Ukrajinci si také vyprávějí pohádky. Známe jejich příběhy i u nás?

Zapisování starých pohádek se stalo předmětem zájmu badatelů v 19. století, v období romantismu. Protože tehdy také ve společnosti vyvstala myšlenka národního sebeurčení a uvědomění, mnoho učenců se zabývalo rovněž národopisem, a proto sbírali především své pohádky národní – to platí pro české země i pro Ukrajinu. A národní české i ukrajinské pohádky jsou si v mnohém podobné.

Hloupý Honza a hloupý Ivan

Naším typickým pohádkovým hrdinou je hloupý Honza, tím ukrajinským hloupý Ivan. Čeští Honzové i ukrajinští Ivanové jsou postavy zdánlivě hloupé, ovšem nakonec vyjde najevo, že jsou ve skutečnosti velmi odvážní a bystří. Oba také mají velmi chudý původ a vydávají se do světa „na zkušenou“, kde najdou samotnou princeznu coby svou nevěstu.

Král měl tři syny…

Mnoho českých pohádek začíná slovy: „Byl jednou jeden král a ten měl tři syny.“ Stejně tak v ukrajinských pohádkách má car tři potomky. Ti obdobně jako v našich příbězích dostanou za úkol splnění nějakých úkolů a zpravidla ten z panovníkových synů, který se zpočátku zdál nejhloupějším, sklidí nakonec úspěch. Bratři mezi sebou někdy soupeří nečestným způsobem a dokonce se neváhají jeden druhého zbavit dobře promyšlenou vraždou. To je rovněž společným znakem pro české a ukrajinské pohádky. A o co královští i carští synové mezi sebou nejčastěji bojují? O krásnou zakletou princeznu!

Zlé a hodné nadpřirozené bytosti

V českých i ukrajinských pohádkách se objevují také stejné zlé bytosti, například draci. Ty Ukrajinci označují slovem „zmij“. V jejich i našich pohádkových příbězích jsou draci popisováni jako velké a zákeřné potvory, které si žádají panovníkovu dceru za manželku nebo nevinnou pannu k snědku. Dokud jim není splněno jejich přání, trápí obyvatele města nebo kraje a škodí jim všemožnými způsoby. Na záchranu pak přispěchá hrdina, většinou mládenec prostého původu, a draka zabije. V českých pohádkách má tento odvážlivec často jméno Honza, v těch ukrajinských se jmenuje Ivan. Zatímco v našich příbězích vystupují draci vícehlaví, v ukrajinských nebývá počet hlav zmiňován. Také se liší způsob usmrcení bestie. Náš Honza drakovi musí setnout všechny hlavy, ukrajinský Ivan ho většinou umlátí k smrti.

Zlé čarodějnice jsou častými postavami v českých i ukrajinských pohádkách. Tyto bytosti bývají většinou v mnoha národních příbězích popisovány jako ošklivé, staré a hubené ženy, které svými kouzly ubližují lidem. V našich i ukrajinských vyprávěních doprovází čarodějnici často kocour. České čarodějnice neznáme jménem, oproti tomu ty ukrajinské ano – například babu Jagu.

Kromě zákeřných ošklivých bab můžeme v českých pohádkách najít naopak hodné milé babičky, pomocnice hlavních hrdinů. Umí také kouzlit, ale na rozdíl od zlých čarodějnic svými magickými schopnostmi konají dobro. V ukrajinských pohádkách úlohu českých dobrých babiček plní kouzelní dědečkové.

Pro děti i dospělé

Pohádky jsou žánrem určeným pro děti, ovšem rádi se k nim vrací i dospělí, kteří se tak rázem přesunou do bezstarostného dětského věku. V pohádkových příbězích lze také najít moudrost našich předků i naději, že dobro zvítězí nad zlem, což je v dnešní době velmi aktuální.