtěli podívat na vrak, znovu ožily tragické příběhy spojené s lodí.

Pro mořské badatele, jako je Ballard a jeho kolegové, byl nález Titaniku srovnatelný s prvním výstupem na Mount Everest. Prototyp technologie, díky které byl objev možný, změnil hlubokomořský výzkum a výrazně rozšířil znalosti vědců o oceánu. Dokonce i se správným vybavením bylo nutné změnit strategii.

Pátrání po vraku v roce 1985 nebylo prvním Ballardovým pokusem. Expedice z roku 1977 selhala, když se utrhl vrtací nástroj, na kterém byly připevněné sonary a kamery. Tato zkušenost Ballarda přesvědčila, že lepší cestou je využití dálkově ovládaných podvodních vozidel, která dokáží přenášet video. Pro tento projekt však nemohl najít potřebné finance.

Nakonec americké námořnictvo podpořilo vývoj Ballardovy technologie, hlubokomořského zobrazovacího systému, kterému se přezdívalo Argo. Námořnictvo mělo zájem na tom, aby ho mohlo použít k určení příčin potopení dvou jaderných ponorek USS Thresher a USS Scorpion v Atlantiku v 60. letech. Ballard přesvědčil představitele námořnictva, aby mu v rámci expedice k průzkumu ponorek vyhradili čas i na hledání Titaniku. Tato dohoda posloužila jako krytí pro tajnou vojenskou operaci. „Nechtěli jsme, aby Sověti věděli, kde se ponorky nacházejí,“ uvedl Ballard.

Navzdory letitým přípravám nebyl Ballard optimistický, že se mu vrak podaří najít. Měl na hledání málo času a francouzský tým, se kterým spolupracoval, měl nový, sofistikovaný sonar. Podle Ballarda se dohodli, že ho najdou Francouzi, a on pak bude mít dostatek času, aby vrak nafilmoval. Nakonec ho francouzský tým nenašel, ale pomohl Ballardovi zúžit oblast pátrání.

Ballard měl klíčový nápad při mapování trosek ponorky Scorpion. Pole trosek nebylo malé a kruhové, jak se očekávalo, ale táhlo se v mílové stopě. Zjistil, že těžší objekty klesly rovnou ke dnu, zatímco lehčí unášely proudy dál. Došlo mu, že Titanic, který klesl do podobné hloubky jako ponorka, by za sebou měl mít podobné, ne-li větší pole trosek. A že je mnohem jednodušší hledat rozsáhlé pole než samotný vrak.

„To, co vedlo k našemu úspěchu, byla Ballardova strategie,“ uvedl jeho kolega Dana Yoerger. „Nesnažil se najít loď, snažil se najít pole trosek, což je mnohem větší cíl a je zvláště vhodné pro hledání vašima očima.“ V roce 1985 tak systém Argo pořídil černobílé video, zatímco starší systém ANGUS s 35mm fotoaparátem zachytil modravé statické snímky, které potvrdily existenci vraku.

Rok nato se tým vrátil s pokročilejšími barevnými kamerami, aby zdokumentoval vrak, včetně bazénu, velkého schodiště a přídě. Tyto záběry se staly ikonickými. Ballard byl také prvním člověkem, který navštívil vrak v ponorném plavidle Alvin. Při ponoru spatřil dojemné artefakty, jako byla dětská panenka nebo příbory. Nenašel žádné lidské ostatky.

Všiml si, že vrak pokrývá rez, kterou tvoří bakterie. Tomuto jevu dal jméno „rusticles“, což je slovo, které se následně dostalo do Oxfordského slovníku angličtiny. Ballard navrhl, aby se vrak před dalším rozpadem chránil ochranným nátěrem.

Objev Titaniku nebyl zdaleka jediným v Ballardově kariéře. Expedice do Středoatlantického hřbetu poskytly klíčové důkazy pro deskovou tektoniku. Během plavby po Galapážském riftu zase objevil hydrotermální průduchy a fantastické formy života, které v nich žijí. Ballard dokázal, že život může existovat i bez slunečního světla.

Mimo to Ballard objevil také několik dalších slavných vraků: nacistickou bitevní loď Bismarck, letadlovou loď USS Yorktown nebo loď PT-109, které velel prezident John F. Kennedy.

Ballard je stále aktivní. V červenci se vrátil z 21denní expedice na Šalamounových ostrovech, kde začal mapovat plavidla a letadla ztracená během pěti námořních bitev druhé světové války. Věří, že budoucnost oceánského průzkumu je robotická a bez posádky. Používá například autonomní podvodní vozidla, která dokáží najednou prozkoumávat větší plochu.

Ballard se domnívá, že i pro další generace badatelů zůstane v oceánu mnoho neznámého. Sám se stále snaží najít letadlo Amelie Earhartové. „Pořád to máme na seznamu,“ dodal s úsměvem.