Tohle by nemělo existovat: Počítač z Antikythéry

2000 let staré zařízení objevil ve vraku římské lodi sběrač mořských hub Elias Stadiatos. Výsledky jeho následného zkoumání, včetně rentgenování, ohromily vědce. Stroj se s největší pravděpodobností ztratil v roce 65 př. n. l. Loď, která jej převážela, byla potopená v hloubce 42 metrů v blízkosti řeckého ostrova Antikythéra. Při bližší prohlídce bylo zjištěno, že se skutečně jedná o systém několika navzájem propojených komponent - ozubených koleček, ciferníků, hodinových ručiček a pohyblivých destiček s řeckými nápisy.

Od jeho nálezu se odborná veřejnost specializující se na astronomii snaží pochopit podstatu fungování celého zařízení. Podle vědeckých analýz mělo skutečně znázorňovat pohyb planet a vesmírných těles v naší sluneční soustavě, včetně jednotlivých fází Měsíce. Dalo by se tedy říci, že jde o jeden z nejsložitějších a pro pochopení laické veřejnosti nejnáročnějších objevených starověkých artefaktů. Galileo Galilei a Mikuláš Koperník nebyli prvními na světě, kdo pochopil fungování vesmíru. Neuvěřitelné, že navzdory poznání našich předků, jsme si opět prošli obdobím, kdy se věřilo v placatost Země.

Díky moderním technologiím, rentgenu a vysokoenergetickému záření gama se týmu vědců vedeným Mikem Edmundsem a Tonyem Freethem z Univerzity v Cardiffu podařilo zjistit nejen, jak Mechanismus z Antikythéry funguje, nýbrž i přečíst jednotlivé starořecké nápisy. Povedlo se mu také zjistit, že stáří zařízení sahá cca do období 150-100 př. n. l, a že díky 37 jednotlivým ozubeným kolům dokáže sledovat pohyby Slunce a Měsíce prostřednictvím zvěrokruhu.

Z tohoto důvodu lze také spekulovat, že se na jeho tvorbě přímo podílel Hippparchos z Rhodu, známý řecký astronom a matematik, který kromě založení trigonometrie proslul také svými četnými objevy v oblasti zkoumání vesmíru, respektive heliocentrického modelu. Vzhledem k tomu, že působil ve 2. století př. n. l., je to více než pravděpodobné. Ostatně byl to také on, kdo přišel na to, že Měsíc obíhá kolem Země v nepravidelné dráze.

Za zmínku rovněž stojí, že Mechanismus z Antikythéry pracuje s diferenciálními převody, u nichž dříve panovalo všeobecné přesvědčení, že byly vynalezeny až v 16. století. Pokud jde o miniaturizaci a složitost, tak ta je zčásti srovnatelná s hodinami 18. století. Historici mají za to, že se jednalo o jeden z darů na oslavu Julia Caesara, což byl ostatně také důvod, proč se ztratil. Římská loď, která jej přepravovala, se potopila v blízkosti ostrova Antikythéra, tedy mezi poloostrovem Peloponés a Krétou. 

Jednou z dosud nevysvětlitelných záhad není ani tak příčina zmizení řecké astronomické techniky jako spíš skutečnost, že nic takového nebylo po celé nadcházející tisíciletí nikdy znovu vynalezeno. Existuje teorie o recyklaci bronzu, která by ostatně mohla být také jedním z důvodů, proč se žádný artefakt tohoto typu nezachoval. Dalo by se tedy říct, že potopení římské lodi bylo jakýmsi štěstím v neštěstí.

"Pokud jde o vědeckou, respektive astronomickou hodnotu, tak za mě tento mechanismus předčí dokonce i samotnou Monu Lisu," řekl Mike Edmunds. Výsledky průzkumu fungování Mechanismu z Antikythéry byly následně publikovány také ve vědeckém časopisu Nature. Kromě zmíněných britských profesorů se na něm podíleli i odborníci z Národního technologického muzea v Athénách, jakož i zástupci řeckých univerzit.