Povídali jsme si s robotem a bojovali světelným mečem. Ve Městě robotů

Zní hlasitá hudba, něco cinká nebo vydává nějaké neznámé nepopsatelné zvuky. Děti pobíhají a snaží se do všeho sáhnout a všechno prozkoumat. Unavení rodiče s nimi sotva udržují krok. Je slyšet nelidské hlasy v češtině a angličtině.

To jsou roboti, kteří umějí komunikovat a tančit. Na výstavě Město robotů v Praze, která se otevřela 5. července, jsou představeny novinky z výstav robotiky v Las Vegas, Pekingu nebo Berlíně. Podle ředitele výstavy Ivana Matuchina jsou mnozí z nich v České republice poprvé. “S každým robotem se dá komunikovat, kontrolovat ho a studovat jeho konstrukci,” objasňuje Matuchin. Část vybavení je podle něj speciálně pro výstavu naprogramována v českém jazyce pro lepší porozumění a komunikaci s návštěvníky. “Akce je zaměřená na rodiny, protože jsou tady věci, které děti můžou vyzkoušet, samozřejmě jsou ale i exponáty pro starší lidi jako roboti, kteří můžou komunikovat nebo udělat kafé,” říká pracovník výstavy Michael Kysela.

Ihned u vchodu návštěvníka uvítají dva roztomilí roboti, kteří vypadají, jako by byli uděláni z Lega, a svýma velkýma očima připomínají Vallího ze známého animovaného filmu. Když jim někdo rozkáže, začínají tancovat. Kroutí se na svých malých kolečkách a rytmicky pohybují rukama. Tance se musí předem naprogramovat. Reagují i na jiné povely. Například sledují lidi, a když je o to poprosí, tak si s nimi plácnou. 

V rohu lze spatřit přístroj, který překresluje dětský obraz. Šikovně pohybuje propiskou a dokonale ho kopíruje. “Funguje jako tiskárna ale ty mají jehlu nebo laser a rovnou promítají pixel na pixel. Tento robot opravdu kreslí, takže hotový obraz může mít jiný raz nebo tah,” vysvětluje Kysela.

V další části výstavy vám zrak i hned padne na řadu robotů v lidské velikosti. Bílý obličej jednoho z nich vyvolává asociace s androidy z různých vědeckofantastických děl. Jmenuje se Tespian. Jeho tváře jsou osvětleny červeným světlem a dodávají mu na roztomilosti. Pohled jeho modrých očí trochu děsí, obzvlášť když všechny pozoruje a vůbec nemluví. Ten pocit ale odezní, když začne zpívat. Jeho písničky v angličtině baví diváky. Smějí se a natáčejí ho na mobily. “Funguje tak, že má kamerky, pomocí kterých vás snímá. Má i oči, podle kterých je vidět, kam kouká. Umí s vámi mluvit nebo například přečíst vám Shakespeara,” popisuje Kysela funkce robota.

Konverzace s robotem ale vázne. Na otázku “Jak se máš?” se na odpověď čeká několik dlouhých vteřin. Nakonec říká, že dobře. Po dalších otázkách jenom mlčí a na jednu z nich nakonec odpovídá zpěvem v angličtině. Další robot, který umí komunikovat a dokonce mění výrazy obličeje podle toho, jak se rozvíjí konverzace, je zrovna nefunkční. Smůla, popovídat si o smyslu života s roboty na výstavě robotů není možné. Někteří jiní roboti jsou schopní konverzace, ale podle Kysely za ně mluví operátoři, kteří slyší otázky návštěvníků přes mikrofon.

Zajímaví jsou i roboti-pavouci, kteří tancují, legračně pohybují svýma tlapkama a tělem. “Většinou roboti na této výstavě fungují úplně stejně, mají senzor a snímají své prostředí přes kamery. Například robot pavouk pozná, že před nim je roh, a proto tam nemůže nebo že je to vyvýšenina a může ji přelézt,” vysvětluje Kysela. Podle něj se pavouci hodně využívají v armádě. Jsou vhodní na špionáž, protože jsou malí, dokáží překonávat překážky a díky kamerám mohou i natáčet.

Při další prohlídce výstavy se nedají minout robotičtí domácí mazlíčci. V malém akváriu pluje modrá ryba. Její ladné pohyby se vůbec neliší od pohybů skutečné ryby. Její robotickou podstatu ale tvoří čipy, umístěné uvnitř průhledného těla. “Jedinou její odlišností od skutečné ryby je to, že potřebuje baterku místo jídla. Nedělá nic jiného kromě toho, že je ryba ale je možné ji nastavit tak, aby filtrovala vodu s řasy,” říká Kysela. Na velké zelené ploše vedle, připomínající trávník, lze spatřit pár robotických pejsků. Hlazení takového mazlíčka vyvolává zvláštní pocit. Jeho plastový povrch je podivně hladký, ale dělá při tom takový výraz, že se zdá, že vlastní city má a skutečně ho to baví. Přinést kostku ale zrovna nechce, nijak na ni nereaguje, i když to umí.

Lidí na výstavě je hodně, i když netvoří pevné davy. Všichni vypadají zvědavě, snaží se všechno vyzkoušet ale dlouho u jednotlivých robotů nebo atrakcí nesetrvávají. Jenom něco zkusí robotovi říct nebo pohladit psa a už jdou dál. “Nejvíc se nám líbil pejsek, protože máme doma vlastního psa, a také roboty, kteří tancovali a komunikovali. Výstava se nám moc líbí, protože můžeme uvidět, co všechno roboti dokážou,” řekla pro EuroZprávy.cz návštěvnice výstavy Eva Franková, která do Města robotů přišla s dětmi.

V zadní části výstavy je skoro tma. Děti hrají počítačové hry. Senzory skenují jejich tělo a díky tomu mohou hrát pomocí vlastních pohybů. Na konci místnosti je výtah do vesmíru. Před nástupem do něj je potřeba si obléct speciální brýle, které vytváří 3D realitu. Po chvilce čekání se ve výtahu všechno začíná třást, fouká vítr a země se vzdaluje s neuvěřitelnou rychlostí. Výtah je už ve vesmíru a ten je všude kolem vás. Kolem prolétávají meteory. Vyrazí vám dech, když jeden z nich proletí těsně vedle výtahu. Při pohledu nahoru je možné pozorovat jinou třpytící se galaxii a vzdalující se modrá Země okouzluje svou nádherností a tajemností. Cesta trvá jenom pár minut.

Vyzkoušet se dá nejen umělá, ale i rozšířená realita. “Je pokročilejší. Máme brýle, které jinou realitu nevytváří. Vidíme to, co i obvykle, jenomže v brýlích se vytváří obrázky,” vysvětluje Kysela. Po obléknutí si brýlí se objevuje sith Darth Maul z Hvězdných válek a utočí světelným mečem. Prudce se pohybuje a skáče, přemísťuje se po celé místnosti, a proto je těžké odrážet jeho údery. Pro vítězství je také potřeba se aktivně pohybovat, obcházet sitha a utočit na něj ze všech stran, pronásledovat ho, když ustupuje a ustupovat, když utočí příliš prudce. Pravděpodobně kvůli nedostatku midichlorianů nakonec prohrávám.

Za vstup do výstavy návštěvníci musejí zaplatit pět set korun. “Cena je odůvodněna vysokou cenou exponátů a náklady na výstavu. Současně rozdáváme bezplatné vstupenky pro děti do třinácti let,” říká Matuchin.

Atmosféra zábavního parku a hlasitá hudba nakonec unavují. Večer je návštěvníků miň a jsou méně aktivní. Mnozí už odcházejí, i když do konce provozní doby Města robotů ještě zbývá několik hodin.