Německý trumf: Tyto stroje chtějí mít v arzenálu armády celého světa

V době 1. i 2. světové války byly ponorky velmi zranitelné, protože kvůli jejich hlučným vznětovým motorům se musely vynořovat na povrch, kde na ně mohly útočit lodě nepřátel. Německé námořnistvo, tradične označované jako Kriesgmarine, postavilo několik experimentálních ponorek označovaných jako typ XVIIB s pohonem nezávislým na přístupu vzduchu (AIP), které využívaly palivo s obsahem peroxidu vodíku, což jim mělo teoreticky prodloužit možnost operovat pod vodou. V praxi však byly považovány za nebezpečně nebezpečné a nespolehlivé.

V roce 1997 Švédsko nasadilo do akce první operační ponorku s AIP, která využivala Stirlingův motor. Němečtí vývojáři ponorek v roce 2002 pracovali na ponorce typu 212, která využívá vodíkové palivové články. Ačkoli jsou dražší a komplikovanější pro doplňování paliva ve srovnání se Stirlingem, německé PEM vodíkové palivové články mají větší výkon (a tím i vyšší rychlost), nemají žádné hlavní pohyblivé části, které by způsobovaly hluk a nemají limit na hloubku potápění, píše server.

Moderní německé námořnictvo má dva hlavní úkoly - účast na operacích jako je boj s pirátstvím nebo podpora mírových operací a námořní kontrola Baltského moře, která se vzhledem k nedávnému napětí s Ruskem zvýšila. Na operaci v tomto námořním prostoru charakterizovaném mělkými studenými vodami s průměrnou hloubkou asi padesát metrů má německé námořnictvo flotilu šesti ponorek typu 212A, očíslovaných U-31 až U-36. Malá plavidla mají délku jen padesát sedm metrů a jsou obsazena posádkou čítající 27 lidí.

Oba typy ponorek, které mají výtlak asi 1800 tun, jsou vyrobeny z nemagnetických materiálů, takže nejsou náchylné k zachycení pomocí detektoru magnetických anomálií. Měkčí kov sice omezuje provozní hloubku na pouhých dvě stě metrů, ale to není v mělkých pobaltských vodách zásadním omezením. Palivové články typu 212 s vodíkovým palivem uloženým mezi vnějšími a vnitřními tlakovými trupy umožňují plavit se pod vodou tři týdny bez vynoření.

Typ 212A konstuován jako tajný průzkumný člun a lovec lodí, a proto byla jeho výzbroj zpočátku omezena jen na torpéda. Jeho šest torpédometů může vypálit až třináct 533 milimetrových torpéd DM2A4 Seahake připojených k ponorce kabelem z optických vláken, což dovolí posádce, aby naváděla střely na cíl vzdálený až padesát kilometrů. Pro odpalování z torpédometů ponorek typu 212A jsou vyvíjeny řízené střely krátkého dosahu IDAS (Interactive Defence and Attack system). Ty jsou určeny proti vzdušným cílům (primárním cílem jsou protiponorkové vrtulníky), malým hladinovým lodím a pozemním cílům na pobřeží. První zkušební odpal střely IDAS z ponořené U-33 úspěšně proběhl 29. května 2008

Schopnost typu 212 pracovat ve vodách pouze sedmnáct metrů hlubokých je částečně umožněno kormidlem ve tvaru písmene X, které je ideální pro plavbu poblíž pobřeží. Německé námořnictvo údajně také pracuje na instalaci zatahovacího třicetimilimetrového autokanonu Moray.

Berlín nedávno oznámil, že v průběhu příštího desetiletí postaví další dvě ponorky typy 212A a Polsko už projevilo zájem o pronájem dvou německých plavidel. Malé ponorky údajně stojí asi 371 milionů eur, z čehož vyplývá, že vybudování současné německé ponorkové síly stálo méně, než vybudování jedné z 2,8 milionu amerických námořních námořních bomb. Italské námořnictvo mezitím používá další čtyři ponoky typu 212, označované jako třída Todaro, z nichž poslední byla dokončena v roce 2015. Řím hodlá postavit další dvě. Loděnice po celém světě také vyrábějí licencované německé ponorky typu 214, tedy nástupce plavidel typu 209. Typ 214 je dlouhý šedesát pěti metrů a chybí mu nemagnetický trup typu 212. Na druhou stranu má ale tato ponorka větší hloubku ponoru - až čtyři sta metrů, aby vyhovovala vodám za Baltským mořem, a jejich osm torpédometů je schopno vystřelit i podzvukové protilodní střely typu Harpoon.

Čtyři ponorky využívá Řecko, dvě Portugalsko, Turecko jich buduje šest ve svých loděnicích, Jižní Korea jich má k dispozici šest a další tři staví. Němečtí stavitelé nedávno nabízeli větší verze ponorek 212/214 - typy 216 a 218. Typ 216 byl určen k prodeji královskému australskému námořnictvu, v boji o australskou zakázku na výrobu flotily ale nakonec Německo i Japonsko porazila Francie. Pro Singapur už se staví dva typy 218SG, které budou dokončeny v roce 2020.

Je pravda, že všechny malé německé ponorky mohou mít nevýraznou rychlost, vytrvalost i zbraně ve srovnání s většími americkými a ruskými ponorkami poháněnými jadernou energií, které mohou plout rychlostí více než dvacet pět mil za hodinu a které vydrží ponořené po dobu tří měsíců, píše National Interest. Plavidla s palivovými články jsou přinejmenším stejně nenápadná jako jejich bratranci s jadernou energií, pokud ne více. A každé jednotlivé vypálené torpédo může být stejně smrtelné. Vzhledem k tomu, že za cenu jedné jaderné ponorky může být postaveno několik kusů typu 212 nebo 214, není výhoda větších ponorek tak neprůstřelná. Vysvětluje to, proč se německé ponorky ukázaly být tak populární u námořníků po celé Evropě a v Asii, kteří se snažili uplatnit svou kontrolu nad pobřežními vodami, dodává National Interest.