V dnešní době není mezikontinentální dostupnost jakkoliv problematická. Jedním kliknutím si zavoláte kamarádovi do Austrálie, podíváte se na film z amerického serveru nebo si zahrajete online hru proti ruským protivníkům. Svět je dnes propojen internetovou sítí, kterou ale navzdory očekávání nezprostředkovávají satelity. Vděčíme za ni vynálezu, o kterém většina lidí ani netuší.
Lidé dokázali během posledních několika desítek let vybudovat stavby a vynálezy, které berou dech. Města zdobí vysoké mrakodrapy, nad hlavou létají vesmírné stanice a pod zemí se skrývá například urychlovač částic. Jeden z největších a pro život nejpraktičtějších vynálezů se ale nachází na dnech oceánů, a skoro nikdo o něm neví.
Řeč je o ohromné spleti obřích kabelů, které propojují jednotlivé kontinenty. Právě tyto kabely, dlouhé stovky tisíc kilometrů a vážící stovky tun, pokrývají velkou část oceánů a moří. Jejich historie se datuje do 19. století, kdy zajišťovaly telegrafní a posléze telefonické spojení se světem. V 80. letech 20. století se ale začaly pod hladinu umisťovat kabely optické, které dnes zajišťují převážně internetové spojení.
Kolik přesně jich je a jak jsou skutečně dlouhé není známo. Poslední čísla ukazují, že se o komunikaci napříč kontinenty stará přes 300 kabelů a nejdelší z nich měří necelých 40 tisíc kilometrů. Dohromady ale zřejmě dosahují délky několika stovek tisíc kilometrů, přičemž jeden kilometr váží zhruba 1,5 tuny.
Kabely kladou na dno speciálně upravené lodě, které je pokládají až do hloubky osmi tisíc metrů. Zde kabely leží pod přítlakem masy vody prakticky nehnutě, zajišťují se pouze u pobřeží. To je ostatně důvod, proč je jejich pokládka tak drahá. Kabel se nesmí připlést do cesty lodím a neměli by jej najít turisté, proto je jeho napojení na pevninu nákladné a pracné. Pro představu, kabel propojující Asii se Severní Amerikou přišel na zhruba šest miliard korun.
Montáž a pokládku kabelů platí kde kdo. Existují společnosti, které se živý výhradně pokládáním kabelů, některé si nechávají vybudovat poskytovatelé připojení k internetu, jiné samy státy. Tak či tak jde ale o mnohem levnější řešení, než například výstavba silnic a dálnic o stejné délce. O kabely se totiž prakticky není potřeba nijak starat.
K poškození vnějšími vlivy dochází minimálně, přesto se občas stane, že například zemětřesení nějaký kabel poškodí. Časté je také poškození lidmi, například kotvou rybářské lodi apod. Nejde ale o nic, co by se nedalo spravit, a většina lidí přerušení kabelu nijak nezaznamená. Kontinenty jsou většinou propojeny více kabely a jejich datová propustnost není ani zdaleka vyčerpaná.
Existují ale místa, kam vede pouze jeden kabel. V tomto případě je přerušení závažnější, protože takové místo je na několik dní až týdnů prakticky odříznuto od světa. Musí se spokojit se satelitním spojením, které ale není tak rychlé ani spolehlivé. Následně na místo poruchy přijede loď, kabel nebo jeho část z vody vyzvedne, opraví a položí zpět.
Samotná pokládka je poměrně složitý proces, protože je potřeba vybrat místo, kudy kabely povedou, poté je spojovat přímo na lodi a pokládat na dno. Za 24 hodin lze teoreticky položit až 100 kilometrů kabelu, většinou se ale během jednoho dne položí zhruba 30 kilometrů. Mezi Spojenými státy a severní Afrikou je přitom Atlantik široký necelých 5000 kilometrů.
Existuje několik map, které kabely položené na dně moří a oceánů monitorují. Většina z nich se ale neaktualizuje, protože k pokládce zase tak často nedochází. Kabely jsou propojeny všechny kontinenty světa až na Antarktidu a jejich kapacita není ani zdaleka využita. Častější jsou proto opravy už položených kabelů, než tvorba nových spojení.
Jakmile ale jejich kapacitu lidé zaplní, nebude problém síť rozšířit a datovou propustnost zvětšit. Většinou zavčas a v tichosti, tak, aby lidé nadále nevěděli, že za spojení s celým světem vděčí několika týmům techniků a námořníků, jejichž úkolem je budovat podvodní pavučinu komunikačních kanálů.
Související
Sabotáž v Baltském moři: EU nevěří, že šlo o náhodu, za poškozením podmořských kabelů může stát Rusko
Severokorejci se v Rusku utrhli ze řetězu. Propadli filmům pro dospělé
Aktuálně se děje
před 16 minutami
Ruský útok na Ukrajině už se nelíbí ani Číně
před 42 minutami
Putin vyhrožuje útokem na země podporující Ukrajinu
před 1 hodinou
Vlak vykolejil v České Třebové. Provoz je omezen, spoje nabírají zpoždění
před 1 hodinou
Rusko informovalo USA o odpalu balistické rakety. Přesto svět vrhlo do nové éry
před 2 hodinami
Počasí pod vlivem Caetana. Česko čeká první výrazná sněhová situace
včera
Rodinný konflikt v Plzni skončil vraždou a pokusem o další. Případ není uzavřen
včera
ANO válcuje českou politiku i podle dalšího průzkumu. Sahá po vlastní většině
včera
Obrana proti balistickým střelám je extrémně obtížná. Rusko se snaží Západ zastrašit, říká Drmola
včera
Putin přiznal, že Rusko na Ukrajině otestovalo novou raketu. Válka se mění v globální konflikt, varoval
včera
Mír, ale za jakou cenu? Ukrajinci, kteří utekli ze země, promluvili
včera
Klimatická dohoda padla. Summit COP29 přinesl jen zklamání a hořkou pachuť
včera
Vadí vám Trump? Prodáme vám dům za dolar, vyzývá italská vesnice Američany
včera
Útok balistickou střelou na Ukrajině: Západ zpochybnil použití ICBM, internetem kolují nové záběry
včera
Svět řeší podivnou ruskou tiskovku. Neříkejte nic o útoku balistickou střelou, nařídil někdo Zacharovové
včera
Generální ředitel WHO skončil v nemocnici
včera
27 milionů obyvatel na místě, které je zabíjí. Jak se žije v nejznečištěnějším městě na světě?
včera
Rusko jedinou střelou zahodilo všechny snahy ze studené války. Západ nesmí polevit
včera
Rusko je ochotné jednat o míru na Ukrajině. Když se splní jeho požadavky
včera
Netanjahu podle OSN zdecimoval Pásmo Gazy. Absurdní, brání se zatykači
včera
EU se připravuje na obchodní válku. Podle ekonoma Kuchaře Trumpova cla pocítí hlavně Američané
Evropská unie se po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem připravuje na možnou obchodní válku. Trump během kampaně slíbil, že navýší cla na dovoz produktů z EU i Číny. O problematice této politiky promluvil ekonom Pavel Kuchař z Univerzity Palackého v Olomouci.
Zdroj: Jakub Jurek