KOMENTÁŘ | Extrémní úrokové rozdíly v boji s inflací ukazují, že nežijeme v normální době

Faktem přesto zůstává, že Česká republika má od konce minulého týdne nejvyšší úrokové sazby za posledních dvacet let. Centrální banka totiž zvedla tzv. dvoutýdenní repo sazbu o 0,75procentního bodu na 4,5 procenta. To Evropská centrální banka stále nechává i při rostoucí inflaci základní úrokovou sazbu na nule.

Sám tuzemský regulátor a instituce, která dohlíží na měnovou a cenovou stabilitu, totiž Česká národní banka (ČNB), na svých internetových stránkách uvedla, že pro rozhodnutí zvýšit úrokové sazby v uvedeném rozsahu hlasovalo pět členů bankovní rady a dva členové hlasovali pro ponechání sazeb beze změny. Během tiskové konference pak guvernér ČNB Jiří Rusnok uvedl, že právě ti dva členové bankovní rady, kteří hlasovali pro ponechání sazeb na stávající úrovni, se domnívali, že vysoká inflace, se kterou nyní Česko bojuje, je vyvolána nákladovými tlaky, pro jejichž zábranu nemá ČNB efektivní nástroje. Pětičlenná většina naopak zastávala názor, že minimálně polovina z inflačních tlaků je vyvolána domácími faktory a nejsou generovány zahraničními cenami.

K doplnění ucelené informace zbývá ještě údaj o průměrné inflaci. Ta za prosinec 2021 dosáhla hodnoty 6,6 procenta, což je nejvíce od září 2008. A proč argument o životě v extrémech? V Eurozóně to totiž mají nyní takhle: Při hlavní úrokové sazbě na hodnotě nula procent a depozitní sazbě -0,5 procenta, dosáhla prosincová inflace v zemích platících eurem hodnoty pěti procent. Jistě, jde sice o rekord, ale člověk se může ptát, proč při podobných číslech znehodnocení peněz, které zažívá i Česko, Evropská centrální banka (ECB) zatím úroky nezvedá, zatímco ČNB ano. A to dost výrazně a razantně.

Právě k vysvětlení tohoto „extrému“ bylo dobré sledovat čtvrteční Interview ČT24 s bývalým viceguvernérem České národní banky a nyní europoslancem za TOP 09 Luďkem Niedermayerem. Mimochodem, i on se prý bude ptát šéfky ECB Christine Lagardeové, proč evropský regulátor se změnami sazeb tak nějak otálí. I z jeho slov ale, ostatně jako i z mnoha vyjádření dalších ekonomů a lidí, kteří se děním okolo klíčových makroekonomických veličin zabývají, se dá vyčíst, že boj s inflací, tak jak ho nyní svádí tuzemská centrální banka není vůbec špatný. (Volně přeloženo.) A že je nutné si počkat na to, jaké výsledky uplatňovaná strategie přinese, protože zkrátka něco není vidět hned a trvá, než to zabere. Vždyť i guvernér ČNB Jiří Rusnok neustále zmiňuje, že kroky centrální banky přinesou viditelné změny až v řádu několika měsíců. A že pořád platí závazek cílování inflace na dvou procentech.

A není vyloučeno, na což upozornil právě zmiňovaný europoslanec za TOP 09, že ani evropský měnový a cenový regulátor už nebude se změnami úrokových sazeb nyní příliš dlouho váhat. Mimochodem ‒ při rozhovoru s ním šlo mezi řádky přečíst, neb se nyní zřejmě rozvíří spekulace, kdo by mohl současného šéfa centrální banky v Česku nahradit, že dát do jejího čela někoho, kdo by chtěl třeba právě v boji s inflací úplně něco jiného než se děje nyní, by nemuselo být příliš moudré. Samozřejmě, že existuje i více názorů na to, jak s inflací zatočit a bojovat, psali jsme o tom i na těchto stránkách, ale jedno je jasné: Nedělat vůbec nic, by bylo špatně.

A když se ptáte, kdo by mohl Jiřího Rusnoka, kterému mandát guvernéra České národní banky končí v červenci letošního roku nahradit, pak je tu hned několik jmen. Tak třeba podle deníku Lidové noviny se sice původně počítalo s tím, že v čele centrální banky usedne dosavadní viceguvernér Tomáš Niedetzký, ale nově se prý počítá i s variantou, že by to mohl být další viceguvernér ČNB ‒ Marek Mora. Ať už bude ale nové vedení nejvyšší domácí instituce, která má mimo jiné hlídat cenovou stabilitu, jakékoliv, možná by mělo mít na zřeteli jedno staré české moudro. Totiž, že i nové vedení by mělo ctít staré pořádky. A to možná platí nejen pro boj s inflací. Tak uvidíme.