Velikonoce ve světě. Jak se slaví v Asii, Africe nebo Austrálii?

Spojené státy americké

Velikonoce ve Spojených státech amerických jsou dnes spíše komerčními svátky spojenými s nákupy a s postavami zajíčků v obchodních centrech. Na osoby oblečené v kostýmech zajíců je možné narazit na každém kroku. Kromě zajíčků k americkým Velikonocům patří také barevná vajíčka, která jsou tu i předmětem soutěží určených především pro děti. Zatímco evropským ratolestem schovává zajíček vajíčka na rodinných zahradách, těm americkým na veřejných místech, například v parku. Děti mezi sebou pak soutěží, kdo najde a nasbírá vajíček nejvíce.

S vajíčky se v Americe o Velikonocích pojí ještě jedna hra, a to koulení vajíček. I tato zábava se koná ve veřejném prostoru. Účastníci kutálí vajíčko z kopce, přičemž ho nesmějí rozbít nebo poškodit. Protože mezi příznivce této velikonoční hry prý patřili američtí prezidenti, pořádala se v blízkosti Kapitolu. Po několika takových závodech však značně utrpěly místní trávníky, a tak se zábava na jeden čas zakázala. Proti tomuto rozhodnutí se ale rozhořel masivní protest, a proto prezident Rutherford B. Hayes velikonoční zvyk obnovil.

Filipíny

Snad nikde jinde na světě si věřící nepřipomínají o Velikonocích ukřižování Ježíše Krista tak věrohodně, jako je tomu na Filipínách. V tomto ostrovním asijském státě si totiž lidé zkoušejí kruté umučení Spasitele na vlastní kůži. Proto jsou zde Velikonoce značně krvavé. O Velkém pátku se ulice zaplní flagelanty, kteří se kajícně bičují nebo nesou dřevěné kříže. Průvody dorazí ve tři hodiny odpoledne (tedy v době, kdy měl být Kristus dle evangelia ukřižován) k pahorku, který symbolizuje biblickou Golgotu. Zde si mučedníci ulehají na dřevěné kříže, k nimž je pomocníci přiváží a přibijí hřeby. Na vztyčených křížích jim pak utrpení zmírňuje malý stupínek na chodidla. Krvavé divadlo končí ve chvíli, kdy poslední kajícník ztratí síly a požádá o sejmutí z kříže. To může trvat minuty, ale i dlouhé hodiny – vše záleží na výdrži ukřižovaných.

Mexiko

V Mexiku se slaví Velikonoce po dva týdny, kdy se spojují křesťanské svátky se starými indiánskými rituály. K velikonočnímu období zde neodmyslitelně patří pouliční výzdoba, především jakési květinové řetězy spojující jednotlivé domy. Řetězy se vyrábějí z umělých květin, barevného nebo novinového papíru. Velikonoční výzdoba musí být také v každém domě a bytě i na zahradách. O velkopátečním dopoledni se v mexických ulicích odehrávají velkolepá divadelní představení, a to průvody biblických postav, do nichž zasahují diváci ve snaze zabránit římským vojákům v ukřižování Ježíše Krista. Jak je o Velkém pátku dopoledne v Mexiku živo, tak je odpoledne ticho. V tuto část dne se totiž v tichosti drží smutek za Kristovu mučednickou smrt na kříži. 

O velikonočních svátcích se však také zejména v mexickém venkovském prostředí udržují zvyky ryze indiánské, a to tance mužů oděných ve zvláštních sukních z pestrobarevných ptačích per a s péřovými čelenkami a ozdobami. Jedná se o speciální rituály související s plodností a zrozením. Zvláštním moderním zvykem je pak instalování velkých papírových postav Jidášů, ďáblů nebo i neoblíbených politických představitelů. Tyto figury v sobě ukrývají petardy a rachejtle, které se zapálí na Boží hod velikonoční, a tak se nenáviděné postavy zničí. Vzniklé ohňostroje představují oslavy vítězství dobra nad zlem, které se připomíná právě v čase Kristova zmrtvýchvstání.

Austrálie

Australské Velikonoce se v mnohém podobají těm evropským. Od anglických a německých osadníků v 19. století Australané převzali některé tradice, například zdobení vajíček a obdarovávání dětí sladkostmi velikonočním zajíčkem. V některých krajích Austrálie se dokonce plete pomlázka a chodí se o velikonočním pondělí koledovat! Z typicky australských velikonočních zvyků stojí za zmínku konání trhů a charitativních bazarů, které doprovází množství dobrého jídla a pití i taneční zábavy a hry pro děti, včetně známého hledání vajíček a cukrovinek od zajíčka. Po druhé světové válce se v Austrálii objevilo nové velikonoční zvířátko, a to vakojezevec ušatý. Malý vačnatec s dlouhýma ušima tak tehdy vystřídal velikonočního zajíčka, ne však definitivně.

Etiopie

Východoafrická Etiopie je mnohonárodnostním a mnohonáboženským státem, přesto zde mají Velikonoce výrazně křesťanský ráz, kdy si věřící připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoce jsou tu tedy nejvýznamnějším svátkem roku. Předchází jim přísný půst, během něhož se v chrámech dlouhé hodiny naslouchá předčítání biblických textů, a poutníci putují ke svatým místům. Mezi ty nejposvátnější patří skalní chrámové město Lalibela, jehož historie sahá až do 12. století a pro svou unikátnost figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. O Velikonocích sem proudí tisíce věřících, kteří jsou přesvědčeni o tom, že se právě na onom místě nalézá Kristův hrob. Božíhodová noc se zde nese ve znamení dlouhých modliteb a zpěvů, a to až do východu slunce. Tehdy lidé odcházejí z kostela s lahvičkou svěcené vody v ruce. Tu mají zavěsit nade dveře do domu, aby bylo stavení (a jeho obyvatelé) po celý rok chráněno před neštěstím. Po návratu z bohoslužby celé rodiny usedají ke slavnostně prostřenému velikonočnímu stolu.