První počítač na světě? Dva tisíce let starý stroj nenechává vědce spát

Historie prvních moderních počítačů se začala psát v roce 1943, kdy začal vývoj stroje značeného jako ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer). Postavili jej na Moore School of Electrical Engineering pensylvánské univerzity v americké Filadelfii a jde o první elektronický číslicový programovatelný počítač v historii.

Pokud sáhneme hlouběji do historie, dostaneme se ke kalkulačkám nulté generace, za které jsou považovány elektromechanické počítače využívající většinou relé. Ty sestrojil německý inženýr Konrad Zuse v roce 1936 a jde o stroje pracující ve dvojkové soustavě známé jako Z1, Z2 a Z3. 

Ani v 19. století ale nebyly počítací stroje úplnou novinkou. V roce 1833 navrhnul Charles Babbage analytický stroj Analytical engine, který se stal prvním univerzálním úplným počítačem, který dokáže emulovat jiné stroje pouhou změnou programu bez nutnosti fyzické přestavby. Jako vstupní médium měl používat děrné štítky a pohánět jej měl parní stroj, v tomto případě zůstalo ale pouze u návrhu a do praxe byl stroj uveden až o několik let později.

Děrné štítky nebyly samy o sobě úplnou novinkou. V roce 1801 je poprvé použil francouzský vynálezce Joseph Marie Jacquard v tkalcovském stavu a i tento okamžik je považován za milník v historii počítačů. Štítky tehdy vycházely z konceptu děrovaného papíru, který o rok dříve použil Basile Bouchon.

Vše, co vzniklo do té doby, byly už prakticky vzato pouze kalkulačky. V roce 1820 vytvořil Charles Xavier Thomas první sériově vyráběný kalkulátor, takzvaný Thomasův Arithmometr, který uměl schopný sčítat, odčítat, násobit a dělit. S podobným konceptem přišel o několik set let dříve francouzský matematik Blaise Pascal, který v roce 1642 vyrobil počítací stroj, který uměl ale pouze sčítat a odčítat. 

V roce 1623 vymyslel Wilhelm Schickard mechanický kalkulátor, který vytvořil z ozubených koleček z hodinových strojků, ani v tomto případě ale nemůžeme hovořit o nejstarším počítacím stroji na světě. Jeho historie totiž sahá ještě dál, do doby před naším letopočtem.

Záhadný mechanismus se ukázal jako počítač

V roce 1900 objevil řecký potápěč Elias Stadiatos vrak římské nákladní lodi poblíž ostrova Antikythera. Ze dna moře posléze vytáhli potápěči několik soch a kámen, ze kterého vystupovalo ozubené kolo. Jak se nakonec ukázalo, nešlo o kámen, ale bronzový stroj v dřevěném rámu, který měl rozměry zhruba 33x17x9 centimetrů. To je vše, co můžeme o tomto mechanismu s jistotou říct.

Mechanismus z Antikythéry, jak byl stroj pojmenován, byl vyroben mezi roky 150 př. n. l. a 100 př. n. l., odkud přesně pochází ale není známo. Stejně tak dodnes historici neví, kdo jej sestavil ani proč byl naložen na římskou loď. 

Poměrně dobře ale můžeme odhadnout, k čemu mělo zařízení složené z 37 ozubených koleček se dvěma ciferníky sloužit. Bylo určené k zaznamenávání pohybu Slunce a Měsíce a umělo předpovídat jejich zatmění. Podle odborníků zřejmě nebyl tento stroj jediný svého druhu a i římský filozof Marcus Tullius Cicero se ve svých dílech zmiňuje o stroji, který uměl napodobit pohyby Slunce, Měsíce a hvězd.

Žádná další zařízení podobného druhu ale zatím nalezena nebyla a otázkou zůstává proč. Stejně tak se ale historici ptají, proč nedokázala žádná jiná civilizace po stovky let vytvořit podobně složitý stroj. Diferenciální převody, které zařízení využívá, se totiž poprvé vyjma Mechanismu z Antikythéry poprvé použily až v 16. století, úrovní konstrukce a miniaturizace ale stroj dokonce odpovídá až mechanismům vymyšleným v 18. století.