Naše země zasáhla před 155 lety epidemie cholery. Jak o ní referoval dobový tisk?

Pruští vojáci v našich zemích provizorně přebývali v zabraných domech, ale i ve skladištích, sýpkách nebo klášterech, kde se jich těsnilo mnoho na malém prostoru a ve špatných hygienických podmínkách. Není divu, že se mezi vojsky rozšířila infekční onemocnění, včetně cholery. Ta záhy pronikla i mezi civilní obyvatelstvo. Ve městech i na vesnicích měla cholera rovněž ideální podmínky k šíření, protože v nich tehdy ještě nebyla vybudovaná kanalizace. Splašky a odpadky stále běžně končily na ulici a kontaminovaly vodu. To vše způsobilo, že cholera velmi rychle nabyla epidemického rázu.

Jak se nemoc projevovala? Charakteristické byly prudké průjmy a zvracení doprovázené úpornými bolestmi hlavy následkem dehydratace. Choleru doprovázela také neuhasitelná žízeň a křeče. Naděje na uzdravení byla mizivá, absence antibiotik i vhodných hygienických podmínek vedla tehdy k téměř jisté smrti. Lékaři neznali příčinu onemocnění a ani nevěděli, jak ho léčit. Tehdejší léčebné procedury nebo používané medikamenty neměly takřka žádný účinek. Mnohdy bylo nemocnému a umírajícímu pouze podáváno opium, aby mu ulehčilo od nesnesitelných bolestí.

Někdy však lékaři dovedli nemocné vyléčit. Na začátku září 1866 se v tisku pod titulkem „Nový prostředek proti choleře“ objevila tato zpráva:

„Ve Vratislavi v pruském Slezsku odhodlal se jeden lékař, vida dvě cholerou onemocnělé osoby, že již stuhly a známky života o sobě nedávají, že se pokusí, zdaž by je nepřivedl k životu přidáním teplé lidské krve. Nemocní byli jeden 88letý muž a 24letá žena; jak řečeno, byli již stuhlí, tepny více se nehýbaly a každým okamžikem smrt se očekávala. Řečený lékař pustil oběma nemocným žilou, tak že každému asi libra krve ubylo a tuto krev nahradil jim krví teplou, ze zdravého člověka vzatou, vstříkav jim ji do žil. A ejhle, již v polou stříkání udála se při ženě podivná změna; zmodralý doposud a scvrklý obličej zčervenal, tepny začaly se hýbat, později přišla nemocná zase k sobě a vedlo se jí líp. Rovněž tak při muži, ač u něho změna se nedostavila okamžitě. Kůže mu počala poznenáhlu tepati a ve 12 hodinách přišel i on k sobě. Oba nemocní jsou již tak dalece pozdraveni, že nehrozí jim žádné nebezpečí a nemohou se dost nadiviti tomu, vypravujeli se jim, že jim bylo žilou puštěno a krve přiléváno. Oni ničeho necítili.“

Na choleru umíraly celé rodiny i městské čtvrti, a to i během několika málo dnů. Dobové noviny byly plné zpráv o vymírání domů a rodin, v obci Grygov například zemřelo během pár dní jedenáct lidí v jednom stavení. Nemoc zde tehdy prý přežilo pouze tříleté dítě. Podobných případů bylo více.

Cholera si vyžádala několik obětí i nepřímo, když zoufalí pozůstalí ukončili dobrovolně svůj život. Z konce září 1866 pochází tato zpráva:

„Chudý tkadlec v Dvorci, jenž v poslední době ženu, sestru a dítě cholerou ztratil, byl bolestí tak pohnut, že se pomátl a pak 18. t. m. na půdě svého domu pověsil. Nešťastník byl teprve po několika hodinách nalezen, pročež snahy lékařské jej k životu opět přivésti, byly márny. Zanechal dvě nedospělé děti v nejmizernějších poměrech.“

V dobovém tisku byly zaznamenány také některé zvláštní případy v souvislosti s cholerou, jako například tento:

„V osadě B. při Olomúci zemřela jistá ženská na choleru. Domácí ji přistrojili do rakve a šli vypravit ji pohřeb; nemálo se ale polekali, když přišli domů nazpět a viděli mrtvou v rubáši procházeti se po pokoji. Zástup lidu obklopil dům, strach a hrůza zmocnila se mnohých, a k tomu – cholera. Stav z mrtvých vstalé se ale lepší.“

Na konci srpna 1866 po uzavření příměří od nás začali pruští vojáci pomalu odcházet a s nimi opouštěla naše území i cholerová epidemie. Ta však řádila až do roku 1867 a zahubila v našich zemích více než sto tisíc obyvatel!