Před 80 lety proběhla operace Anthropoid. Kdo se na ní podílel?

Po úspěšném útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se museli atentátníci a jejich spolupracovníci skrývat před gestapem, azyl jim poskytla celá řada rodin. Poslední úkryt našli českoslovenští parašutisté v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje na pražské Resslově ulici, kde jako hrdinové podlehli dne 18. června 1942 nacistické přesile. Šest vojáků ukončilo svůj život sebevraždou, jednoho zabili nepřátelé.

Zavražděným mužem byl Jan Kubiš, jeden z přímých útočníků na Reinharda Heydricha. Právě on na jeho vůz hodil granát, a způsobil tak nacistovi smrtelné zranění. Sám Kubiš z atentátu taktéž nevyvázl bez úrazu, exploze granátu ho zranila v obličeji. Ošetření mu tehdy poskytli lékaři Soběslav Sobek a Milada Frantová, kteří za tuto pomoc později zaplatili životem – gestapo je nechalo popravit. Granátem nakonec nacisté smrt Heydricha pomstili a Kubiše jím sprovodili v kostele sv. Cyrila a Metoděje ze světa, voják tehdy ve věku 28 let vykrvácel na kůru chrámu. Nepřátelům nestačila pouze jeho smrt, ale popravili téměř celou jeho rodinu.

Druhý atentátník, Josef Gabčík, tehdy v kostele spáchal sebevraždu, bylo mu 30 let. Tento voják dostal za úkol velet útoku na Heydricha a zastřelit ho, jeho samopal však selhal, a tak musel s granátem zasáhnout již zmíněný Kubiš. Také Gabčíkovi blízcí byli nacisty popraveni. Dne 24. října 1942 je čekal výkon trestu smrti v koncentračním táboře Mauthausen, kde zemřela i Gabčíkova přítelkyně Liboslava Fafková se svou rodinou. Atentátníkům totiž poskytla úkryt a měla být údajně i Gabčíkovou snoubenkou. Když se parašutisté ukrývali v kostele sv. Cyrila a Metoděje, nosila jim zásoby jídla. Podle jiných zdrojů však měl udržovat Gabčík vztah s jinou ženou, s Annou Malinovou. Mladou vdovu za ukrývání atentátníka zastřelili stejného říjnového dne v koncentračním táboře v Mauthausenu, zůstala po ní tříletá dcera Alenka. 

Svůj život sám ukončil také Josef Valčík, který pomáhal tajnou operaci organizovat. Nacisté se pomstili i na jeho rodině, kterou popravili v koncentračním táboře. Valčíkova sestra Františka byla tehdy těhotná, a proto se s její popravou počkalo až po porodu. Sirotek poté putoval k adopci do vhodné německé rodiny.

Za ubytování Josefa Valčíka a dalších československých odbojářů měl čekat trest smrti i Marii Moravcovou, která byla v odbojových kruzích známá jako „teta Moravcová“. Během zatýkání gestapem však spáchala sebevraždu – pozřela ampulku s kyanidem draselným, kterou s sebou již dlouho nosila schovanou v broži ve tvaru pavoučka. Manžel Marie Moravcové, Alois Moravec, tehdy neměl jed k dispozici. Po zadržení absolvoval kruté vyslýchání a mučení, smrt v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942 mu byla vysvobozením, stejně jako jeho synovi Vlastimilu Moravcovi.

Ten se do skupiny atentátníků zapojil jako kurýr, který rychle předával zprávy mezi všemi spolupracovníky. Poskytl také Josefovi Gabčíkovi jízdní kolo pro potřeby vykonání útoku na Heydricha. Při zatýkání manželů Moravcových, svých rodičů, byl Vlastimil mimo Prahu, a proto ho gestapo kontaktovalo se smyšlenou zprávou o vážné chorobě matky. Následoval výslech doprovázený psychickým i fyzickým týráním. Vlastimil Moravec následně musel po bojích v kostele sv. Cyrila a Metoděje gestapu identifikovat mrtvé vojáky - kromě již zmíněných mužů ještě Jaroslava Švarce, Jana Hrubého, Josefa Bublíka a Adolfa Opálku.