Euro 2016: Proč Island vítězí a Španělsko jede domů. Vzpoura bezejmenných pokračuje

Kdyby se šampionáty, ale i další vrcholné akce odvíjely podle odhadů bookmakerů, byla by to pořádná nuda. Proto jsme vděčni, když se na mistrovství vyloupne nějaký tým, předem odsouzený k rychlé cestě zpět do vlasti, a on potom demoluje šance zvučnějších soupeřů. Pravda, neustálým rozšiřováním základního počtu účastníků se těch "trpaslíků" na vrcholné akce dostává stále víc. Už letos se objevila kritika, že finální turnaj ME vlastně postrádá ten správný náboj, protože ho hraje prakticky polovina evropy. V tomhle směru má Copa America určitou výhodu, protože tam je počet týmů, které hrají na nějaké úrovni, podstatně menší. 

Zástupci starého kontinentu se mohou děsit, že v rámci volebního úsilí o post na nějakou funkci ve společenství UEFA přijde lhostejno jaká hlava pomazaná s myšlenkou, aby ME hrál stejný počet týmů jako MS. Nesmějte se, vždyť až do roku 1978 měl světový turnaj 16 účastníků. Nebezpečí takového kroku tady je a třeba se dočkáme, že ve skupinách budeme chodit na dramatické duely San Marino - Faerské ostrovy nebo Lichtenštejnsko - Andorra. Utopie? Spočítejte si státy v Evropě a pokud nedojde k dalšímu dělení, jsme tomuto modelu hodně blízko.

Naštěstí i podceňovaný soupeř může překvapit. Jestliže se experti ve studiu domnívají, že na úspěch na vrcholné akci je nutné sedět v FC Barcelona, Realu Madrid, Juventusu Turín, Mancesteru lhostejno či United nebo City, pak jim právě hrdí Vikingové z ostrova gejzírů dali pádnou odpověď. Z pohledu jistých pánů by museli být dávno doma a procházet se po kamenitých svazích islandského ostrova. Místo toho tam míří jedenáctka, která má ve svém středu borce z těch nejlepších klubů. Jenže právě u Španělů nelze přehlédnout jednu "maličkost" - neměli útočníky. Podívejme se do nejlepších klubů na pyrenejském poloostrově - Barcelona má útok brazilsko-argentinsko-uruguayský, Real Madrid sice evropský, ale nejčastěji portugalsko-francouzsko-waleský. I v třetím týmu tabulky je hlavním dodavatelem branek Francouz. Takže jsme v zápase s Itálií viděli opět obrovský počet přihrávek, ale zakončení nulové. Střelba z dálky, až na Piguého ránu také Buffona příliš nevystrašila. Pak se nelze divit, že obhájce titulu s hvězdnou, ale silně neproduktivní sestavou míří domů. Jediná přesvědčivá výhra nad Turky asi domácí fanoušky moc nenadchne, jinak to bylo trápení (Česká republika) nebo porážky.

Jeden člověk to nespasí

V českých luzích a hájích se dlouho hovoří o tom, že když nebude hrát Rosický, můžeme to rovnou vzdát. Nejsme v tomhle směru sami, i jiné reprezentace tvrdí, že pokud nezahraje Alaba, Rooney, Bale či někdo jiný, pak je zle, nedobře. Jako by fotbal nebyl kolektivním sportem. Pokud trenér bude stavět jedenáctku tak, že všechno spočívá na jedinci a jeho momentální formě nebo náladě, pak vůbec na ME či MS jezdit nemusí. 

Člověk je většinou syt klišé, ale pořád platí, že mnohdy je soubor bezejmenných hrdinů silnější zbraní než jedna velká hvězda v jeho středu. Schválně si přiznejme, kolik lidí znalo před ME jména jako Halldórsson, Sigthósson, Árnasson, Gudmundsson či Gunnarsson. Island se bral jako určité zjevení a většina z odborníků byla ochotna připustit, že je to houževnatý tým, ale bez zkušeností nejspíš skončí už ve skupině. Když však bodří hoši z kraje sopek znechutili život Ronaldovi tak, že se uchýlil k výrokům, za něž by se před svými fanoušky (kterých je mnohonásobně více než kompletní populace ostrovního státu Island) měl stydět, najednou se začala k outsiderům stahovat pozornost. Přiznejme, že nehrají fotbal nijak líbivý, ale jednoznačně účelný, praktický a odpovídající jejich možnostem. Jenže oni jsou ještě schopni dávat góly. Nemáme tak krátkou paměť, abychom nevěděli, že v každém zápase skórovali, což se nepovedlo mnohem slovutnějším kádrům. A ještě něco - všimněte si, že Islanďané nemají manýry oněch hvězd velkých klubů. Žádné velké simulování, zoufalé válení se na trávníku, jak by byl dotyčný v posledním tažení, žádné rozčilování nad spálenou šancí. Maximálně se rozčílí nad verdiktem, který není podle jejich představ, poleží si, když už jde po pořádnou ránu, ale mají vystupování.

Vedle Španělska se poroučí i Anglie. Ne nadarmo se o ní říká, že není schopna uspět na velkém turnaji. Vzpomínka na půlstoletí starý titul mistra světa, k němuž vedla cesta lemovaná i drobným skandálem, je pomalu zavátá, naopak do popředí vystupuje ostuda stará 66 let. Tehdy na MS v Brazílii oznámili sebevědomí Angličané, že na zeměkouli neumí hrát fotbal jen dva národy - Eskymáci a Američané. A Larry Gaetjens tehdy hvězdnou equipu Albionu v čele s legendárním sirem Stanley Matthewsem hodně tvrdě usadil. A teď Island. Těžko říci, proč Hodgson tak dlouho čekal s nasazením Rashforda místo nedůrazného a neviditelného Rooneyho. Snad to byla otázka marketingu, ale v těch málo minutách, které mladík dostal k dispozici bylo zřejmé, že by tvrdým hochům z Islandu asi hodně zatopil. Naproti tomu další mladík Kane vůbec nepotvrdil reference, které ho na ME doprovázely. 

Ani Ronaldo není spasitel

Kdo čekal, že se v osmifinále probudí "Pan výjimečný" se zlou by se potázal. Chvílemi vzniká dojem, že CR7 víc dbá na svou prezentaci, což se mu stále častěji vrací v méně milých podobách. Nutno ale přiznat, že si Ronaldo dokáže včas uvědomit, že když teče do bot týmu, tratit na tom bude především jeho image a věhlas. I proto byl ony čtyři minuty před koncem prodloužení s Chorvatskem nikoli na polovině a vztekle čekal na přihrávku, nýbrž z Quaresmou atakovali na dohled vlastního pokutového území Striniće a tím dali základ vítězné akci. Jistě, můžeme namítnout, že Cristiano je pod pečlivým dohledem soupeřů, ale nalistujme si rok 1970 a poslední šampionát Pelého. Také tento famózní Brazilec byl zdokumentován snad i v cestě na toaletu, a přesto na něj nikdo nevyzrál. Když byl hlídán tak, že nemohl střílet góly sám, tak nahrával. 

Chorvati, jednoznačně nejagilnější tým oné slabé části pavouka, doplatil na to, co už dávno hubí fotbal. Svázáni taktikou, snahou neudělat chybu a hrou na jistotu měli velice záhadný cíl. Mysleli si snad, že si Portugalci dají gól sami? Ani opěvovaný Modrić nepředvedl svou geniální rozehrávku, kvůli které je tolik žádán v Realu Madrid. Perišić šetřil náběhy, které se v minulých zápasech ukázaly být smrtící, Rakitić rovněž zapadl do průměru. Žalostný pak byl pohled na panicky šturmující červenobíle šachovnicové dresy, které náhle v tom minimu času, který po Quaresmově gólu zbýval, dokázaly soupeře sevřít. Jenže když musíte v ruletě v jediném případě vsadit vše na jedno číslo, musíte počítat s pravděpodobností 1:37, že neuspějete. Chorvati sice mohou lkát, že byli lepší, ale nedokázali to. Portugalci téměř celý zápas šlapali vodu, ale dali gól, který se počítá.

Belgičané a Němci své soupeře nepodcenili a nedovolili jim hrát víc, než na co měli. A to si Özil mohl dovolit luxus v podobě zahozené penalty. Je otázkou, jak se německá urputnost a buldočí vytrvalost vyrovná s podobnou náturou italskou, ovšem poněkud jemnější a techničtější. A Belgičané? Po úvodní porážce právě od Itálie mohou za určitých okolností dojít do finále a tam squadře azzuře všechno vrátit. Ale to ještě nějakou dobu potrvá, navíc ještě chybějí dva kroky. Všech osm týmů má šanci, tedy i do této chvíle nevýrazní Portugalci i miláčci fotbalového světa Islanďané. Všeobecně se říká, že domácí jedenáctka tento úžasný příběh ukončí. Ale jistý Zdeněk Svoboda, sekretář pražských Bohemians, pronesl větu, kterou trenér Tomáš Pospíchal zpopularizoval: Fotbal nemá logiku. A navíc, míč je ještě pořád kulatý.