Před 80 lety nacisté srovnali se zemí Lidice a Ležáky. Proč právě tyto obce?

Tragédii v Lidicích začal milostný dopis

Dne 27. května 1942 byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ten časně ráno 4. června podlehl vážným zraněním. Tehdy už vyráželo gestapo zatknout první obyvatele středočeských Lidic a rodil se strašlivý plán vyvraždění celé obce. Pomstychtivé nacisty přitom přivedla do Lidic náhoda – milostný dopis. Psaní nebylo posíláno z této obce ani do ní adresováno, vyvolalo však podezření, že v Lidicích je organizována odbojová činnost zodpovědná za atentát na Heydricha. Co nacisty k této domněnce přimělo?

Dopis zaslal jistý Václav Říha Anně Maruščákové, se kterou již nějaký čas udržoval milostný poměr. Ženatý muž se tehdy rozhodl vztah ukončit, udělal ovšem chybu, že o tom zprávu své milence adresoval do zaměstnání, do podniku na výrobu baterií ve Slaném. Majitel továrny Jaroslav Pála si dopis přečetl a vyhodnotil ho jako podezřelý. Domníval se, že autor lístku měl něco společného s atentátem na Heydricha, stálo v něm totiž: „Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě…Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. (…)“ Ve skutečnosti neškodný milostný dopis, ve kterém se Václav s Aničkou rozcházel, se tak dostal do rukou gestapu, a to záhy nevinnou ženu zatklo. Anna absolvovala krutý výslech, při němž mimo jiného zaznělo, že jí její milenec žádal o vyřízení pozdravů jistým rodinám Horákových a Stříbrných v Lidicích od svých příbuzných působících v britském letectvu. Gestapo okamžitě vidělo spojitost mezi parašutisty stojícími za operací Anthropoid a vsí Lidice.

Lidická tragédie tedy začala dne 4. června 1942 zadržením členů rodiny Horákové a Stříbrné. Při výslechu nevypověděli nic, co by bylo možné s atentátem nějakým způsobem spojit. Ani domovní prohlídky nepřinesly očekávaná zjištění, přesto byli všichni odsouzeni k trestu smrti. Ten za úmrtí Heydricha čekal nakonec celou ves. Plán kruté pomsty měl na svědomí Karl Hermann Frank, který nápad vyvraždění Lidic prezentoval Adolfu Hitlerovi a od něj dostal pokyn k jeho realizování.

Ve večerních hodinách 9. června Lidice obklíčila nacistická vojska. Poté, co jim místní starosta musel vydat obecní majetek, byli po půlnoci všichni obyvatelé násilně vyháněni ze svých domů. Osoby mužského pohlaví starší patnácti let se posílali do místního Horákova statku, odkud se nesměli hnout do rána nadcházejícího dne. Pro ženy s dětmi ráno přijely autobusy – ženy měly putovat do koncentračních táborů a děti na vychování do vhodných německých rodin. Na místo 10. června dorazil K. H. Frank celou akci řídit. Za Horákovým statkem se pak začalo s popravou mužů. Zastřeleno jich bylo přes 170, mezi nimi i laskavý místní farář Josef Štemberka, kterého katolická církev považuje za mučedníka a usiluje o jeho prohlášení za blahoslaveného. V době vyvražďování Lidic kněz původně v obci neměl působit, na jaře roku 1942 již plánoval odchod na penzi a ke své rodině do Pecky. Protože ho však jeho duchovní nástupce požádal, aby farnost spravoval o pár týdnu déle, v Lidicích zůstal do osudného června. Když byl spolu s dalšími lidickými muži zahnán do Horákova statku, před smrtí svým spoluvězňům uděloval rozhřešení a modlil se za spásu jejich duší. Sám Štemberka zahynul v závěru hromadné popravy, údajně gestapo chtělo jeho život coby duchovního ušetřit, ovšem kněz odmítl prchnout a hrdinně padl spolu s ostatními.

Veškerý majetek (včetně domácího zvířectva) lidických obyvatel si nacisté odvezli, stavení polili benzínem a zapálili. Celá vesnice do pár hodin lehla popelem. Zkázu přečkal pouze jeden strom, dnes památná lidická hrušeň. Těla zemřelých dostali za úkol pohřbít Židé, vězni z koncentračního tábora. Obec nadobro zmizela z map.

Za dva týdny následovalo vyhlazení Ležáků

Za několik dní po vypálení Lidic zaměřilo gestapo svou pozornost na východočeskou obec Ležáky, kde bylo prokázáno zapojení do operace Anthropoid, tedy atentátu na Heydricha. Nacisté zde objevili vysílačku Libuši parašutistické skupiny Silver A.

Dne 21. června 1942 byl zatčen jeden z vůdčích mužů odboje na Pardubicku, mlynář Jindřich Švanda. Bezprostředně po výslechu a mučení ho v Pardubicích čekal trest smrti. O pár dní později se opakoval stejný scénář jako v Lidicích – také Ležáky byly obklíčené vojáky, obyvatelé starší patnácti let byli svezeni do vily Zámeček v Pardubicích, kde čekali na nevyhnutelnou smrt. Počet obětí byl výrazně nižší než v případě Lidic, nedosahoval ani čísla čtyřicet. Zemřely zde však také ženy, některé děti zahynuly v plynových komorách, jiné se umístily do německých rodin k převychování. Ležáky přes noc shořely.