Vědci mají plán: Na kosmické smetí použijí laserové paprsky +VIDEO

"Chceme vesmír vyčistit, abychom se vyhnuli rostoucímu nebezpečí kolize a předešli takovým událostem, jaké zachytil film Gravitace," sdělil podle agentury AFP Colles, který působí ve Výzkumném středisku astronomie a astrofyziky při Australské národní univerzitě.

Film Gravitace mexického režiséra Alfonsa Cuaróna líčí katastrofu, kterou na oběžné dráze způsobí řetězové srážky vesmírného odpadu, které se nevyhnou družicím ani orbitální stanici. Snímek získal na letošním udílení Oscarů nejvíce těchto filmových cen - sedm.

Nové výzkumné centrum, které by se mělo zabývat problematikou kosmického prostředí, má zahájit sledování nejmenších kusů vesmírného odpadu a předvídání jejich trajektorií v polovině letošního roku. Využívat k tomu bude observatoř Mount Stromlo na okraji australské metropole Canberry.

Cílem bude pomocí laserových paprsků vypuštěných ze Země odklonit z letových drah odpad, jako jsou například vysloužilé satelity nebo odhozené palivové stupně nosných raket či jejich trosky. Jednotlivé zasažené kusy se mají zpomalit a poté rychleji klesnout do atmosféry, kde neškodně shoří.

Zdroj: YouTube

NASA a Evropská kosmická agentura (ESA) odhadují, že kolem Země nyní létá přes 23.000 úlomků větších deseti centimetrů. Většina z nich se přitom pohybuje ve výškách do 2000 kilometrů, tedy v prostoru, v němž krouží i družice a Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).

Zdroje vesmírného odpadu jsou různé. Určitá část odpadu byla do vesmíru záměrně "vysypána" - například zvláštní ochranná pouzdra mající za úkol zabránit poškození citlivých přístrojů během startu nebo odpad z minulých vesmírných letů. Další a nemalá část odpadu je výsledkem výbuchů ve vesmíru.

K některým z nich dochází nešťastnou náhodou, jako v případě rakety Proton, zatímco jiné se provádějí úmyslně, například když dojde k odhození raketových stupňů při vynášení satelitu, nebo když některé země záměrně zničí své staré a již nepotřebné špionážní satelity, jak je to všeobecně známo o Rusku. Vesmírná technika se totiž také časem opotřebuje, přestane fungovat a již ji není potřeba.

Jednou z potvrzených obětí vesmírného odpadu je francouzský špionážní satelit Cerise. V roce 1996 se s ním srazil deset let starý úlomek rakety Ariane letící rychlostí 50 000 km/h. Ten způsobil vypaření stabilizačního ramena satelitu a jeho vychýlení z kursu. Francouzský satelit, vypuštěný v červenci 1995, měl sloužit po dobu dvou a půl roku.

Vesmírný odpad však nepředstavuje jen riziko v podobě srážek s jinými umělými lidmi vytvořenými tělesy. Je tu také problém, při kterém musí vědci pamatovat na to, co by se stalo, kdyby objekty dopadly na planetu Zemi. V případě malých objektů si nemusíme lámat hlavu, ty se vypaří při průletu naší atmosférou. Ale jak je to s těmi většími? Podle Nicholase Johnsona, vedoucího vědce společnosti Kaman Sciences Corp., došlo od počátku kosmického věku nejméně k 15 000 (údaj z roku 2000) zpětným průnikům objektů do zemské atmosféry, přičemž ve všech případech šlo o rozměrné, člověkem vytvořené objekty.

Jeden takový případ se stal například v březnu 1996, kdy celosvětový rozruch způsobil čínský výzvědný satelit o velikosti malého auta a váze dvou tun, který se porouchal a zamířil zpěz k Zemi. Vědci vypočítali, že satelit dopadne na zem rychlostí 650 km/h, zanechá za sebou kráter o šířce 30 metrů a zniči všechno v okruhu 100 metrů. Nakonec se nic takového neudálo, protože satelit dopadl do střední části jižního Atlantiku. Něco podobného se stalo i s kosmicku stanicí Skylab, která se v roce 1979 zřítila na zem a dopadla do odlehlých oblastí Austrálie, kde nezpůsobila žádné oběti na životech, napsal poutnik63.blog.cz.