Tadeáš Hájek z Hájku. Všestranně nadaný renesanční učenec bývá srovnáván s da Vincim

Tadeáš Hájek z Hájku se narodil zřejmě prvního prosincového dne roku 1525 v Praze do rodiny vzdělaného polyhistora Šimona Hájka, který se zajímal především o astronomii a přátelil se s několika významnými učenci své doby. O dětství Tadeáše Hájka se dodnes nedochovaly prakticky žádné zprávy. Víme však jistě, že studoval na univerzitách v Praze, Vídni, Miláně a Bologni. Po studiích působil jako profesor na pražské univerzitě, kde přednášel matematiku a astronomii. Později, po uzavření manželství, se vrátil ke své původní specializaci, k medicíně. Jako osobní lékař dohlížel na zdravotní stav císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II., působil ve funkci tzv. protomedika Království českého. Do dnešních dnů se dochoval pouhý jeden lékařský spis připsaný Tadeáši Hájkovi, který byl vydán v roce 1596. Jedná se o jakousi obhajobu svého lékařského postupu, za který sklidil dříve kritiku.

Tadeáš Hájek z Hájku bezpochyby patřil mezi nejvýznamnější učence působící na dvoře Rudolfa II. Stál dokonce v čele císařských alchymistických laboratoří a Rudolf II. mu mimo jiné dal za úkol odhalovat na císařském dvoře podvodníky. Ve sborníku vydaném k 400. výročí úmrtí Hájka tuto osobnost českých dějin výstižně Jaroslav Soumar charakterizoval těmito slovy: „Jeho dílo v pravdě polyhistorické zasahovalo do rozmanitých oblastí lidského snažení a Tadeáš Hájek z Hájku je pro svou dobu v Čechách stejně příznačný jako o sto let mladší Leonardo da Vinci symbolem italské renesance.“ Právě on císaři Rudolfovi II. navrhl, aby do Prahy povolal Tychona Brahe z Dánska. Sám Hájek také udržoval kontakty s astronomy ze zahraničí, což značně přispělo k prohloubení jeho odborných znalostí. Sám napsal několik odborných pojednání z oboru astronomie. Přiklonil se k názoru o otáčení Země kolem své osy, věnoval se studiu komet a hvězd. Na některých jeho poznatcích později stavěl své teorie Tycho Brahe. Tyto dva muže pojil vřelý přátelský vztah, podle názoru některých badatelů Brahe v Hájkovi spařoval jakéhosi svého profesního otce.

Další zásluhy jsou Tadeáši Hájkovi z Hájku připisovány v oboru botaniky. V souvislosti s Hájkem bývá zmiňován především překlad proslulého Mattioliho Herbáře, který český učenec navíc rozpracoval a rozšířil o své poznatky a výsledky pozorování. Při překladu zavedl zcela novou českou terminologii, která v omezeném rozsahu přežila dodnes. S Mattiolim, autorem Herbáře, se Hájek osobně setkal v Praze, když ho vystřídal ve funkci osobního císařského lékaře. Ve zmíněném překladu Herbáře je také možné nalézt jediné vyobrazení podoby Tadeáše Hájka z Hájku.

V překladu Mattioliho Herbáře Hájek značně doplnil kapitolu o chmelu, a to na základě svých pozorování i rozhovorů se sládky, kteří rostlinu znali pochopitelně velmi dobře. Studiu chmelu se Hájek věnoval ještě podrobněji v latinském spise vydaném roku 1585, jehož název se do češtiny překládá jako O pivě a způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích, a které je vůbec prvním dílem pojednávajícím o pivu. V tomto díle se vůbec poprvé objevuje přesná definice piva: „jest tudíž pivo nápoj z vody, zrní obilného a květu chmele vrbovitého, svařením uměle sdělaný a řádně vykvašený“. V této souvislosti je třeba zmínit, že ke studiu chmele a výrobě piva se Hájek dostal poměrně snadno, protože jeho dva strýci se živili jako sládci.

Tadeáš Hájek z Hájku se dožil úctyhodného věku 74 let, zemřel dne 1. září roku 1600 – před 420 lety. Místem jeho posledního odpočinku se stala Betlémská kaple.