Podivné záliby a choutky českého krále. Byl Václav IV. gay?

Ihned po narození domluvil Karel IV. sňatek svého syna Václava s Eliškou Norimberskou, dcerou norimberského purkrabího Fridricha. Po smrti zetě a úhlavního nepřítele Rudolfa IV. Habsburského Karel IV. své rozhodnutí přehodnotil a Václava přislíbil následovnici uherského trůnu Alžbětě. Oba zásnubní sliby zrušil tehdejší papež Urban V. Nakonec se devítiletý Václav oženil s Johanou Bavorskou. Po její smrti uzavřel manželství Žanetou Bavorskou. Ačkoliv se v jeho životě vystřídaly dvě ženy, ani s jednou nezplodil děti.

Kromě spekulací o neplodnosti, se hodně mluví i o tom, zda Václav IV. nebyl homosexuální orientace. Alespoň tak si to myslí někteří historikové a své argumenty opírají o Václavů prokazatelný odpor k ženskému pohlaví. Jeho první manželka tragicky zahynula poté, co jí napadli královští lovečtí psi (Václav IV. byl velkým milovníkem zvířat všeho druhu), a její pozůstalý manžel se dokonce ani nezúčastnil pohřbu. Rovněž nebyl přítomen ani na slavnostní korunovaci své druhé manželky Žofie, ačkoliv tím jednal s veškerými dosavadními předepsanými královskými mravy.

Samozřejmě je nutné zdůraznit, že manželství nebylo v době pozdního středověku o lásce, nýbrž o udržení moci a majetku. Václav IV. byl zasnouben ještě v době, kdy ani sám neuměl pořádně chodit, a z dnešního hlediska by se sňatek devítiletého chlapce se čtrnáctiletou dívkou stal předmětem znatelného společenského odporu. Tehdy ale šlo o zcela běžnou praxi. I proto nemusel jeho apatie vůči chotím souviset s homosexuální orientací, nýbrž prostě se skutečností, že k nim necítil žádný emoční vztah. 

Proč ani s jednou ze svých žen nedokázal Václav IV. zplodit potomka? Samozřejmě by každý mohl argumentovat neplodností, azoospermiemi atd. Oč se tedy opírají teorie o homosexuální orientaci českého krála? Ze slov kronikáře Václava Hájka z Libočan. Ten se totiž zmiňoval, že se král obklopoval různými muži a jinochy z řad panstva a měšťanstva. Konkrétně šlo o Jíru z Roztok, Těmu z Kolic, Jana Čúcha ze Zásady, Štěpána z Opočna a Zikumnda Hulera.

Pro krále by bylo mnohem příhodnější stýkat se s lidmi z vyšší šlechty, jimiž výše zmínění nebyli. Jednalo se pouze o bezvýznamné zemany bez morálních způsobů, kteří se pouze přiživovali na královské pokladně. Z jakého důvodu král Václav IV. takto riskoval, bylo záhodno i náboženskému mysliteli a zemanovi Tomáši Štítnému, který sám vyjádřil obavy, zda se nejedná o jeho milence. 

"Počestno jest také králi nemieti obyčeje s chaternými a s lehkými lidmi, aby nezlehčal úmysl jeho." Nemohli být tito panovníkovi důvěrníci, na nichž přes všechny problémy lpěl, také jeho milenci?," tázal se Štítný.

Nejasnosti panovaly i okolo Václavova koníčku vydávat se na hony a obecně se stahovat do ústraní. Neuchyloval se snad do lůn přírody, aby se se svými muži mohl oddávat soukromým "neřestem? Dále se Václav IV. také zapsal do historie svojí zálibou v módě, konkrétně v křiklavých a netradičních barvách. Svým by se dal považovat za typického představitele všech stereotypů o zženštilých a labilních gayích. Však také jeho samotné okolí potvrzovalo jeho rychlé střídání nálad.