Tajemství Tutanchamonovy hrobky známe už sto let. Prvenství si připsal Carter

Sen najít hrobku Tutanchamona

Howard Carter, to byl londýnský rodák a člověk, kterého svět starověkého Egypta fascinoval již od dětství, kdy si poprvé u bohatých rodinných přátel prohlížel sbírku staroegyptských artefaktů pocházejících z prvních vykopávek v Egyptě. Už tehdy zatoužil nějaký vzácný poklad najít sám. Již ve věku 17 let působil na poli egyptologie, a to jako dokumentátor staroegyptských sbírek v Britském muzeu v Londýně. Brzy se také zúčastnil prvních výzkumů v Egyptě pod vedením těch nejlepších kapacit v oboru tehdejší doby. V roce 1907 ho začal finančně podporovat lord Carnarvon, který později obdržel povolení k provádění vykopávek v proslulém Údolí králů. A právě zde svěřil vedení výzkumů Carterovi. Ten se do nich pustil s hlavním cílem: najít hrob slavného panovníka Tutanchamona.

Jeden z nejvýznamnějších egyptologických objevů

Několik let v Údolí králů ovšem Carter nenarazil na nic zásadního, a tak se donátor lord Carnarvon začal domnívat, že na vykopávky jenom zbytečně vyhazuje peníze a nehodlal v nich dál pokračovat. V plánované poslední sezóně výzkumů ale přišel zásadní zvrat a objev. Psal se 4. listopad roku 1922, když Carter odkryl schody vedoucí do hrobky v podzemí. Na konci měsíce, 26. listopadu, do její předsíně vstoupil. Již tehdy mu bylo jasné, že objevil hrobku významného staroegyptského panovníka, dle nalezené pečeti se mělo jednat skutečně o Tutanchamona. Do samotné pohřební komory v roce 1922 ještě Carter nemohl vstoupit, nahlédl do ní jen malým otvorem a „spatřil úžasné věci“, jak si sám poznamenal do deníku.

Obsah pohřební komory v celé své kráse si však Carter mohl prohlédnout až o několik let později. Došlo k tomu přesně před 100 lety, dne 5. října 1925. Jeho výzkum Tutanchamonovy hrobky totiž na nějaký čas přerušily právní spory. Nakonec ale mohl vstoupit do nejlépe zachované hrobky faraona, která byla do té doby objevena. Pohřební komora byla bohatě vybavena zlatými uměleckými předměty, amulety a šperky i neporušeným sarkofágem a zlatou posmrtnou maskou.

Faraonova kletba?

Objev Tutanchamonovy hrobky však Howardu Carterovi nepřinesl slávu, ale spíše prokletí. Vyzvedávání a katalogizace vzácných artefaktů mu zabralo dlouhých deset let, během nichž byl mnohokrát osočován z toho, že si určitě nějaké nalezené předměty nechal pro sebe. Nekompetentní osoby bez patřičného vzdělání a zkušeností zase chtěly z objevu udělat senzaci a těžit z ní, a proto Cartera tlačili k tomu, aby hrobku co nejdříve zpřístupnil veřejnosti, což mělo bohužel za následek zbrklé vyzvedávání některých artefaktů, které se při tom nenapravitelně poškodily. Odborníci z řad egyptologů zase Cartera neuznávali jako svého kolegu v oboru, ale vnímali ho spíše jako někoho, kdo objev učinil jen šťastnou náhodou. 

Nedlouho po vstupu do Tutanchamonovy hrobky se také mezi veřejností začalo hovořit o tom, že se jedná o prokletý objev, který probudil faraonovu kletbu. Za nejasných okolností totiž začali umírat lidé zapojeni do vykopávek. Lord Carnarvon zemřel již na jaře roku 1923, když se po bodnutí komára buď nakazil malárií, nebo u něj propukla otrava krve. Po něm měli zemřít i další lidé, kteří do hrobky faraona vstoupili. Nejednalo se ale o žádnou kletbu, ale spíše nešťastné náhody. Takový objev nicméně mohl mít skutečně vliv na zdravotní stav zapojených osob. V hrobkách se totiž vyskytují nebezpečné plísně, které způsobují závažná plicní onemocnění a mohou vést až k úmrtí.