Od umučení svatého Jana Sarkandera uplynulo 400 let. Kdo byl tento světec?

Katolický kněz Jan Sarkander se narodil dne 20. prosince roku 1576 v polské obci Skočov. Od roku 1589 studoval v Příboře, v roce 1592 nastoupil na studium filozofie do olomoucké latinské školy k jezuitům. O osm let později začal v Praze na univerzitě studovat filozofii, roku 1603 obdržel titul doktor filozofie. Následující rok začal se studiem teologie na jezuitské univerzitě ve Štýrském Hradci. Údajně mu toto studium měla přerušit láska a svatba s protestantkou Annou Plachetskou, ovšem žádné písemné doklady sňatku se dodnes nedochovaly.

Kardinálem Dietrichsteinem byl Jan Sarkandr vysvěcen na jáhna, později na kněze. V prosinci roku 1609 ho nechal Dietrichstein uvěznit, protože měl pomoci svému bratrovi Mikulášovi obžalovanému ze zrady opustit vězení. 

V roce 1609 také začal Jan Sarkandr působit jako farář v Uničově, od roku 1611 v Charvátech, o rok později ve Zdounkách a roku 1615 v Boskovicích. V roce 1616 se přesunul do Holešova, na panství Ladislava Popela z Lobkovic. Ten se dostal do sporu se svým luteránským sousedem Václavem Bítovským z Bítova. Rozpor vyústil v uvěznění Ladislava Popela z Lobkovic. Tehdy, roku 1619, Sarkandr panství z opatrnosti opustil a přechodně zůstával v klášteře v Čenstochové a v Krakově. Až ke konci roku 1619 se rozhodl vrátit zpět do Holešova. Tehdy ještě netušil, že ho toto rozhodnutí bude stát život.

Probíhalo totiž právě české stavovské povstání a v únoru roku 1620 na Moravu vtrhlo vojsko polského katolického panovníka Zikmunda III. Vasy. Podle legendy tehdy sám Jan Sarkandr měl zachránit před drancováním Holešov, když vyšel s procesím naproti polským vojákům. Ti se údajně k celému procesí přidali, začali zpívat náboženské písně a společně se modlit. Ovšem Jana Sarkandera Václav Bítovský z Bítova obvinil z toho, že polské vojsko na Moravu dovedl. Sarkandr utekl z Holešova, ale po několika dnech byl dopaden v lesích poblíž Tovačova a převezen do vězení v Tovačově, což představoval sklep domu č. 8. Stanul před povstaleckým soudem, jemuž předsedal Václav Bítovský z Bítova. Bylo rozhodnuto o jeho transportu do Olomouce.

V Olomouci byl Sarkander dlouhé dny krutě mučen a vyslýchán. O tomto mučení se dochovaly poměrně podrobné dobové zápisy z pera rychtáře Jana Scintilla, který znal Sarkandera ze studií. Soudní komise po obviněném chtěla, aby prozradil zpovědní tajemství Ladislava Popela z Lobkovic a aby přiznal, že polská vojska přivedl na Moravu. Proto byl natahován na skřipec, kat mu potrhal svaly a lámal kosti, až nakonec bylo přistoupeno k pálení těla ohněm. Výše zmíněný Jan Scintilla tehdy kardinálu Dietrichsteinovi napsal:

„Poručili Sarkandra pálit pochodněmi na bocích. Když jim však louče zhasly, skropené krví, poradili katovi, aby smočil peří v síře a smole, zapálil a házel je na Sarkanderova prsa a ramena…Byl už takřka zbaven těla, neboť na celé hrudi, zádech a bocích byl tak krutě pálen, až se objevily kosti a vyhřezly vnitřnosti. A když s ním dále nemohli nic pořídit a sami se s ním docela umořili a unavili, dali ho takto spáleného sejmout z mučidla, ale napomenuli ho vážně, aby se rozmyslil, s připomenutím předešlého, a tak odešli. Protože se pak nemístně dali slyšet, že s ním zavedou čtvrtou torturu, odpověděl jsem a odporoval, že je to proti všemu právu a spravedlnosti.“

Jan Sarkandr zemřel na následky krutého mučení dne 17. března 1620 v Olomouci, kde byl vězněn na místě, kde se dnes nachází kaple nesoucí jeho jméno. Svatořečen byl Sarkandr v květnu roku 1995 papežem Janem Pavlem II. Je patronem zpovědního tajemství a Moravy.