ESA probudí sondu z hibernace, chystá se riskantní akce. VIDEO

"Komety jsou časové kapsy. Jsou to pozůstatky z doby vzniku sluneční soustavy před 4,6 miliardami let," řekl McCaughrean. "Na kometách tak můžeme prozkoumat nejranější vývoj naší sluneční soustavy," doplnil.

"Otevření této časové kapsy, prostudování plynu, který z komety uniká, prachu a v neposlední řadě i vody, která ji tvoří, nám dá klíč k poznání původu naší sluneční soustavy a planet, ale dokonce i života samotného," uvedl dále McCaughrean. 

ESA vyslala sondu do kosmu v březnu 2004. V roce 2011 vědci uložili sondu do "hlubokého spánku", protože solární panely by jí kvůli velké vzdálenosti od Slunce už nemohly dodávat dostatek energie pro běžný provoz. Hibernace sondy nyní trvá už 30 měsíců, v provozu zůstává jen palubní počítač a vyhřívací systémy, které brání zamrznutí Rosetty.

Pokyn k probuzení sondy vyšle ESA 20. ledna. Následně se sonda přiblíží ke kometě, na přelomu května a června by se měla dostat na vzdálenost 100 kilometrů od ní a srovnat s ní svou rychlost. Po přiblížení bude Rosetta studovat plyn unikající z komety a analyzovat její vnitřní složení. V listopadu by měl na kometu dosednout přistávací modul Philae.

Jádro komety je v podstatě vlastní těleso komety. Mívá značně nepravidelný tvar a v průměru měří několik kilometrů (cca 800 m až 50 km). Skládá se převážně z vodního ledu, zmrzlých plynů a hornin. Obsahuje též organické látky, což způsobuje jeho mimořádnou tmavost – albedo bývá okolo 4 %. Jádro je velmi křehké a většinou není přímo pozorovatelné, protože je obklopeno komou.

Ohon vzniká působením tlaku slunečního záření z částic, které se již neudrží v komě. Skládá se ze dvou částí - prachový a plazmový chvost. Plazmový je složen z plynů, je úzký, přímý, mívá namodralou barvu. Září převážně ionizací. Prachový chvost při pohybu komety jakoby zůstává za ní a proto je zahnutý. Délka ohonu je až 108 km. U komet, které neuvolňují dostatečné množství materiálu se ohon vůbec nemusí vytvořit. Ohon komety je velice řídký. Jeho zdánlivý jas je způsoben tím, že se promítá na tmavou oblohu, píše server komety.janmarek.net.

Teorii o velké kulové slupce obalující Sluneční soustavu tvořenou kometárními jádry poprvé srozumitelně rozvinul význačný holandský astronom Jan Oort a van Woerkom. Svět kometárních jader se rozkládá od Slunce na třetinu cesty k nejbližší hvězdě. V Oortově mračnu je skryto ještě asi bilion kometárních jader, které díky gravitačnímu působení okolních hvězd pomalu prosakují až do vnitřních oblastí Sluneční soustavy.

Další, sice daleko menší, ale zato bližší zásobárna komet je Kuipierův pás. Zde se nacházejí komety, ale i planetky a dokonce i tělesa smíšená (kentauři). Kuipierův pás se nalézá za Neptunem.