Bonzáctví dosáhlo vrcholu. Zamindrákovaní Češi zablokovali Opráski, kam to půjde dál

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Internet se stává stále diskutovanějším místem bez ohledu na to, kdo v něm má jaké pravomoci. Ti nejvyšší, tedy politici, mohou svévolně omezovat svobodu internetu a utahovat opasky tam, kde to považují za správné. Každá věc má ale dvě strany mince a je jasné, že to co je pro někoho přílišná regule, jiní vítají. Příkladem může být nejen GDPR, ale i sporné a hojně diskutované články 11 a 13. Zkrátka a dobře jakákoliv regulace ze strany úřadů vyvolá vlny nevole. Co když ale úřady regulace nezavedou?

Pak padá odpovědnost na hlavu jiným. Pod politiky se v pomyslné pyramidě nacházejí sami internetoví tvůrci, firmy, společnosti, zakladatelé. A nemusí jít jen o nadnárodní korporace typu Google a Facebook. Svou webovou stránku si de facto může založit každý, nastavit si tam svá pravidla a podle nich postupovat. Tím se ale vystavuje možné nevoli ze strany samotných uživatelů, kteří v pomyslném žebříčku moci zaujímají tu třetí příčku. Dav neboli veřejnost zkrátka nemá na internetu velkou možnost něco změnit.

To se však postupem času mění, je ale otázkou, jestli k lepšímu. Z části na tom má podíl automatizace, neboť zvládat dav několika milionů či miliard lidí není v silách žádné společnosti. Z velké části v tom ale hraje roli stále se zvyšující podíl internetové populace, tedy aktivních lidí, kteří mohou velmi rychle zvlčet.

Nikdo nestojí o problémy a už vůbec ne ti, kteří jsou v onom žebříčku uprostřed mezi mlýnskými kameny. Ukázkovým příkladem může být erotický či pornografický snímek na sociální síti. Pokud ho tam nahraje sám uživatel, je ze zákona prakticky nepostižitelný (teoreticky sice ano, ale neděje se to). Povinnost smazat ho má provozovatel sociální sítě. Jinak se vystavuje nevoli jak ze strany veřejnosti, tak ze strany úřadů. 

Dnezka Faceblok srušil stránku Oprásků. Kikoťi. :( pic.twitter.com/THh3ZjTIdl

Jen na Facebook ale lidé napíší denně podle statistik The Social Skinny přes 421 milionů statusů, téměř 750 milionů komentářů a nahrají přes 200 milionů fotek. Jak v takovém množství příspěvků a fotografií uhlídat, jestli je vše korektní? Jedině přes již výše zmíněnou dvojí ochranu, tedy formou automatické kontroly na základě předem stanovených parametrů a skrze uživatele samotné.

Právě uživatelé tak dostali do rukou nejmocnější nástroj ze všech. Možnost rozhodovat. Internet si poradí s většinou obrazového materiálu, roboti dokáží rozeznat, jak moc je obsah závadný, jen stěží se ale orientují v tom, jak závadné jsou textové materiály, tedy statusy a komentáře. Uživatelé internetu, zejména sociálních sítí, ale mají možnost nahlašovat věci, které jsou podle nich závadné. A právě ono "podle nich" je alfou a omegou celého problému.

Dav se totiž tímto způsobem může stavět do role cenzora, který rozhoduje o tom, co je závadné a co nikoliv. A jak všichni dobře víme, lidé zejména dnes málokdy myslí globálně. Jednoduše je pro ně závadné to, co se nelíbí jim. Jistě, naštěstí veřejnost nemá možnost rozhodovat přímo a nahlášené příspěvky či fotografie a další materiály prochází v drtivé většině případů kontrolou ze strany správců daného serveru, s výsledkem kontroly bude ale vždy někdo nespokojen.

Pokud správci či jiný dozorový orgán usoudí, že daný komentář, příspěvek na sociální síti nebo kdekoliv jinde na internetu, či fotografie neporušují pravidla serveru ani zákony dané země, neodstraní jej. Čímž zákonitě pobouří uživatele, kteří onen obsah nahlásili. V případě, kdy jej odstraní, ale naopak pobouří autora.

Jědno heskí slobencko čezkí víročí tu máme. pic.twitter.com/fB9woJK73y

Nemluvě o tom, že mnohdy nelze tak lehce rozhodnou o tom, jestli je příspěvek závadný nebo ne. Příkladem může být satira, která zkrátka nikdy není korektní. Kdy ale překračuje meze slušnosti a hranice etiky? To nelze nikdy posoudit globálně. Vždy jde o subjektivní vnímání, kdy je co za hranou.

Bonzáctví tak v 21. století dosáhlo nového vrcholu. Má své pozitivní stránky, například v případě blokování politiků a dalších veřejně aktivních lidí, kteří hlásají dezinformace, ale i ty stinné. Své o tom ví nejpopulárnější česká satirická stránka Opráski sčeskí historje, kterou Facebook zablokoval, a nikoliv poprvé. Co mu, tedy spíše lidem, kteří stránku opakovaně nahlašovali, vadilo? Jozef Tiso. 

Lidé málokdy přemýšlí nad prospěchem většiny, to, co vadí jim, je zkrátka nesprávné. Nechceme se nikoho zastávat a polemizovat nad tím, jestli nebyla ona satira už "přes čáru", když ale došlo 7. ledna 2015 v Paříži k útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, každý útok odsoudil a satiru opěvoval. Bylo to opravdu jen proto, že byla protiislámská? Těžko říct, jisté je, že nyní je to ale satira, co vadí. Co to bude příště?