ROZHOVOR | Český biatlon nemá strop, říká komentátor Eurosportu Béla En

Co vám ze sezóny 2016/17 nejvíce utkvělo v paměti?

Poslední závod sezóny, kdy Martin Fourcade zapomněl na startu náboje, je ještě velmi čerstvou vzpomínkou, ale myslím, že se o tomto závodě bude ještě v budoucnu hodně mluvit. Největší zážitek mi však přinesl jiný závod, a to individuál na MS, kdy Bailley vzal Moravcovi zlatou medaili. Byl to úžasný moment, v němž se dlouholetý kamarád českého týmu najednou ocitl v roli jeho nejvážnějšího soupeře. No a pak Bailleyho radost v cíli – to prostě nic nepřebije.

Martin Fourcade opanoval Světový pohár už šestým rokem v řadě. Je ve startovní listině někdo, kdo by v nejbližší době mohl utnout jeho dominanci?

Zatím se zdá, že se Fourcade ostatním spíše vzdaluje, než aby se mu někdo přibližoval. Rychlostně se mu vyrovná pouze několik biatlonistů, ale stabilností výsledků nikdo. A i když sbírá jeden globus za druhým, motivaci má pořád obrovskou. Pokud zůstane takto motivovaný a vyhnou se mu zranění, bude i nadále takto dominovat.

Francouz se rovněž stylizoval do role hlavního bojovníka za čistý biatlon. Oceňujete jeho tažení proti dopingu?

Rozhodně ano. A nejen jeho tažení. Každý, kdo vyvine energii pro dosažení lepšího stavu nějaké věci, zaslouží ocenění. Moc se mi například líbilo, co řekl Michal Šlesingr na otázku, zda jeho boj za čistší biatlon neovlivnil jeho sportovní výsledky. Připustil, že ano, a dodal, že boj za čistotu sportu je důležitější než pár závodů.

Současné vedení biatlonové unie však k dopingové kauze zaujímá velmi liknavý postoj. V příštím roce biatlon čeká volba nového šéfa. Může vyhrát kandidát, který bude orodovat za změnu poměrů?

Na tohle bohužel neumím odpovědět. Ale myslím, že závodníci dali jasně najevo, co od IBU očekávají.

Český biatlon prožil nejúspěšnější sezónu v historii. Lze ještě navyšovat laťku?

Za posledních několik let mě český biatlon naučil, že žádný strop či hranice, za níž by se nedalo jít, neexistuje. Sleduji biatlon od dob, kdy tento sport u nás znalo velmi málo lidí, a z pohledu výsledků byl úspěšný závod ten, v němž Češi dojeli do 40. místa. Tehdy si nikdo nedovedl představit, že za pár let se mohou poměry tak výrazně změnit. A změnily se. Takže, i když se dnes zdá, že lepší to snad už být nemůže, další zlepšení není nereálné. Podívejte se například na letošní vzestup Puskarčíkové, skvělým příslibem je Davidová. Druhou věcí je, co považujete za měřítko úspěchu. Já například nejvíce cením velký globus Gábiny Koukalové z loňského roku. Ze sportovního hlediska nemůžete dosáhnout více. Tituly olympijského vítěze nebo mistra světa mají skvělý zvuk, ale závodit celou sezónu na špici a nakonec být nejlepší, to chce mnohem víc než jeden povedený závod.

Ač nechci znít chamtivě, na čem musí Gabriela Koukalová zapracovat, aby porážela Lauru Dahlmeierovou?

Napadá mě jen rychlost střelby. Tam je rozdíl velký. Případnou ztrátu v běhu dokáže Gábina smazat bojovností.

Dovede si představit, že se mezi skvělé duo Dahlmeierová-Koukalová dokáže někdo vklínit?

Biatlon je přece sport neustálých změn. Letos sice dominovaly tyto dvě závodnice, ale loni byla Laura až šestá. Ke konci letošní sezóny se skvěle rozzávodila Eckhoffová a hlavně dokázala stabilně střílet. Jestli to zopakuje příští rok, může být klidně nejlepší. Velký potenciál má Braisazová, uvidíme, jak bude jezdit Preussová a poslední slovo rozhodně neřekly Kuzminová a Domračevová. Každá dobrá běžkyně se může naučit střílet a rázem bude bojovat na špici. V biatlonu není nikdy nic jisté. A to platí i o Dahlmeierové a Koukalové.

Má někdo z českých juniorů šanci poskočit rovnou do Světového poháru?

S přechodem z juniorské do seniorské kategorie je to složité. Přímý skok si může dovolit J. T. Boe nebo Dahlmeierová, ale pokud nejde o takový zářný talent, je 21 let na Světový pohár málo let. Adamu Václavíkovi je 23, teprve letos se trochu rozkoukal a získal první body. Cesta juniorů do SP vede přes IBU Cup. U žen je to trochu jiné, věkový průměr v SP je nižší a konkurence tam není tak velká jako u mužů. Markétu Davidovou bych si u ženského áčka představit uměl. Ale je to na trenérech. Ti vědí nejlépe, zda je rozumné ji poslat nastálo do SP. Někdy může být takový skok dopředu biatlonistovi na škodu.

Co při komentování biatlonu představuje největší nástrahu?

Marně přemýšlím o jedné věci. Nástrah je při komentování řada, ale opomenu-li technické problémy s přenosem, žádná není vyloženě největší. Vzpomínám si na naše přenosy z Nového Města na Moravě, kdy jsme si museli dát pozor na synchronizaci našeho komentáře s video signálem. Eurosport totiž vysílá kvůli jazykovým variantám o pár sekund zpožděnější signál, takže diváci vidí vše s určitým zpožděním. Když jsme ale komentovali přímo z kabiny na stadionu, zvukový signál šel dříve než video. Při střelbě jsme si tedy museli dávat obrovský pozor, abychom nejásali dříve, než se terče na obrazovce zabělí. Když vám vybuchne celá tribuna, ale vy se musíte držet pár sekund zpátky, je to trochu nezvyklé.

Jaký je váš recept na zvládnutý přenos?

Příprava, zkušenosti, koncentrace a komentátorské schopnosti. Přibližně v tomto pořadí. Myslím, že aby měl komentátor přenos opravdu pod kontrolou, musí tyto čtyři faktory zvládnout. S komentováním je to jako se sportem. Když se dobře připravíte, máte šanci být velmi dobří. A to nemluvím jen o čtení rozhovorů se sportovci a vyhledávání zajímavostí o nich, nýbrž třeba i o dobrém spánku a jídle před přenosem. Když je pohoda za mikrofonem, je pohoda i před televizí. Pro mě velmi důležité se v závodě dobře orientovat a chápat procesy, které se během něj dějí. Když někdo najednou nemůže, není to jen tak. Možná přepálil tempo, možná je po nemoci nebo má špatné lyže. Díky zkušenostem z předcházejících sezón a znalostem výkonnosti a formy sportovců jsem do jisté míry schopen závod analyzovat a nabídnout tyto informace divákovi. Postupně se naučíte, že je třeba myslet na počasí, charakter trati, únavu závodníků i jejich motivace.

Určitým komentátorským vrcholem je podle mě znalost biatlonového zákulisí a mediálně nepříliš známých skutečností. Ty je však těžké získat, když komentujete z kabiny v Praze a nejste přímo v dějišti závodů. Když například v Oslu dojížděla Laukkanenová do cíle s černou páskou na ruce, vyčítal jsem si, že jsem nevěděl, že je to kvůli úmrtí finského kouče. Byl by to silný příběh odvyprávěný v přímém přenosu. Tuhle informaci však v tu chvíli věděl málokdo. A jakou asi ona měla motivaci tu stíhačku vyhrát? Obrovskou!

V některých závodech vás při komentování doprovází bývalá biatlonistka Barbora Tomešová. Jak spolupráce vznikla?

S Bárou se známe už několik let. Vlastně ještě z období před velkými úspěchy českého biatlonu. Tehdy jsem ji několikrát zval k nám do kabiny jako spolukomentátorku, ale myslím, že ani jednou to nedopadlo. Když ukončila kariéru a přestala mít tolik sportovních povinností, byl čas vše konečně realizovat. Sportovci obvykle nebývají velkými řečníky, a ne každý chápe, co se od spolukomentátora či experta čeká, ale Bára se chytla od prvního přenosu a dokáže komentář skvěle obohatit.