ROZHOVOR | 20 let od příchodu SARS. Není otázkou zda, ale kdy nastane epidemie koronaviru SARS-CoV-3, říká virolog Černý

Virolog z České zemědělské univerzity v Praze v rozhovoru přibližuje i to, z jakého důvodu se SARS nerozšířil v takové míře jako příbuzným koronavirem vyvolané onemocnění covid-19, jak rychle se podařilo objevit původ patogenu a proč to v případě viru SARS-CoV-2 zřejmě nebude možné.

Nakolik vypuknutí epidemie SARS v roce 2002 zaskočilo odbornou komunitu? Bylo nasnadě, že dříve či později se objeví virus, který se vyskytuje primárně mezi specifickým zvířecím druhem, a začne se s významnou intenzitou šířit mezi lidmi?

Toho, že se může objevit nový virus, který bude mít potenciál způsobit celosvětovou pandemii, se virologové obávali už od pandemie Španělské chřipky z let 1918 a 1919. Obecně se ale očekávalo, že to nejspíše bude nějaká nová varianta viru chřipky. Nové chřipkové viry, původem z různých zvířat, většinou vodních ptáků nebo prasat, se totiž v lidské populaci objevovali poměrně často. Největší byly epidemie Asijské chřipky (kmen H2N2) z let 1957-1958 a pak Hongkongské chřipky (kmen H3N2) z let 1968-1969. Koncem devadesátých let se hodně mluvilo o ptačí chřipce H5N1, která může u lidí způsobovat onemocnění s vysokou úmrtností, naštěstí se ale mezi lidmi šíří jen velmi špatně. 

To, že se objeví nový, velmi patogenní koronavirus se příliš nečekalo. Až do pandemie SARS jsme totiž koronaviry znali především jako viry způsobující sice závažná onemocnění u zvířat, ale pouze velmi mírná u lidí. Pamatuji si, že když jsem v roce 2013 byl na doktorandské stáži v Lübecku, vyprávěl mi můj tehdejší školitel, profesor Hilgenfeld, přední německý odborník na strukturu virových proteinů, příhodu o tom, jak mu v roce 2001 jedna grantová agentura odmítla financovat výzkum struktury jednoho koronavirového enzymu, proteázy, s tím, že si nemůžou dovolit platit výzkum něčeho, co způsobuje rýmu u lidí a průjem u prasat… Když se objevil SARS, profesor Hilgenfeld grant okamžitě dostal a byl první, kdo pak popsal strukturu oné proteázy a z jeho práce se následně mohl odrazit vývoj mnoha koronavirových inhibitorů včetně nyní úspěšného léčiva Paxlovid.

Jak rychle se podařilo identifikovat, že za nemocí stojí dosud neznámý koronavirus, a mělo toto zjištění výraznější dopad na přístup k epidemii?

Identifikace patogenu, který způsobuje dané onemocnění, je vždycky přelom v boji s jakoukoliv epidemií. Od tohoto okamžiku totiž můžete vyvíjet detekční testy, cílené přístupy k léčbě, nové vakcíny a podobně. Takže je to velmi důležité. 

Koronavirus SARS-CoV(-1) se jako infekční agens způsobující onemocnění SARS podařilo identifikovat po několika měsících; pandemie začala v listopadu 2002, koronavirus SARS-CoV(-1) byl objeven v dubnu 2003. To bylo na jednu stranu celkem rychle. Pro srovnání: virus HIV se hledal několik let. Příznaky AIDS byly poprvé identifikované v červnu 1981 a virus HIV se podařilo izolovat až v dubnu 1984, tedy skoro po třech letech. Na druhou stranu v prosinci 2019 a lednu 2020 mezi dobou, kdy si doktorka Ai Fen pracující v jedné z wuchanských nemocnic uvědomila, že podivné zápaly plic mohou být způsobeny koronavirem, do přesného popisu SARS-CoV-2 a úplného osekvenování jeho genomu uběhlo jen několik málo dní.

Pomohla - a nebo případně v některém ohledu uškodila – zkušenost s epidemií SARS v úvodních fázích pandemie COVID-19?

Určitě pomohla. Zaprvé se vědělo, že má smysl hledat koronavirus, protože jsme už měli zkušenost s koronaviry SARS-CoV(-1) a MERS-CoV a vědělo se, že koronaviry mohou způsobovat závažná onemocnění u lidí. Za druhé, existovalo velké množství detekčních technik, které fungovaly oproti SARS-CoV(-1) a fungovaly i oproti SARS-CoV-2, takže jsme nemuseli tyhle nástroje vyvíjet od nuly. Stačilo zlepšit ty, které jsme měli. V průběhu pandemie SARS pak bylo i vyzkoušeno velké množství potenciálních inhibitorů a podobně, takže jsme nepracovali úplně od nuly. Kde naše předchozí znalosti naopak trochu uškodily, byl přístup k nakaženým jedincům, ke způsobu karantén a podobně, protože SARS-CoV(-1) a SARS-CoV-2 se šíří každý trochu jinak.   

Pro laickou veřejnost bude zajímavé srovnání viru SARS-CoV(-1) s aktuálním virem SARS-CoV-2. Jaká byla například jeho nakažlivost oproti původci onemocnění COVID-19?  

Toto je právě jeden z hlavních rozdílů. Koronavirus SARS-CoV(-1) se totiž téměř nešířil od bezpříznakových pacientů. Stačilo se proto zaměřit na lidi, kteří měli příznaky respiračního onemocnění, jako je třeba i jen zvýšená teplota, a na jejich kontakty. Izolovat je a tím rychle a efektivně pandemii zastavit. Naopak koronavirus SARS-CoV-2 mohou přenášet i bezpříznakoví pacienti nebo pacienti v inkubační době. To je velký rozdíl. Podobně jako v případě pandemie SARS se totiž zavedly kontroly na letištích, ve veřejných prostorách a podobně, kde se měřila teplota. To můžete udělat celkem snadno. Bohužel to ale nevedlo k zachycení všech přenašečů a mnoho jich nebylo detekováno. To se v tomto případě dá udělat jen masivním trasováním všech kontaktů nakaženého jedince a následně jejich testováním. A na to začátkem roku 2020 nebyl připravený žádný stát na světě.

Pro virus SARS-CoV(-1) se uvádí poměrně vysoká smrtnost. Dle oficiálních statistik je evidováno přes 8 tisíc nakažených lidí, přičemž nemoci podlehla téměř desetina z nich. Jak se na tato čísla dnes dívá vědecká komunita? Skutečně byl SARS o tolik závažnější nemocí než covid-19, nebo je statistika zkreslená například výrazně nižší mírou testování oproti situaci po rozšíření viru SARS-CoV-2 či dalšími faktory? 

Vzhledem k tomu, že pandemii SARS se nám podařilo vymýtit právě díky účinným karanténám, tak si myslím, že ta čísla nakažených více méně sedí. Opravdu se testovalo méně, na druhou stranu každý člověk nakažený SARS-CoV(-1) nakonec onemocnění SARS v nějaké míře prodělal a právě na příznaky tohoto onemocnění se dávalo v letech pandemie SARS velký pozor.

Víme, proč epidemie nepřerostla v globální pandemii jako v případě viru SARS-CoV-2?

Ona v globální pandemii přerostla, nakazili se lidé téměř na celém světě, v Asii, Severní Americe, Evropě, Austrálii i Africe. Nakažených ale bylo méně právě díky včasné a efektivní aplikaci karanténních opatření. Na druhou stranu koronavirus SARS-CoV-2 má ten správný mix vlastností, které mu umožňují karanténám efektivním v boji se SARS-CoV(-1) unikat a které jej činí méně nebezpečným pro každého jednoho nakaženého jedince, ale o to nebezpečnější pro celou lidskou populaci.

V laickém diskurzu se můžeme setkat s názorem, že SARS v jistou chvíli „zmizel“. Jak se na toto dívá věda?

To je správný názor. Koronavirus SARS-CoV(-1) se nám skutečně podařilo z povrchu Země vymýtit. SARS-CoV-2 totiž není evoluční potomek SARS-CoV(-1), ale spíše jeho bratranec. To, co se nepodařilo a asi se ani nikdy nepodaří, bylo vymýtit blízce příbuzné koronaviry vyskytující se u volně žijících zvířat, hlavně u netopýrů. Ty pak představují neustále riziko, že se v rámci nich objeví nový virus, který bude opět schopen infikovat lidi a způsobit další pandemii. Přesně jako se stalo v případě koronaviru SARS-CoV-2.

Podle mediálních zdrojů se původce nákazy SARS podařilo identifikovat s odstupem dlouhých čtrnácti let po vypuknutí epidemie. Měla jím být odlehlá kolonie vrápenců v hornaté provincii Jün-nan na jihu Číny. Panuje na zdroji viru mezi vědci víceméně shoda a domníváte se, že bude trvat podobně dlouho, než se prokáže pravděpodobný zdroj viru SARS-CoV-2? 

Shoda panuje. V případě pandemie SARS se už v jejím průběhu ukázalo, že přímým zdrojem viru pro lidi jsou cibetky. Vrápenci byly pak jako rezervoárový hostitel identifikováni v roce 2005, kdy se u nich našly koronaviry představující přímé předchůdce SARS-CoV(-1). Vámi zmiňovaný článek publikovaný 14 let od vypuknutí pak ukazuje, že lidé se mohou nakazit přímo od vrápenců.

Podobně to je i s koronavirem SARS-CoV-2. I tady se už začátkem roku 2020 podařilo identifikovat poměrně velké množství různých druhů zvířat, které se jím mohou nakazit a které mohly sloužit jako mezihostitel pro jeho introdukci do lidské populace. Mluvilo se například o luskounech nebo nyní o psících mývalovitých. Přesný mezihostitel ale s definitivní jistotou znám není a díky přístupu čínských orgánů možná ani nikdy nebude. Co se naopak podařilo prokázat s téměř absolutní jistotou, je, že koronaviry, které jsou blízce příbuzné SARS-CoV-2, cirkulují u vrápenců v jihovýchodní Asii, konkrétně v Laosu. Článek, který tyto koronaviry popisuje, publikoval francouzsko-laoský tým začátkem letošního roku v časopisu Nature. Zbývá tedy jen najít mezihostitele nebo ukázat, jestli je vůbec třeba. 

To, co ale už víme, je, že v přírodě, hlavně v oblasti východní a jihovýchodní Asie, existuje velké množství virů příbuzných SARS-CoV(-1) a SARS-CoV-2. Není proto otázkou, jestli v budoucnu přijde i epidemie způsobená koronavirem SARS-CoV-3, ale spíše kdy se to stane. A až se to stane, měli bychom být připraveni.