Jak Sovětský svaz neprošel na MS 1974. Pamatujete? Stadion jako koncentrační tábor

Už na samém počátku kvalifikačního maratonu na X. mistrovství světa v Německé spolkové republice se řešila otázka zástupců nejstaršího kontinentu a Jižní Ameriky. Z těchto oblastí se vždy rekrutovaly nejlepší mužstva a Afrika, Asie či oblast CONCACAF většinou jen dodávaly slabé či v lepším případě dobré sparingpartnery. Ovšem když si zmíněné upozaďované svazy prosadily přítomnost aspoň jednoho zástupce, bylo těžké rozhodnout, komu se ubere počet míst na šampionátu. Nastoupilo tedy řešení známé už z několika dřívějších případů – mezikontinentální kvalifikace

Nikdo to nemohl tušit

Už při losování jednotlivých zápasů, z nichž mělo vzejít 16 účastníků mistrovství světa 1974 bylo určeno, že vítěz 9. kvalifikační skupiny v Evropě se utká s nejlepším týmem třetí skupiny jihoamerické. Na evropské půdě si SSSR poradil s Francií a Irskem, v jihoamerické zóně Chile až ve třetím rozhodujícím zápase zdolala Peru (Venezuela do kvalifikace vůbec nenastoupila). Postupující na německý šampionát měl vzejít ze vzájemných duelů v září a říjnu roku 1973.

Situace se vážně zkomplikovala ještě před prvním zápasem, protože v Chile došlo pod vedením generála Augusto Pinocheta k vojenskému puči. Vojáci zaútočili 11. září 1973 na prezidentský palác La Moneda a po ne zcela vyjasněném úmrtí prezidenta Salvadora Allendeho se Pinochet chopil moci. „Každý, kdo se slovem nebo skutkem postaví na odpor armádě konající svou povinnost, bude na místě zastřelen," tak zněl rozkaz vládní junty.

Stadion jako koncentrační tábor

Situace v zemi se změnila v chaotické drama. Vojáci zabrali národní stadion v hlavním městě země a změnili proslulý Estadio Nacional, kde se mimochodem hrálo pro Československo významné finále MS 1962, pro své účely. Bylo sem podle různých údajů nahnáno několik tisíc osob podezřelých z odmítavého postoje k vojenské juntě, dále pak příslušníků politických stran, které nová vláda Chile okamžitě zakázala. V kabinách, kancelářích a dalších místnostech probíhaly brutální výslechy, končící zpravidla mučením, v některých případech i smrtí. Tak zahynul známý básník Víctor Jara. Podle dochovaných svědectví bylo v jednu chvíli na stadionu 12 000 internovaných osob, celkem jich prošlo za necelé dva měsíce stadionem na 40 000. Přesný počet obětí není znám, hovoří se o několika desítkách zavražděných.

Fotbal se hrát musel

Chilští reprezentanti se v době puče chystali na první kvalifikační zápas se Sovětským svazem, který se měl hrát 26. září v moskevských Lužnikách. Zpočátku se mělo zato, že s ohledem na situaci v zemi k žádnému utkání nedojde, ale z iniciativy doktora Jacoba Hela Chilané do SSSR odletěli. Dr. Helo byl totiž rovněž osobním lékařem generála Gustavo Leigha, velitele letectva a jednoho z vůdců převratu, a právě jeho Helo přesvědčil, že vycestování reprezentace a sehrání kvalifikačního zápasu napomůže před celým světem vylepšit Chile pošramocenou prestiž po převratu. Hráči ale dostali ze strany Leigha důrazné varování: „Pokud promluvíte, budou nést následky vaši blízcí."

NE! V Santiagu ne!

Zápas v Moskvě skončil 0:0 a všem bylo jasné, že odveta se nemůže v plánovaném termínu na Estadio Nacionále uskutečnit, protože v ochozech se ještě pobývali uvěznění občané a na hrací ploše patrolovali vojáci se samopaly (zápas se měl hrát 24. 10. 1973). Až 7. listopadu 1973 armáda odvezla všechny internované a stadion vyklidila. FIFA čtyři dny poté vyzývá SSSR, aby se s Chile domluvil na odvetném zápase. Sovětský fotbalový svaz obratem odpovídá, že požaduje, aby se tento zápas hrál ve kterékoli jihoamerické zemi, nikoli však v Chile, kde hráči sovětského týmu neměli zajištěnou bezpečnost, rozhodně ne pak na Estadio Nacional v Santiagu, kde ještě pár dní předtím byli mučeni a zabíjeni lidé. FIFA vyslala do Santiaga generálního sekretáře Švýcara dr. Helmuta Käsera a jeho asistenta Brazilce Abilia d'Almeidu. Po prohlídce inkriminovaného sportoviště toto duo oznámilo: „Neshledali jsme nic, co by bránilo v odehrání zápasu na tomto stadionu."

Sovětský svaz opakovaně odmítal hrát „ ... na půdě, která byla de facto koncentračním táborem", FIFA a především její předseda sir Stanley Rous se odvolávali na apolitičnost fotbalové organizace. Pokud se Sovětům do Santiaga nechce, ať tam tedy nejezdí – se všemi důsledky.

21. listopadu 1973 vyběhla na trávník stadionu v Santiagu jedenáctka chilských fotbalistů, pozdravila diváky, na zapískání rakouského sudího Linemayra provedla výkop a po 30 vteřinách demonstrativně dopravila míč do branky. V hledišti podle svědků bylo asi 15 000 lidí, ovšem v drtivé většině ve vojenských uniformách. Rozhodčí sepsal zápis a podstoupil vše disciplinární komisi FIFA.

Zdroj: YouTube

Jakékoli mlýny občas melou

Kongres nejvyššího fotbalového orgánu se konal 5. ledna 1974, měl s definitivní platností rozhodnout o osudu mezikontinentální kvalifikace, ale jak se zdálo, v zákulisí už bylo dávno vše jasné. Jak uvedl hamburský list Die Welt, už 16. prosince předchozího roku místní ubytovací středisko Ochsenzoll potvrdilo objednávku chilské reprezentace na dobu konání šampionátu a chilský fotbalový svaz korespondoval s pořadateli ohledně zajištění hotelů a penzionů pro své fanoušky. Byli si Chilané jisti svou věcí dopředu? Každopádně výrok komise zněl jednoznačně: rozhodla ve prospěch Chile poměrem hlasů 14:2 – fakt, že SSSR k zápasu nenastoupil a tím pádem jej bylo nutné kontumovat, byl nezpochybnitelný. Pro sira Rouse to však bylo Pyrrhovo vítězství – přes ujišťování o apolitičnosti byl „případ Chile" asi jedním z posledních hřebíčků do rakve ohledně funkce předsedy FIFA. Většina fotbalových svazů zejména Rousův alibistický postoj (ale i celé FIFA) kritizovala, že nechala věc dojít tak daleko. Rousovy vyhlídky na obhájení vedoucí pozice se tím značně oslabily a nebylo divu, že v závěru kongresu při volbě předsedy odešel poražen Brazilcem Joao Havelangem.

Ani Chilané si šampionát příliš neužili. Před jejich konzulátem proběhlo několik demonstrací, dva dny před jejich prvním zápasem, shodou okolností s domácím týmem, tam dokonce vybuchla bomba. Fotbalisty většinou diváci v ochozech provázeli pískotem a v utkání s Austrálií na začátku druhého poločasu proběhlo hřištěm do středového kruhu devět studentů s vlajkou opatřenou nápisem Democracy Chile. Jihoameričané po jedné porážce a dvou remízách na MS skončili na třetím, nepostupovém místě ve skupině.