Djokovič, Federer, Wimbledon. A soudcuje česká blond holka!

Co víc byste chtěli, pokud milujete tenis. Dvakrát do měsíce si někam na týden zaletět a být v centru dění těch prestižních turnajů. Dubaj, Japonsko, Mexiko, Katar... A můžeme pokračovat. Lenka Podjuklová už si odbyla grandslamovou premiéru v Paříži na Roland Garros, nyní ji čeká Wimbledon. Přitom je ještě studentka. Tedy... Je spíš magistrou experimentální biologie a právě dodělavá poslední semestr farmaceutickeho asistenta, abychom byli přesní.

„Hrávala jsem tenis za Orlovou a v Ostravě se konal tradičně challenger, odkud mi zavolali, jestli bych jim nepomohla jako rozhodčí," vzpomíná na léto roku 2006. To byla vůbec první zkušenost. Ale od té doby věděla, že to vlastně nemusí být úplně marná záležitost.

Samozřejmě, začátky byly na tenisovém kurtu. Nehrála vůbec špatně. Jenže před časem se musela rozhodnout. „Tenis mě vždycky bavil a kdykoliv si ráda zahraju. Ale každý si musíme jednou uvědomit, co má a co nemá budoucnost," usmívá se.

Závodního hraní nechala, v Čechách je opravdu velká konkurence. Zato jako tenisová rozhodčí kariéru udělá. „Můj první sen bylo se dostat na Davis Cup, poté na turnaj do zahraničí a nakonec na grandslam. Tak jak člověk roste, rostou i jeho cíle," vyznává se pětadvacetiletá dívka z Orlové.

Vlastně k tomu nebylo potřeba tolik. Jen se rozhodnout. „Přišla nějaká školení, přišly i nominace," vzpomíná na začátky. Z dalšího vyprávění zjistíte, že pro start ani není potřeba angličtina. Tu však měla jako bonus. Na čárového rozhodčího totiž stačí národní licence. A Lenka je ambiciozní a tak už má za sebou i úspěšně složenou zkoušku z pravidel tenisu v angličtině, která znamená vstupenku na umpire.

Je to paráda, řeknete si. Člověk má sice permanentně zabalený kufr a čeká na pozvánku na další tenisové klání. „Práce je to krásná! Už jen to, že se živíte tím, co vás baví. Stále jste ve sportovním prostředí. Poznáváte nová místa, nové lidi, kulturu, kuchyni. Je to úžasné," usmívá se sympatická blondýnka. Na neformální setkání s tenisovými hvězdami prý ale nesmí ani pomyslet. „My s hráči vůbec nesmíme přijít do styku. Maji jiné hotely, jiné vstupy," vysvětluje.

Práce snů? Možná, když si představíte, že rozhodujete na základní čáře duel Federer – Djokovič ve finále turnaje v Dubaji, kde vítěz bere půl milionu dolarů. Ano to, je zatím největší zážitek téhle holky z Orlové. „Škoda, že to byly jen dva sety," usměje se jen tak mimochodem. Ale třeba Jaromír Jágr za ní přišel před lety v Prostějově sám a popřál jí ke Dni dětí. "Nojo, Jarda má rád tenis," směje se.

Když se člověk dostane na velké turnaje, pak si opravdu přijde na příjemné peníze a vydělá víc, než průměrný člověk v Čechách. „Lidé občas závidí, ale jen protože vidí, co chtějí vidět. To, že člověk je na kurtech klidně i 12 hodin denně, se moc neví. Často měníme hotely, různé dopravní prostředky a časový posun. To vše dokáže být velmi stresující. Zvlášť, když cestujete sami a nikdo vám neporadí," vypráví Lenka Podjuklová.

Ale i tak je o zábavu postaráno. A o tom, co chce dělat v nejbližší době, má jediná aktivní česká elitní tenisová rozhodčí jasno. Užívat si tenisového světa, jak to jen půjde. Ale pak se věci mohou změnit. „Uvidíme, jak to bude dál až dostuduju. Třeba najdu perfektní práci v oboru jako bioložka, anebo budu pokračovat jako rozhodčí, když se dál bude dařit. Kdo ví, to je ve hvězdách. Sama jsem na to zvědavá," říká.

V jednom má ale jasno. „Myslím, že šancí už jsem dostala opravdu hodně, a vážím si toho," říká Lenka Podjuklová.Ale ten velký svět pro ni vlastně možná teprve začíná. Roland Garros pro ní byl první grandslamovou výzvou. A když si zapnete přenosy z Wimbledonu, určitě tuhle sympatickou českou holku na lajně travnatých kurtů All England Clubu poznáte. A kdo ví, třeba jednou usedne na tomhle turnaji i na umpire.