Nová vědecká studie: Počasí v dubnu zásadně ovlivňuje výskyt letního sucha

Za Česko se na studii podílel Oldřich Rakovec z Fakulty životního prostředí ČZU. Za posledních 20 let zasáhlo střední Evropu šest vln letních veder a sucha.

Vědci podrobně zkoumali souvislosti mezi počasím na jaře a letním suchem za období posledních 140 let. Podle odborníků výstupy klimatických a hydrologických modelů přitom ukázaly, že za posledních 14 let se teplotní a srážkové podmínky v dubnu velmi změnily. Duben byl v letech 2007 až 2020 v průměru o tři stupně Celsia teplejší než referenční období mezi lety 1961 až 1999. V roce 2018 bylo dokonce v dubnu tak teplo, že sníh, který napadl v zimě, se vypařil dříve, než se při tání mohl vsáknout do země.

Tým také uvedl, že v posledních 13 letech ve většině regionů střední Evropy pršelo o polovinu méně než od počátku 60. let do konce 90. let. Rostoucí dubnové teploty vedly k vypařování vody z půdy, což mělo za následek nízkou půdní vlhkost v Evropě už během jara. Vědci upozornili, že tento deficit do léta nebylo možné dohnat, k "naprogramování" letního sucha tudíž došlo už v dubnu.

"Ačkoliv bylo během let 1881 až 1895 také zaznamenáno období s podobně nízkými dubnovými srážkami, koncem 19.století byly nižší teploty a díky tomu se z půdy vypařovalo méně vlhkosti a nepůsobily dlouhodobé účinky, které pozorujeme dnes," poznamenal Oldřich Rakovec z katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování ČZU.

Analýza také ukázala, že "rizikovými" povětrnostními podmínkami v dubnu bylo vytvoření blokující tlakové výše nad Severním mořem, která odklonila proud vzduchu z Atlantského oceánu směrem na sever. To podle týmu vědců způsobilo zvýšené úhrny přímého slunečního svitu a zároveň omezilo srážky nad střední Evropou.

Podle zástupců ČZU jsou jedním z důvodů vzniku stabilních oblastí vysokého tlaku vzduchu klesající teplotní rozdíly mezi Arktidou a středními zeměpisnými šířkami v jarním období. Uvedli, že zatímco podle klimatických scénářů takové "vstupní podmínky" nastanou i v budoucnu, vysokotlaké systémy se vytvoří méně často, pokud se podaří dosáhnout klimatických cílů Pařížské dohody a udržet nárůst globální teploty kolem hranice 1,5 stupně Celsia proti předindustriálnímu období.

Rakovec na studii spolupracovali s kolegy z Helmholtzovy asociace výzkumných center - konkrétně z pracovišť v Lipsku a Bremerhavenu.