Po prohrané "vojně s Turkem" hodnotíme českou reprezentaci v pěti bodech

Po bitvě každý generálem. Jenže tohle bylo spíš Waterloo. Výkon proti Španělům jsme omlouvali velkou kvalitou soupeře. To samé platilo do jisté míry i v utkání s Chorvatskem, dokud se neprosadil Škoda a najednou jsme vycítili šanci. Všechno měl rozhodnout duel s rozklíženým soupeřem, jehož odhldlání bylo nízké, trenér čelil kritice a výhrůžkám a vlastně mu už o nic nešlo, jen o prestiž. 

Jak to dopadlo, víme. Vlastně už v desáté minutě byl náš tým v situaci, kdy musel. A odborníci stejně jako hráči hořekovali, jak špatně se takový stav obrací, měli jsme smůlu, když Sivokova hlava trefila jen tyč. Jenže to byla pohříchu jediná šance takového kalibru, ze které se rekrutovalo možné vyrovnání. Pak už nic. 

Dovolím si malé srovnání. V souběžně hraném zápase Chorvati prohrávali gólem, který dostali ještě o tři minuty dříve než česká reprezentace. Na konci první čtvrhodiny Rakitićovu střelu zastavilo břevno a tyč. Tedy situace identická. Jak je tedy možné, že mužstvo, které jsme drtivým závěrem o pár dní dříve málem položili na lopatky, dokázalo proti jedenáctce, která české hráče téměř nepustila na svou polovinu, zápas obrátit?

Hledají se příčiny:

1. Mužstvo je přestárlé. Ale na šampionátu hrají, a velice dobře, i starší hráči. Takže otázka věku není tím jediným problémem. Spíš by se dalo říci, že s léty přibývá zkušenost. Je samozřejmě nesmysl postavit tým ze čtyřicátníků, v tomto směru bychom si na věkový průměr stěžovat nemohli. Druhou věcí je výkonnost a herní projev, tady je nutné si uvědomit, že starší hráči musí týmu dát nějaký nadstandard, jinak se oprávněně dočkají kritiky, že jsou na ME pouze "za zásluhy".

2. Hráči nehrají v top týmech. Tento argument má dvě ošidnost. Ona je jedna věc se do top týmu dostat a druhá se prosadit do základní sestavy. To, že je někdo v FC Barcelona ještě neznamená, že díky tomu bude špičkový hráč. Stačí si připomenout Ardu Turana, který v katalánském klubu odehrál rozhodně méně, než by si představoval. Když se podíváme na soupisky ostatních týmů, sice najdeme jména velkoklubů, ale chce také projít statistiky a podívat se, kolik toho kdo kde odehrál. A ještě jedna věc - hrát v Realu je sice solidní ukázka kvality, ale v reprezentačním týmu tu kvalitu musíte prokázat jinak, protože máte docela jiné spoluhráče, než se kterými se potkáváte třeba i padesátkrát do roka, tedy každý týden.

Je evidentní, že motivace dostat se do top klubu tu je, ale to chce předvést něco, proč si vás ten klub vybere. Kdybychom v naší lize dokázali rapidně pozvednout čtyři pět klubů na takovou úroveň, aby spolu soupeřily v lítém boji o titul, i hra by se jistě povýšila. A argument na závěr - podívejte se na soupisku Severního Irska, odkud se rekrutují jejich reprezentanti. A ti do osmifinále postoupili...

3. ME je jen mezicyklus. Názor Ivana Haška, že ME je vlastně taková mezizastávka při snaze se dostat na světový šampionát je hodně zajímavá. Pokud by to tak brali všichni, tak můžeme ME zrušit a nahradit ho sérií přátelských zápasů. Nechť se na mě tento výborný fotbalista nezlobí, ale takový argument považuji za nesmysl. Naopak by měli hráči vidět v ME vrchol dvouletého snažení, které jim může upevnit sebevědomí a získat respekt u soupeřů. Jinak se nastupuje proti účastníku základní skupiny, který ani jednou nevyhrál a jinak proti finalistovi.

4. Zranil se nám Rosický. Stavět existenci a úspěchy mužstva na jednom hráči, byť by byl sebelepší, je prostě nesmysl, zvláště když víme o problémech českého kapitána svoje a jakmile vstoupí na trávník, visí ve vzduchu nějaké zranění. Kdy konečně skončí onen pláč, že jsme neměli "Rosu", teď bude v mužstvu Rosický, tak se soupeři zatočíme a protože Rosický nehrál, tak jsme byli poloviční. Z šampionátu můžeme vidět, že špílmachři mají na tým určitý vliv, ale ne takový, aby se kvůli něčí absenci položil. Notabene, Chorvati nastoupili proti Španělům také bez své ikony Modriće a dokázali vyhrát. Počítejme s tím, že Rosický a Čech nebudou hrát do šedesáti a spíš hledejme intenzivně jiná řešení, než abychom ronili slzy nad rozlitým mlékem, že ten či onen nemůže hrát.

5. Samotná hra. Média ji hodnotí jako alibistickou, bez nápadu, zakřiknutou. Hráči nejčastěji nadávali na "štěstíčko", co by tam padlo, kdyby... Soupeře ale nejlépe porazíte, že mu nedáte vydýchnout, přišpendlíte ho k brance a donutíte k chybám. To byl případ Chorvatů, ale už ne Španělů a Turků. Hráč se nesmí dívat, jestli proti němu stojí Ronaldo, Messi, Ibrahimović, Bale, Rooney či jiná hvězda. Pořád je to soupeř a pořád na něj lze vyzrát. Mít partu vyjukaných dorostenců, bylo by to možná jiné - a to kompletně, protože někdy si mládí nedělá starosti. Viz nádherný příběh Zdeňka Nehody v semifinále proti tehdy světově uznávaným Holanďanům (1976). On prostě věřil, že je můžeme porazit a s ním většina mužstva. A také tak hráli. A to si bělehradská parta dala vlastní gól, ani to je nezlomilo.

Na podporu ze strany fanoušků si český tým rozhodně stěžovat nemohl (zdroj: R. Pavelka, EuroZprávy.cz)

Zkusme udělat to nejjednodušší - soupeře respektovat, ale nekrčit se před ním. Pokud si někdo myslí, že umí hrát fotbal, měl by to prodat a ne říkat: no jo, proti nám hráli Španělé a Chorvati. Oni by si měli říci - a sakra, na nás čekají Češi. Smiřme se s tím, že hráči neprodali na ME všechno, co mohli. Neuspokojme se s tím a neberme jako úspěch, že jsme se na šampionát dostali, to ze chabá berlička, protože už se nehraje závěrečná část v osmi týmech, ale s trojnásobkem. Za takových okolností není úspěchem, ale povinností, aby reprezentace s úspěchy, které v minulosti měla, do závěrečného turnaje postoupila. Schválně se podívejte, na kolikátém místě jsme v počtu medailí z ME. Co do počtu jich více mají jen Němci, za námi jsou Španělé, Italové, Angličané, Francouzi... Holanďané zase nejsou lepší co do kvality kovu. Ostatně stačí si najít tabulku, jak vypadaly medailové posty před letošním mistrovstvím (zde).

První loučení s reprezentací už někteří hráči oznámili. Máme čtyři měsíce na to, abychom zahájili úspěšně kvalifikaci na MS. Doufejme, že pro nás bude neúspěch na evropském klání dostatečným poučením.