Španělská chřipka si nedala pokoj, před 105 lety opět udeřila. Komu se stala osudnou?

Třetí vlna nebezpečné nemoci

Onemocnění, pro které se ujalo označení španělská chřipka, se začalo ve světě poprvé rozšiřovat na jaře roku 1918. Tehdy se mezi lidmi velmi rychle šířila a brzy nabyla pandemického rázu. Nevyžádala si ovšem ještě tolik obětí, ve velkém nemoc zabíjela až ve druhé vlně na podzim roku 1918. Na počátku roku následujícího přišla vlna třetí, znovu méně smrtící, ale silná. 

Mnoho zpráv o nebezpečném onemocnění se již počátkem roku 1919 objevilo v denním tisku po celém světě. Také noviny v našich zemích přinášely denně informace o řádění španělské chřipky, a to u nás i v zahraničí. Koncem ledna 1919 se tak mohli kupříkladu Pražané dočíst o tom, že v Itálii zemřelo na španělskou chřipku během pouhých čtrnácti dnů od začátku roku bezmála 16 a půl tisíce lidí! V novinách na Moravě se zase psalo, že v islandském Reykjavíku podlehlo onemocnění za jediný den, na Nový rok, více než 600 osob. Rakve se v této zemi údajně vyráběly v nepřetržitých provozech a stejně nestačily pro všechny oběti epidemie. Proto se mnozí mrtví pohřbili jen v jednoduchých dřevěných bednách. Neměl zde kdo prodávat léky, protože všechny lékárny se zavřely kvůli onemocnění pracovníků. Podobná situace panovala i ve Švédsku, kde se rychle otevíraly provizorní nemocnice. O moc lepší to nebylo ani v Anglii nebo ve Spojených státech amerických. V našich zemích se španělská chřipka naplno projevila ve druhé polovině února a řádila až do konce března 1919.

Slavné oběti epidemie

Nemocných tedy roku 1919 přibývalo i po tisících denně, obětí bylo také poměrně dost, i když méně, než v předchozí vlně. Španělská chřipka zabila před 105 lety také některé významné osobnosti. Dne 16. ledna 1919 na ni zemřel prezident Brazílie Francisco de Paula Rodrigues Alves. Ten byl koncem roku 1918 zvolen prezidentem země již podruhé, role hlavy státu se ale tehdy prakticky neujal. Zanedlouho po svém zvolení totiž onemocněl a následně ve věku 70 let zemřel.

V Londýně zemřel dne 12. února 1919 teprve třiačtyřicetiletý malíř Harold John Wilde Gilman, který proslul svými impresionistickými portréty a krajinomalbami. Již od dětství měl chatrné zdraví a nákaza španělskou chřipkou se mu stala osudnou.

V únoru roku 1919 schvátila španělská chřipka také bývalého císaře habsburské monarchie Karla I., ten měl štěstí a z nemoci se zotavil. Někdejšího habsburského panovníka ještě dlouho po prodělaném onemocnění trápila srdeční slabost, a proto k sobě nějaký čas nepouštěl žádné návštěvy. Podlomené zdraví Habsburkovi zůstalo, o pár let později, v dubnu roku 1922 zemřel ve věku pouhých 34 let na zápal plic.

Dne 16. února 1919 podlehla zákeřné chřipce tehdejší slavná ukrajinská herečka Vera Cholodnaja, kráska stříbrného plátna. Objevila se v mnohých němých filmech, kde se proslavila jako vůbec první žena. Její manžel Vladimir byl zase prvním automobilovým závodníkem v zemi. Vera se dožila jenom 25 let, oficiálně zemřela na španělskou chřipku. Dle jiných názorů se však měla stát obětí bolševiků, jimž byla trnem v oku. Jako nepohodlnou osobu ji prý otrávili. 

Ve věku 48 let zabila španělská chřipka dne 24. března 1919 německého sochaře Franze Metznera, rodáka ze západních Čech. Zapsal se do historie především výzdobou monumentálního památníku Bitvy národů v Lipsku. Jeho dílo se dochovalo i na našem území, například v Praze nebo Teplicích. Mnoho jeho soch, reliéfů či pomníků u nás se nelíbilo nacistickému a následně i komunistickému režimu, a tak byly bohužel nenávratně zničeny.