Sexualita byla vždy tabu. Změnu přinesla válka

Sexualita byla v minulosti tak trochu zakázaným tématem. Ostatně i dnes tato problematika bývá mnohdy tabu.

Nahlédnout do sexuálního života našich předků je značně obtížné. Oficiálně se o sexualitě v minulosti nikdy nemluvilo či nepsalo otevřeně. Ani v tzv. pramenech osobní povahy, tedy v dopisech nebo v denících, bychom se toho o intimním životě příliš nedočetli. Lze se domnívat, že po dlouhou dobu nebyly vůbec brány v úvahu nějaké sexuální potřeby člověka. Sex neměl způsobovat rozkoš, ale měl být provozován pouze za účelem plození potomků. Nepřípustný byl rovněž pohlavní styk mimo manželství, i když k němu často docházelo. Přesto, že se na nemanželský sex dívala společnost skrz prsty, jsou známé některé milostné aférky mladých aristokratů, kteří také k uspokojení svých sexuálních potřeb navštěvovali nevěstince. Známý je i případ české šlechtičny Elišky Kateřiny ze Smiřic, která udržovala milenecký poměr s kovářem, za což byla krutě potrestána. Ze středověku se však také dochovaly zmínky o tom, že žena by měla ideálně při sexu prožívat rozkoš, aby byla schopná otěhotnět.

Teprve v 18. století se pod vlivem osvíceneckých myšlenek sexualita stala diskutovaným tématem. Nejčastěji byla zmiňována v souvislosti s těhotenstvím a porodností. Poprvé se však objevila také otázka plánovaného rodičovství. Přesto zůstával sex spojen výhradně s plozením dětí, rozkoš byla vnímána jako negativní jev, který byl často označován za příčinu vzniku zdravotních problémů a nemocí. V dobových medicínských spisech bychom jako častou příčinu chorob nalezli právě sexuální nezřízenost.

Protože se v minulosti o sexu spíše nemluvilo, nemůžeme se divit, že první sexuální zkušenost mohla být (a to zejména pro ženy) značně nepříjemná. I dcera císařovny Marie Terezie, Marie Karolína, si odnesla ze svatební noci trauma, o čemž svědčí dopis, který napsala své vychovatelce v  dubnu roku 1768:

„Otevřeně přiznávám, že bych raději zemřela, než abych to musela zažít znovu. Kdyby mě má víra nenaučila myslet na Boha, byla bych se zabila, neboť to bylo peklo.“

Na konci 19. století již pomalu přestaly církevní autority zasahovat do sexuálního života lidí. Do té doby nepřicházela v úvahu rozkoš nebo jiná poloha než misionářská. Dobové příručky však nadále doporučovaly zdrženlivost a cudnost, a to zejména ženám. Aktivitu k pohlavnímu styku měl vždy iniciovat muž. Mužům byl také vždy přisuzován větší sexuální apetit, který mohl uspokojit i mimo manželství. Ženě něco takového ovšem nebylo dovoleno. Ženám také bylo doporučováno, aby muže v oblasti sexuálních potřeb usměrňovaly a myslely na důsledky pohlavního styku, tedy (často nechtěné) těhotenství. Zatímco ženy měly být od přírody v sexu zdrženlivější, muži vášni snadno prý propadali, což měly jejich manželky pokud možno krotit. Proto ani neměly moc pečovat o svůj zevnějšek, aby pro svého partnera nebyly příliš přitažlivé. V dobových lékařských příručkách bychom také našli doporučenou četnost pohlavního styku manželů, který měl ideálně probíhat jednou či dvakrát do měsíce. Z tohoto důvodu byly manželům doporučovány oddělené ložnice nebo alespoň oddělená lůžka.

Změna nastala po první světové válce. Tehdy se sexualita stala předmětem zájmu lékařů, sociologů nebo třeba antropologů. Člověku již byly přisouzeny sexuální potřeby, které se měly uspokojovat. Jednalo se o významnou změnu v myšlení. Také se poprvé začalo mluvit o sexualitě žen. Objevila se dokonce myšlenka, že žena pro své zdraví potřebuje sexuální uspokojení, které v ní má navíc schopnost probudit mateřské pudy. Také se tehdejší odborníci zmiňovali o faktu, že nespokojený sexuální život manželů vede k nevěře a rozpadu manželství. Postupně se přestalo dívat skrz prsty na předmanželský či mimomanželský sex. Vždy však měli lidé brát v úvahu i negativní dopady tohoto sexuálního chování, a to zejména riziko nechtěného těhotenství nebo šíření pohlavních chorob.

Související

Austrálie, ilustrační fotografie. Analýza

Historie se opakuje? Australané mohou odstartovat novou vlnu dekolonizace

Australský odpor britskému panovníkovi je symbolem definitivního ukončování evropské koloniální nadvlády. Existuje ještě řada zemí, které v zámoří mají své provincie a dosud se jich nevzdaly. Mocnosti jako Čína nebo Rusko pak vytvářejí moderní imperialismus, který je v podstatě totéž, jako imperialismus minulých století – jen jinak provedený. A Spojené státy jsou kapitola sama o sobě. 

Více souvisejících

historie sex sexualita

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 10 hodinami

před 12 hodinami

včera

včera

Princ Harry v upoutávce k dokumentu Harry 2 Meghan.

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

včera

včera

včera

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

Přelom října a listopadu je u nás spojen s Dušičkami, kdy se vzpomíná na zemřelé předky a zapalují se za ně svíčky na hrobech. V Americe, v Anglii nebo třeba v Austrálii tento čas patří Halloweenu, s nímž se pojí koledování nebo vydlabané dýně. V Mexiku se konec října a počátek listopadu nese ve znamení oslav zvaných Día de los Muertos, při nichž se lidé veselí, protože se mohou setkat se svými mrtvými blízkými. Součástí svátku jsou i všudypřítomné masky kostlivců. Od roku 2003 figuruje svátek na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO.

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy