Z historie svateb: Tradice bílých šatů pro nevěstu je překvapivě krátká

Bílá barva symbolizovala ve starověkých kulturách radost, a proto se někdy volila pro obřadní oděv na nejrůznější slavnosti včetně svateb. Nevěsty však tehdy nosily spíše červené svatební šaty, o čemž se dochovaly doklady zejména ze starého Říma. Červené látky totiž byly ty nejdražší a nejluxusnější, a tak se slušelo, aby šaty právě z nich ušité oblékla bohatá nevěsta o svatebním dni, a dala tak najevo svou zámožnost. Chudší ženy nosily na svatbu jednoduché plátěné šaty tunikového střihu ve světlých barvách, které měly vyjadřovat nevinnost nevěsty. Svatební šaty Římanky ještě doplňovaly závojem. Ten měl být ušitý ze žluté látky, aby tak připomínal záři bohyně Vesny, ochranitelky domova. Na hlavu nevěst se pokládal i věnec upletený z květin, obilí a rozmarýnu, které symbolizovaly a měly zajistit plodnost páru.

Po celý středověk se bílé svatební šaty prakticky neobjevovaly. Protože sňatky ve vyšší společnosti bývaly uzavírány z ryze praktických, finančních a mocenských důvodů, v obřadu i následné hostině se především zrcadlila bohatost daných rodin. A stejně tak i v podobě svatebních šatů. Ty měly na první pohled ukazovat, že jsou drahé, a tak se šily z luxusních materiálů, jako byl damašek, satén, samet nebo brokát a hedvábí. Svatební šaty měly tehdy barvu červenou, černou nebo fialovou. Tyto odstíny patřily k těm nejdražším, protože obarvení látek bylo velmi nákladnou a pracnou záležitostí. Šaty vyhotovovali jen ti nejlepší krejčovští mistři. Pro tehdejší svatební šaty bylo typické, že těsné živůtky zdůrazňující štíhlou postavu měly šněrování, sukně doplňovaly dlouhé vlečky.

Tmavé svatební šaty se nosily také v dobách renesance. I tehdy obřadní oděv nevěsty vyjadřoval její postavení ve společnosti a bohatství. Ve svatební módě se kombinovaly drahé materiály – například na prostříhaných rukávech a sukních. Nejčastěji se používaly brokáty a samety. Svatební šaty s těsnými živůtky mívaly hluboké kruhové nebo čtvercové výstřihy. Stejně jako rukávy se bohatě zdobily drahými kameny, perlami, stříbrnými a zlatými nitěmi nebo stuhami. Renesanční svatební šaty bývaly proto velmi těžké a nevěstě značně znesnadňovaly pohyb. Proto nepřekvapí, že dle některých dobových písemných pramenů nevěsty nosili do kostela k oltáři sloužící.

Bílá barva byla za renesance barvou smutku, naopak černá se spojovala se slavnostními okamžiky, a tedy i se svatbou. V roce 1558 porušila toto pravidlo skotská panovnice Marie Stuartovna, když si oblékla bílé svatební šaty. Svatebčané to tehdy vnímali jako zlé znamení a královně říkali, že jí bílé svatební šaty přinesou smůlu. A tak se skutečně stalo! Za dva roky jí zemřel manžel a ona sama byla nakonec popravena.

Ještě více zdobené svatební šaty se objevily v časech následujících, v baroku. Namísto jednoduchých živůtků se do módy dostaly vyztužené korzety s hlubokými výstřihy, ty se pošívaly drahokamy, perlami a mašlemi. Korzety doplňovaly široké sukně, které měly uprostřed rozparek odhalující množství různobarevných spodniček. Novinkou byly krajky, a to ve výstřihu a na rukávech. Barokní svatební šaty se šily z brokátu a hedvábí, v této době již ve světlých pastelových odstínech. Zámožnost nevěst vyjadřovaly nově i doplňky – přepychové šperky.

Rokoko s sebou přineslo další formy zdobení svatebních šatů: barevné stuhy, mašličky, volánky a živá i umělá kvítka. Oděv už ale nebyl oproti renesanci a baroku tak těžký, a to díky využití lehčích materiálů, jako byl atlas nebo satén. Tmavé barvy ve svatební módě se definitivně staly minulostí, nově nevěsty oblékaly syté barevné odstíny, módní byla zejména barva žlutá, šedá nebo růžová.

Revoluci ve svatební módě odstartovalo 19. století. V roce 1840 si na svatbu oblékla sněhobílé šaty bohatě zdobené krajkami a doplnila je i krajkovým závojem britská královna Viktorie. Anglická panovnice tak započala módu bílých krajkových svatebních šatů, která se udržela dodnes. Královna Viktorie také zavedla módu bílých krajkových svatebních závojů, do té doby nevěsty své hlavy zdobily květinami nebo čepci. Po celé 19. století se ovšem kromě bílých krajkových svatebních šatů objevovaly i atlasové, saténové nebo hedvábné šaty barevné, a to nově bez hlubokých výstřihů.

Počátek 20. století přinesl zjednodušení svatebních šatů. Zredukovalo se množství krajek, módní byly nově namísto dřívějších vypasovaných šatů volné střihy. Slavná módní návrhářka Coco Chanel přišla ve dvacátých letech minulého století s prvními kratšími svatebními šaty, které sahaly jen těsně pod kolena. Pas navíc posunula na úroveň boků, kde začínala jednoduchá sukně. Na hlavě v té době nosily nevěsty závoj doplněný květinovým věnečkem, později bílé kloboučky se závojem. Svatební šaty již bývaly výhradně bílé nebo béžové.

Válečná léta byla dobou nedostatku a šetření, což se projevilo i v podobě svatebních šatů. Namísto drahých šatů s krajkami a perličkami nevěsty volily levnější kostýmky. Ty se ve svatební módě objevovaly po celé minulé století. Některé nevěsty dědily svatební šaty po svých příbuzných, které si přešívaly ke své spokojenosti. Svatební šaty se také v rodinách z úsporných důvodů půjčovaly, trend půjčování šatů na svatbu tedy vznikl z nouze za války. 

Po druhé světové válce se znovu začaly ve velkém šít svatební šaty, a to dlouhé i krátké. V šedesátých letech nastala éra minisukní a tento fenomén se promítl i v módě svatebních šatů. Mnohé nevěsty ale místo šatů volily elegantní kostýmky. Nosily se závoje i kloboučky. Důležitost se začala přikládat kytici coby zvláštnímu svatebnímu doplňku nevěsty.

Dnes je nabídka svatebních šatů velice bohatá. K dostání jsou v různých materiálech, střizích i barvách. Nejoblíbenějších zůstávají dlouhé bílé či smetanové modely.