KOMENTÁŘ | Před sto lety se narodil Dubček, symbol pražského jara. Tragicky se mýlil v přesvědčení o reformovatelnosti komunismu

Byl symbolem pražského jara, které po krutých padesátých letech náhle představovalo záblesk svobody uprostřed čtyřicetileté komunistické totality. Alexander Dubček, od jehož narození právě dnes uplynulo sto let, působil na konci šedesátých let pro svou lidskost jako zjevení a v zemi se stal nesmírně populární. Jeho socialismus s lidskou tváří však v srpnu 1968 rozdrtily tanky Varšavské smlouvy. Rodák z Uhrovce se tak tragicky mýlil ve svém přesvědčení, že komunismus je možné reformovat. Do historie se bývalý první tajemník ÚV KSČ zapsal jako velmi slabý a naivní politik. Velkým zklamáním pro jeho příznivce bylo zjištění, že při ročním výročí okupace podepsal takzvaný pendrekový zákon umožnující ještě větší perzekuci zadržených demonstrantů. Po nuceném odchodu do ústraní nepodporoval disent a po Listopadové revoluci byli i někteří Slováci proti tomu, aby se stal prezidentem.

Největší podíl na Dubčekovo směřování mají nepochybně jeho rodiče. Komunistické přesvědčení mu bylo podáváno společně s mateřským mlékem. Přesně před sto lety 27. listopadu 1921 se totiž narodil v rodině vyučeného tesaře Štefana Dubčeka, jenž byl stejně jako jeho matka přesvědčeným komunistou. Některé určitě překvapí, že ke komunistickým myšlenkám začali jeho rodiče inklinovat v USA, kde se také poznali. V Americe dokonce vznikla komunistická strana už v říjnu 1919, zatímco v bývalém Československu až v roce 1921. Bratr Alexandera Dubčeka Július měl dokonce americké občanství, protože se narodil v USA. Nechybělo mnoho, aby ho měl i Alexander. Na svět přišel jen pár měsíců po návratu rodičů ze zámoří.

O horlivosti jeho rodičů pro komunistickou myšlenku svědčí koneckonců i skutečnost, že v roce 1925 odjel čtyřletý Alexander Dubček se svými rodiči do Sovětského svazu, kde působili jako zakládající členové družstva československých dělníků a rolníků Interhelpo v kyrgyzském Biškeku. Úkolem družstva mělo být „budování socialismu“ v této středoasijské zemi.

Později se rodina přestěhovala do města Gorkij (dnes Nižnij Novgorod). V roce 1938 se Alexandr Dubček vrátil se svým otcem na Slovensko, a to z toho důvodu, že si chtěli ponechat československé občanství. Jinak by museli přijmout sovětské. Jelikož v Sovětském svazu vyrůstal v době největších čistek, proto později nemohl mít žádné iluze o fungování tamního systému. Jeho matka spolu s jeho bratrem vrátila na Slovensko už o tři roky dříve.

Studoval v Moskvě, za spolužáka měl Gorbačova

Alexander Dubček se po návratu vyučil strojním zámečníkem ve zbrojovce v Dubnici nad Váhom, kde také pracoval a v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska. V roce 1944 se Alexander společně s bratrem se zbraní v ruce aktivně účastnili Slovenského národního povstání. V boji byl dvakrát raněný, měl ale větší štěstí než jeho bratr, kterého v lednu roku 1945 zastřelila německá hlídka.

Po válce působil Dubček v různých funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici. Absolvoval také Vysokou školu politickou ústředního výboru KSČ a získal akademický titul doktora sociálně-politických věd (RSDr.). Jelikož měl díky dětství strávenému v SSSR velmi dobrou znalost ruštiny, poslali ho do Moskvy, kde v letech 1955–1958 studoval politické vědy. Shodou okolností byl jedním z jeho spolužáků Michail Gorbačov, další budoucí vůdce, který vešel do dějin jako člověk, který se neúspěšně pokoušel reformovat komunismus.

V roce 1958 se Alexander Dubček stal členem ÚV KSS. Už v této funkci se dostal do ostrého sporu prezidentem Novotným kvůli připravované Ústavě ČSSR, se kterou nesouhlasil, protože přinášela centralizaci státu a výrazně osekávala pravomoci Slovenska. Po konfliktu s Novotným byl přemístěný zpět na Slovensko, brzy se však do ÚV KSČ vrátil.

Od roku 1963 jako první tajemník ÚV KSS žádal po Kolderově komisi rehabilitaci Gustáva Husáka a Vladimíra Clementise. Právě při práci v rámci rehabilitační komise se měl Dubček podrobně seznámit s krutou pravdou o politických procesech v první polovině 50. let minulého století, což sehrálo významnou úlohu v jeho příklonu k proreformní orientaci.

Lidem přesvědčeným o potřebnosti reforem nahrávaly i další okolnosti. Socialismus založený na centrálně plánovaném hospodářství se začal dostávat do vážných problémů. Hospodářství se v první polovině 60. let ukazovalo jako silně neefektivní a neschopné uspokojit poptávku obyvatel. Na jedné straně se ve skladech závodů hromadily přebytečné zásoby zboží, o které vůbec nikdo nestál, a na straně druhé v obchodech chybělo základní zboží. To muselo u veřejnosti zákonitě vyvolávat nespokojenost.

Díky svému charisma působil v šedi straníků jako zjevení

Silné volání po reformách, které předznamenalo pražské jaro, zaznělo i na sjezdu spisovatelů v roce 1967. Symptomatickými pro zmíněnou dobu se staly časté výpadky elektřiny na strahovských kolejích, které 31. října 1967 vyústily v demonstraci, kde nespokojení studenti křičeli „chceme světlo.“  Demonstrace byla brutálně rozehnaná Veřejnou bezpečností, což vyvolalo ve společnosti odpor. Tyto dvě události výrazně oslabily pozici vedení KSČ v čele s Novotným a předznamenaly nástup pražského jara, který byl Dubčekovou hvězdnou hodinou a vrcholem celé jeho kariéry.

Mezi 3. a 5. lednem 1968 rozhodlo plénum ÚV KSČ oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky. Antonín Novotný byl zbavený funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Do čela strany byl 5. ledna nakonec zvolený většinou jediného hlasu právě Alexandr Dubček. Byl vnímaný jako nekonfliktní člověk, a proto představoval kompromisního kandidáta přijatelného jak pro tábor reformistů, tak i pro konzervativní křídlo KSČ.

Dubčekovi také nesporně pomohlo, že vystupoval proti výpadům velmi nepopulárního prezidenta Novotného na adresu Slovenska. Už při zmínce o Ústavě ČSSR, Novotný přistupoval ke slovenské otázce velmi necitlivě. Vrcholem se stal incident ze srpna roku 1967, když prezident při návštěvě Matice slovenské prohlásil organizaci za nacionalistickou, protože se zajímala i o zahraniční Slováky a odmítl se zapsat do pamětní knihy. Obvinil také komunistickou stranu Slovenska z „buržoazního nacionalismu.“ Pro úplnost dodávám, že Novotný zůstal prezidentem až do 22. března a ve funkci ho vystřídal Ludvík Svoboda.

Dubčekovi rozhodně nebylo možné upřít obrovské charisma. Měl velmi vřelou a přátelskou povahu a hlavně dokázal vystupovat mnohem lidštěji než jiní jeho straníci, pro které byla typická šeď. Svým civilním projevem dokázal v té době na lidi zapůsobit jako zjevení. Byla to obrovská změna ve srovnání s papalášským vystupováním jeho předchůdců. Není divu, že v roce 1968 ho při setkáních s veřejností vítaly květiny a davy. Těšil se sice vysoké popularitě mezi lidmi, málokdo si ale dnes uvědomuje, že jeho politická pozice byla vratká. Při sporech s „konzervativními“ odpůrci se opíral především o veřejné mínění. 

Nekonečná jednání s Brežněvem ve vlaku invazi neodvrátila

Období pražského jara se neslo ve znamení značné liberalizace poměrů. Byla obnovena činnost dříve zakázaných organizací, jako byl například Junák. Jednou z klíčových reforem Dubčekova vedení bylo úplné zrušení cenzury (v zákoně 84/1968 Sb. ze dne 26. června 1968 se mimo jiné píše, že „cenzura je nepřípustná“). V takto uvolněné atmosféře se však začaly požadavky lidí více stupňovat, což bylo vnímáno jako ohrožení pro samotný režim. Dubček proto musel čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení. Reformy zašly pro sovětské vedení v čele s Brežněvem příliš daleko a vyvolaly obavy ze strany SSSR. Dubčekovi bylo Brežněvem opakovaně vytýkáno, že neplní příkazy z Moskvy. Za takové situace bylo jasné, že Sověti zasáhnou. Invaze byla na spadnutí.

Na přelomu července a srpna 1968 proběhlo setkání s Brežněvem v Čierné nad Tisou, kde spolu nekonečné čtyři dny jednali českoslovenští a sovětští představitelé v železničním vagóně o politické situaci. Sovětští představitelé zde chtěli přimět československou stranu k zastavení reforem. Brežněv žádal obnovení cenzury, obměnu vedení KSČ a rozpuštění nekomunistických spolků. Mělo se jednat o jakési poslední varování před invazí. Československá strana se zde neúspěšně pokoušela o zmírnění napětí a dosažení kompromisu. Nic konkrétního se zde ale dohodnout nepodařilo.

Pětice komunistů konzervativního křídla KSČ, která nelibě nesla změny pod vedením Alexandra Dubčeka, navíc měla Brežněvovi poslat na začátku srpna takzvaný zvací dopis, v němž si stěžovali, že v Československu řádí kontrarevoluce. Pod dopisem byli podepsaní Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka.

Okupace vojsky SSSR a dalšími státy Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 znamenala konec snu o „socialismu s lidskou tváří“ a počátek Dubčekova politického pádu. Po srpnové okupaci sovětští vojáci zatkli a odvlekli Alexandra Dubčeka spolu s předsedou Národního shromáždění ČSSR Josefem Smrkovským, předsedou vlády Oldřichem Černíkem, předsedou Národní fronty Čechů a Slováků Františkem Krieglem a dalšími vedoucími představiteli KSČ do Moskvy. Unesení představitelé byli donuceni k podpisu Sověty připraveného protokolu.

Zatímco skandovali jeho jméno, podepsal pendrekový zákon

27. srpna se pak směli vrátit do Prahy až poté, co po vyčerpávajícím nátlaku a vyhrožování (Dubček měl přitom dokonce několikrát omdlít) podepsali všechny podmínky Moskevského protokolu. Ty znamenaly popření celého pražského jara a uznání srpnové okupace jako „bratrské pomoci SSSR“. Tím byla otevřená cesta k normalizaci. Jediný, kdo nepodepsal, byl František Kriegel, který byl sice nakonec také propuštěn, nicméně už 31. srpna byl odvolán z předsednictva ÚV KSČ a přišel i o post předsedy Národní fronty.

Také Alexander Dubček postupně začal ztrácet půdu pod nohama. Pokoušel se ještě zmírnit důsledky nastupující normalizace, ale marně. Reformní komunisté byli postupně nahrazováni lidmi podporujícími nové poměry. V dubnu 1969 nakonec došlo i na samotného Dubčeka, kterého na nejvyšším stranickém postu nahradil Gustáv Husák. Velikým zklamáním pro mnohé lidi, kteří v tu dobu na ulicích skandovali „Dubček, Dubček“ bylo, když 22. srpna 1969 – den po ročním výročí sovětské okupace – podepsal jako předseda Federálního shromáždění (FS) takzvaný pendrekový zákon, umožňující ještě větší pronásledování zadržených protestujících.

Nevyužil dokonce ani možnost odmítnout tento zákon z formálních důvodů. Předsednictvo FS totiž nezasedlo v dostatečném počtu a nebylo proto usnášeníschopné. Podpis takového zákona byl dýkou vraženou do zad všem, kteří ho podporovali. Poté, co se Dubček tímto zdiskreditoval, nebyl už pro Husákovo vedení problém jej odstranit i z funkce předsedy Federálního shromáždění. Normalizaci už nestálo nic v cestě a jediné, co se zachovalo z pražského jara, bylo federativní uspořádání republiky a zrušení pracovních sobot.

Následující léta prožil Alexander Dubček v ústraní. Nejprve byl do června 1970 „uklizený“ jako velvyslanec v Turecku, kde byl odposloucháván a byl pod neustálým dohleden StB. Existuje teorie, že tehdejší komunistické vedení předpokládalo, že Dubček nakonec zvolí emigraci a tím se ho zbaví.  Nestalo se tak, nakonec se vrátil zpět do své vlasti.

S disentem nespolupracoval, zamrzl v roce 1968

Věřil, že bude rehabilitován a posílal stranickým orgánům dopisy. Zůstaly však bez odezvy. Po návratu z Turecka pracoval pro podnik Západoslovenské státní lesy v bratislavských Krasňanech jako mechanizátor. I doma byl Alexander Dubček pod neustálým policejním dohledem, nicméně Husák nemohl zajít tak daleko a zavřít ho do vězení. Dobře totiž věděl, že Dubček je stále ve světě známou osobností a jeho věznění by vyvolalo odpor. Je však zajímavé, že během svého vyloučení z veřejného života vůbec nespolupracoval s disentem a ani se nepodílel na žádných jeho aktivitách.

Situace se začala pomalu měnit až ve druhé polovině osmdesátých let. V roce 1988 mu byl vrácen pas s výjezdní doložkou a rok před Listopadem (13. listopadu 1988) mohl Dubček obdržet na boloňské univerzitě čestný doktorát za zásluhy o prosazování lidských práv. Tehdy poskytoval italským médiím rozhovory, v nichž srovnával období pražského jara s Gorbačovovou perestrojkou. V dubnu 1989 také poskytl v pořadu Panorama maďarské televize rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968. Dával jasně najevo, že se hodlá vrátit do politiky.

Návratu do politiky se nakonec dočkal. V listopadových revolučních dnech se opět objevil na scéně a veřejností byl přijímaný s nadšením. Uvažovalo se o něm jako o vážném kandidátovi na post prezidenta. K jeho velkému zklamání byl nakonec vybraný Václav Havel, jehož nakonec upřednostňovalo dokonce i hnutí Verejnosť proti násiliu. Na rozdíl od Dubčeka nechtěli jen pokračování roku 1968 či nějakou československou verzi perestrojky, ale přechod k pluralitní demokracii. Zatímco Václav Havel byl člověkem roku 1989, Dubčekovým problémem bylo, že svým smyšlením zamrzl v roce 1968 a nebyl schopný dostatečně reflektovat na změny, které se za dvacet let odehrály.

O to, aby se Dubček nakonec nedostal na Hrad, se měl postarat Marián Čalfa (bývalý funkcionář KSČ a po revoluci i pozdější předseda vlády), kdy se měl sejít na jedné schůzce za zavřenými dveřmi s Václavem Havlem. Dodnes není jasné, co se tehdy na setkání probíralo. Ve faktu, že nakonec nebyl Dubček vybrán jako kandidát na prezidenta, mohlo sehrát svoji roli i pravidlo, že žádná ze dvou hlavních národností nesměla mít lidi na obou hlavních funkcích (prezident a premiér). Za situace, kdy byl premiérem Slovák Marián Čalfa, musel být prezidentem Čech.

Funkci předsedy Federálního shromáždění bral jen jako útěchu

Dubčekovo krátké porevoluční působení ukončené jeho předčasnou smrtí pro něho nemohlo být zadostiučiněním za minulá příkoří. Funkce předsedy Federálního shromáždění, kterou vykonával až do roku 1992, pro něho představovala jen cenu útěchy. Bývalá ikona se v této funkci především starala o řešení problémů týkajících se vztahů mezi Čechy a Slováky. Zůstával přesvědčeným stoupencem československého státu či přinejmenším odmítal rozdělení země v brzkém časovém horizontu, za což upadl v nemilost u slovenských nacionalistů.

V roce 1992 se stal předsedou málo významné Sociálnědemokratické strany Slovenska a byl za ni zvolen do Federálního shromáždění. Angažoval se i v mezinárodních otázkách. V roce 1991 například odsoudil puč proti Gorbačovovi a na jaře roku 1991 pozval do Prahy tehdy ještě málo známého Borise Jelcina, který se záhy stal prezidentem Ruské federace.

Okolnosti jeho smrti zůstávají obestřené tajemstvím. 1. září 1992 havaroval při cestě na zasedání Federálního shromáždění na dálnici D1 u Humpolce, a to tři dny před tím, než měl vypovídat v Moskvě proti agentům KGB. Utrpěl vážná zranění, kterým nakonec 7. listopadu 1992 podlehl.

Dubček byl politikem, na němž lidé oceňovali jeho bezkonfliktnost, lidskost a slušnost, a to jak při osobním, tak i pracovním kontaktu. Jako politik se však projevil jako velmi slabý a naivní. Věřil, že je možné komunismus reformovat a dát mu lidskou tvář, což se ukázalo jako naivní představa a tragický omyl. Podobně jako potlačení maďarského povstání v roce 1956 byl 21. srpen 1968 jen další připomínkou toho, že komunistické totalitní zřízení reformovat nelze a není možné udržet ho jiným způsobem než pomocí tanků. 

Autor je europoslancem a místopředsedou KDU-ČSL i dopisovatelem zpravodajského webu EuroZprávy.cz.

Související

Donald Trump Komentář

Evropa může prosadit svou sílu a postavit se Trumpovi. Místo toho zatím čeká na jeho milosrdenství

Evropská unie čelí hrozbě nových amerických cel, která by mohla zásadně narušit obchodní vztahy s USA. Místo aby Brusel reagoval rozhodně, spoléhá na vyjednávání, jež se šibeničním termínem Donalda Trumpa sotva stihne. EU přitom nemusí hrát roli slabšího, má dostatečnou sílu i spojence po celém světě, kteří čekají na jasné evropské rozhodnutí. Je čas přestat vyčkávat a začít jednat.
Elon Musk Komentář

Miliardáři by mohli zastavit hlad i chudobu. Nechtějí, a nikdo to po nich ani nemůže chtít

Čisté jmění amerických miliardářů dosahuje 6,22 bilionu dolarů, částky tak obrovské, že ji lze jen stěží pochopit. A přesto právě tato koncentrace bohatství v rukou několika stovek jednotlivců ukazuje, jak dramatický potenciál by mohl mít koordinovaný zásah soukromého kapitálu. Pokud by se tito lidé rozhodli jednat, měli by moc měnit celý svět – doslova.

Více souvisejících

komentář Alexander Dubček Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) historie komunisté Srpen 1968

Aktuálně se děje

před 32 minutami

před 1 hodinou

Evropská unie

Bilion eur na kvalitu života, půl bilionu na obranu. Jak bude vypadat rekordní rozpočet EU?

Evropská komise se v úterý večer dostala do finální fáze intenzivních jednání o návrhu sedmiletého rozpočtu Evropské unie, který by měl od roku 2028 dosáhnout historické výše 1,717 bilionu eur. Tento návrh, který má být oficiálně představen ve středu dopoledne, by znamenal výrazné navýšení výdajů oproti současnému období 2021–2027, kdy celkový rozpočet činil zhruba 1,2 bilionu eur.

před 2 hodinami

Prezident Trump v Mar-a-Lago.

Trump dramaticky mění kurz vůči Ukrajině. Pro Putina se však mnoho nemění

Prezident Spojených států Donald Trump během posledních padesáti dnů razantně upravil svůj přístup k válce na Ukrajině. Ačkoli jeho nová politika přináší určité naděje pro Kyjev, experti varují, že se zásadní rovnice konfliktu nemění. Ruský prezident Vladimir Putin, který válku vnímá jako existenční boj, má nadále důvod věřit, že Západ nakonec ztratí trpělivost a Rusko z konfliktu vyjde s územními zisky.

před 3 hodinami

včera

Hurikán

Počasí, jaké jsme ještě nezažili. Příští "bouře století" může být devastační, varuje nová studie

Podél východního pobřeží Spojených států hrozí nový klimatický fenomén s rostoucí intenzitou. Nor’easters – ničivé bouře, které sužují hustě osídlené oblasti silným větrem, vydatnými srážkami, sněhem a záplavami – mohou být v blízké budoucnosti ještě silnější. Upozorňuje na to nová vědecká studie, která propojuje jejich zvyšující se sílu s globálním oteplováním a znečištěním klimatu.

včera

Keir Starmer

Skandál v Británii: Vláda tajila tajnou relokaci tisíců Afghánců

Až 7 000 afghánských občanů, kteří spolupracovali s britskými silami během dvacetiletého konfliktu v Afghánistánu, bylo tajně přemístěno do Spojeného království v rámci operace, kterou britská vláda donedávna držela v naprosté tajnosti. Skandál se týká masivního úniku osobních údajů téměř 20 000 Afghánců, k němuž došlo vinou nepozorného zacházení s citlivými informacemi. Po zrušení soudního superinzultu se nyní celá aféra dostává na veřejnost.

včera

včera

Geert Wilders (PVV) na pražské konferenci protiimigračních stran (16. 12. 2017)

Wilders uvrhnul Nizozemsko do politické nestability. Chce se stát premiérem

Nizozemští voliči se mají vrátit k dalším volbám ještě před koncem roku poté, co krajně pravicová strana PVV vystoupila z vládní koalice kvůli neshodám ohledně migrace. Vůdce PVV Geert Wilders vsadil all-in a stáhl své ministry ze čtyřstranné koalice, čímž Nizozemsko vrhl do měsíců politické nejistoty. Jeho cíl je jasný: „Mám v úmyslu stát se příštím premiérem,“ řekl.

včera

včera

včera

Donald Trump

Trump se zmítá v aféře kolem Epsteina, ohrožuje celou jeho vládu

Americký prezident Donald Trump se ocitá pod nebývalým tlakem v souvislosti s obnoveným zájmem o aféru kolem Jeffreyho Epsteina, která nabývá nových rozměrů. Zatímco Bílý dům se snaží udržet pozornost veřejnosti na domácích i zahraničních úspěších vlády, stín sexuálního delikventa a finančníka Epsteina visí nad Trumpem jako temné memento.

včera

NATO

Rychlá reakce NATO je bez USA nemožná. Rusko to ví, a může toho využít

Summit NATO, který se před dvěma týdny konal v Haagu, skončil spíše úlevou než optimismem. Obavy z toho, že prezident Donald Trump summit naruší, vedly ke značnému omezení jeho agendy. Diskuse o podpoře Ukrajiny, vztazích s Ruskem nebo hybridních útocích zůstaly mimo jednací stůl. Přesto byl dosažen historický závazek: téměř všichni členové aliance – až na výjimku Španělska – se zavázali do deseti let navýšit obranné výdaje na pět procent HDP. Z toho 3,5 % má být určeno na čistě vojenské výdaje a zbylé 1,5 % na posílení civilní infrastruktury a celkové odolnosti států.

včera

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na setkání s premiéry Česka, Slovinska a Polska v Kyjevě na Ukrajině (15.3.2022).

Na Ukrajině padá vláda, premiér Denys Šmyhal podal demisi

Denys Šmyhal, který stál v čele ukrajinské vlády od roku 2020, oficiálně oznámil svou rezignaci. Parlament má července hlasovat o odvolání jeho kabinetu, přičemž hned následující den by se mělo rozhodovat o jmenování nové vlády. Změna přichází v době, kdy Ukrajina nadále čelí rozsáhlé ruské invazi a hledá nové impulzy k efektivnímu řízení státu.

včera

včera

Rusko, ilustrační foto

Rusko přestalo zveřejňovat demografická data. Co chce Kreml skrývat?

Ruská státní agentura pro statistiku Rosstat v posledních měsících postupně přestala zveřejňovat téměř všechna důležitá demografická data. Mezi květnem a červencem zmizely nejprve měsíční údaje o počtech narození, úmrtí, sňatků a rozvodů. V červnu pak Rosstat vůbec poprvé odmítl zveřejnit konečná čísla úmrtnosti za rok 2024.

včera

Emmanuel Macron na Mnichovské bezpečnostní konferenci 2023.

Francie varuje před válkou v srdci Evropy, kterou může rozpoutat Rusko

Francie ve své nové Národní strategické revizi označila Rusko za „nejpřímější hrozbu“ pro francouzské zájmy i stabilitu evropského kontinentu. Dokument zveřejněný 14. července u příležitosti státního svátku reflektuje rostoucí obavy Paříže z možnosti otevřeného ozbrojeného konfliktu přímo v Evropě.

včera

Čína

Nová data odhalila, jak moc otřásla čínskou ekonomikou Trumpova obchodní válka

Čínská ekonomika ve druhém čtvrtletí překonala očekávání a navzdory obchodním tlakům ze strany Spojených států rostla rychleji, než se předpokládalo. Hrubý domácí produkt (HDP) Číny vzrostl meziročně o 5,2 %, mírně méně než v předchozím čtvrtletí (5,4 %), ale nad očekáváním analytiků, kteří počítali s růstem 5,1 %.

včera

Kyjev

Pět zemí EU blokuje novou obchodní dohodu s Ukrajinou. Je mezi nimi i Slovensko

Na pondělním zasedání Rady EU pro zemědělství, konaném 14. července v Bruselu, vyjádřilo pět členských států Evropské unie – Polsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko – silný nesouhlas s navrhovanou obchodní dohodou mezi EU a Ukrajinou. Ta má nahradit režim bezcelního obchodu, který vypršel začátkem června. 

včera

Bouřka, ilustrační fotografie.

V Česku dnes hrozí silné bouřky, varovali meteorologové

Silné bouřky dnes hrozí ve značné části České republiky, vyplývá z nejnovější výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Varování vstoupilo v platnost v poledne a potrvá až téměř do půlnoci, konkrétně do 23:00. 

včera

Merz se opět topí v problémech. Tentokrát kvůli jmenování ústavní soudkyně

Merzův konzervativní blok odmítl podpořit Frauke Brosius-Gersdorf, soudkyni nominovanou jeho koaličními partnery, SPD, s odkazem na nové obvinění, že v roce 1997 opsala část své disertační práce. Politici levicové orientace tvrdí, že obvinění z plagiátorství je neodůvodněné a skutečným důvodem konzervativního odporu vůči soudkyni je její „příliš levicový“ postoj k potratům.

Zdroj: Tereza Marešová

Další zprávy