Staré svatební pověry. Proč měla nevěsta plakat a co přinášel novomanželům déšť?

Svatba, ta vždy představovala jeden z nejdůležitějších mezníků v životě člověka. Partnerský pár po svatbě získal nové postavení ve společnosti, nevěstu navíc sňatek uvedl do jiné rodiny. Omezilo se pro ni spojení s rodinou starou a vznikla rodina nová. Aby spolu dvojice žila beze sňatku, to bývalo ještě v polovině minulého století naprosto nepřípustné. Zvlášť v případě, že žena otěhotněla, musela bezpodmínečně proběhnout svatba. Svobodnou matku by společnost odsoudila.

Ještě počátkem minulého století bývaly naprosto běžné sňatky domluvené. Snoubenci se nezřídka před svatbou nikdy neviděli, vhodné partnery vybírali svým dětem rodiče. Zejména se dbalo na to, aby se dívka „dobře vdala“, tedy aby si vzala finančně a majetkově zajištěného ženicha. Ideální nevěsta pak pocházela z vážené a ne chudé rodiny, byla mladá a plodná. Už jen z toho důvodu, že se dvojice nebrala z lásky, panovaly obavy z toho, že manželství nebude šťastné. Proto se během svatebního obřadu a následných oslav přistupovalo k praktikování určitých zvyků nebo pověr.

Zatímco dnes je svatba plná radosti a veselí, dříve tomu tak úplně nebývalo. Na obřad do kostela šli svatebčané za doprovodu smutné hudby a nevěsta se nesměla smát. Proč? Věřilo se totiž, že pokud by se nevěsta o svatebním dni smála, byla by naopak v manželství velice nešťastná. Proto nevěsta na svatbě bývala smutná a plakala, aby si tak zajistila úsměv na tváři v manželském svazku.

Do kostela kráčela nevěsta s mincí nebo kouskem chleba ve střevíci: to aby byl v manželství dostatek peněz a jídla. Při oblékání nevěsty se musel dávat dobrý pozor, aby někdo nedal něco jiného nevěstě do bot. Pokud by se jí třeba do svatebního střevíce nasypal mák, byla by neplodná a manželství by zůstalo bezdětné. 

Nevěsta se také cestou do kostela a u oltáře nesměla ohlížet za sebe. To by se totiž manželství brzy rozpadlo. V některých krajích se dokonce věřilo, že ohlédne-li se nevěsta v kostele, zemře jí brzy manžel a stane se vdovou. V kostele se také měli ženich s nevěstou dívat na hořící svíce u oltáře, které jim předpovídaly společnou budoucnost. Výrazný plamen značil časté hádky, neklidný plamen nemoc. Na čí straně pak svíce více plápolaly, ten z manželů měl dříve zemřít. Velmi špatným znamením bylo, když svíce zhasla.

Význam se přisuzoval také počasí o svatebním dni. Vydatný déšť značil mnoho slz v manželství, v některých regionech se ovšem naopak říkalo, že manželům o svatbě prší štěstí. Neštěstí znamenal silný vítr. I zvířata předpovídala novomanželům budoucnost. Když vycházel manželský pár z kostela, díval se k nebi. Pokud spatřil holuba či holubici, měl spolu žít ve spokojeném, věrném a šťastném manželství. Špatným znamením bylo, když na obloze letěla černá vrána. Ta přinášela hádky, nevěru a neštěstí. A jestliže během svatební hostiny kroužily kolem domu hejna holubů nebo vlaštovek, symbolizovalo to velké štěstí.