Jakou proměnu prodělaly hrady v době husitské a pohusitské?

Období husitství přineslo revoluci nejen do oblasti náboženské, ale též válečné a stavitelské. Během celé druhé poloviny 14. století a ještě na počátku 15. století se u nás stavěly hrady, které odrážely klidnou společenskou i politickou situaci země. Důraz se tak kladl především na pohodlí, dostatečný obytný komfort, reprezentativní vzhled i vybavení, estetickou a vizuální stránku hradu atd. Obranná stránka hradu byla někdy značně upozaděna a měla charakter spíše symbolické překážky, než skutečnou obrannou hodnotu. Tento jev je dobře vidět například u hradů Točník či Krakovec, které svou dispozicí stojí již na prahu mezi hradem a zámkem.

Měnící se politické a společenské ovzduší se následně projevuje i na podobě hradů. Dobrým příkladem je Nový hrad u Kunratic. Zatímco předchozí sídla krále Václava IV. zohledňovala spíše obytný komfort a reprezentativní vzhled, Nový hrad již cílí na otázku bezpečí. Ukazuje to jak jeho situování, tak apel na čelní zabezpečení hradu pomocí parkánu a mohutného břitu čtvercové věže. Je ovšem stále ukázkou, jak hradní stavitelství zaostalo za vývojem dobývacích technik.

Zatímco u nás se během panování krále Karla IV. a následně též během prvních let vlády Václava IV. stavěly pohodlné rezidence, na západě Evropy mezi sebou vedly ničivé boje Francie s Anglií. Hlavní slovo zde měla ještě těžká jízda, pěchota a lukostřelci. Z průběhu 14. století existují první zmínky o použití jednoduchých střelných zbraní, které do Evropy pronikají již ve 13. století. Nikdy však nedošlo k využití plného potenciálu této zbraně. To přichází až s obdobím husitských válek.

Právě husité zavedly do svého vojenského arsenálu střelné a palné zbraně ve velkém. Díky tomu, a též díky promyšlené vojenské taktice, dokázali následně husité nejen odrážet početné křížové výpravy, ale též dobývat významné hrady krále a opozice. Ukázali tak sílu nového a nepřipravenost starého.

Až následně začínají stavitelé hradů na tento fakt reagovat. Například na hradě Egerberk bylo postavení pro střelné zbraně vybudováno nejspíš již na konci 14. století, jednalo se však o výjimku. Masové budování dělostřelecké obrany začíná až po vypuknutí husitské revoluce. Starší hrady tak dostávají většinou novou linii hradeb, která disponovala dělostřeleckými stanovišti v podobě menších bašt či věží. Nejstarší se objevují například na hradě Kumburk kolem poloviny 15. století. Zde jsou ještě dělostřelecké bašty poměrně křehké, jelikož stavitelé neměli dostatek zkušeností. Následně tyto prstence dělostřeleckého opevnění často narůstaly do několika řad a snažily se tak oddálit útok nepřítele od zranitelného jádra hradu.

Starší princip vnějšího opevnění, který se spoléhal na hlavní hradbu, parkánovou hradbu, příkop a val, přestal dostačovat. Na koruny valů se tak začala stavět další obranná linie s dělostřeleckou obranou. Tento jev je možné sledovat u mnoha hradů, které prožily a přežily období husitských válek, například hrad Rabí.

Po uklidnění samotných bojů a po nemilém prozření, začala též řada hradních pánů zjišťovat další slabiny svých sídel. Ty často spočívaly v jejich nevýhodném situování, které sice v dobách 13. a 14. století hravě obstály proti dobytí ztečí, ovšem nyní v nové generaci dobyvačných taktik, již značně zaostávaly. Často tak v místech, kde stanul nepřátelský tábor obléhatelů, nechávali majitelé hradů vystavět předsunutá opevnění. Objevují se tak například na hradě Choustník, Vimperk či Český Šternberk.

Během druhé poloviny 15. století vznikají též nové hrady, jejichž role byla spíše obranná a strážní, než rezidenční. Patří mezi ně například hrady Oltářík, Panna či Kalich. Zde je možné vidět další změny v obranném systému hradního stavitelství. Při konfrontaci se střelnými a palnými zbraněmi se klasická kamenná hradba ukázala jako méně praktická. Své slovo tak dostává hradba, jejíž jádro je z nasucho kladených kamenů v rámci dřevěné konstrukce. Toto spojení dřeva a kamene bylo proti střelám značně odolné. Též se zde vytrácí přítomnost příkopů před branami, aby se obléhatelé nemohli nikam schovat a naopak byli v rovině a stále na mušce obráncům.