5 neuvěřitelných faktů o sondě Juno

Sonda Juno je sama o sobě úžasný stroj, který dokáže dělat neuvěřitelné manévry v nehostinném prostředí daleko od Země, jak píše server Gizmodo. Zde je pět věcí, které byste měli vědět o této misi:

1. Pokoří rychlostní rekordy

Během posledních týdnů už sondu nabírá pomalu ale jistě gravitace Jupiteru, díky čemu se čím dál tím více zrychluje. Bude se jednat o jeden z nejrychlejších objektů, který kdy člověk postavil, nejvyšší rychlost bude dosahovat 260 tisíc kilometrů za hodinu. Zhruba desetkrát více než je maximální rychlost raketoplánů.

Po vstupu na oběžnou dráhu zpomalí na 210 tisíc kilometrů, čímž se stane nejrychlejší sondou, která kdy vstoupila na oběžnou dráhu nějaké planety. Důvod, proč poletí tak rychle, je jednoduchý. Vědci se chtějí přiblížit co nejvíce k mrakům Jupiteru.

Psali jsme: Sonda Juno dorazila k Jupiteru, čeká ji kritický manévr. Rozpis finálních minut  

2. Je to protiatomový kryt

Momentálně se nedá představit více horších míst k provozování citlivé elektroniky, než oběžná dráha Jupiteru. Magnetické pole tohoto plynného obra neustále vysává nabité částice ze slunečního větru, čímž vznikají silné radiační pásy, se kterými mívají problémy družice a sondy. Juno bude přímo v tom nejmohutnějším.

Aby sonda ochránila všechna zařízení, dostala speciální protiatomový kryt, který je jen jeden svého druhu. Titanová krabice váží zhruba 180 kilogramů a v podstatě by se mohl vlézt do kufru SUV. Okolní záření sníží 800 krát. Jedná se o velmi unikátní a efektivní techniku, takže se ji pravděpodobně dočkáme i u jiných misí.

Na konci své mise bude mít i přes tuto ochranu takovou dávku radiace, jak kdyby byla vystavena 100 milion krát rentgenovému paprsku.

3. K Zemi pošle rekordně slabý signál

Signál, který pošle o orbitálních manévrech, bude zhruba miliardkrát slabší, než je u klasického telefonního hovoru na Zemi. Díky tomu, aby se sestup na oběžnou dráhu povedl, musí se vypnout klasické antény. Ve výsledku to znamená, že signál bude i mnohem slabší, než když sonda New Horizon posílal údaje o Plutu.

Zachytávat ho budou dvě stanice v Kalifornii a Canbeře. Musí se laserově zaměřit na přesnou polohu sondy a čekat, Podle vědců je to něco podobného, jako trefit malou díru, která je zhruba pět tisíc kilometrů daleko.

Zdroj: YouTube

4. Celou sondu pohání obnovitelné zdroje

Juno je nejvzdálenější solární mise v historii, je postavená tak, aby mohla fungovat ve vesmíru, kde je 25 krát menší sluneční svit, než na Zemi. To znamená, že je vybavena nejmodernějšími solárními technologiemi a vysoce úspornou elektronikou. I přes to ale musí chytit hodně paprsků, k tomu pomáhá zhruba 18 tisíc solárních článků ve třech dvaceti metrových solárních panelech.

Orbitální dráha Juna je navržena tak, aby se nikdy nedostala do stínu Jupiteru, výjimkou je sestup na oběžnou dráhu.

5. Cíle sondy Juno vybírají lidé

NASA se minulý rok při průletu sondy New Horizons hodně naučila, jak zapojovat veřejnost, se sondou Juno jdou ještě dále. Spustila se webová stránka JunoCam (ZDE), která umožní lidem rozhodnout, který bouřkový mraky by měly být fotografovány při každém z 33 blízkých průletů. Juno bude pořizovat panoramatické záběry z výšek okolo pěti tisíc kilometrů nad vrcholky mraků.