Svět středověké symboliky: Gotické katedrály k lidem "mluví"

Pro středověkého člověka neznalého písma katedrály sloužily jako svého druhu kniha křesťanských dějin. Věřící byl jejich prostorovým uspořádáním veden k účasti na posvátném dění a symbolicky se stával členem nebeské komunity. Struktura katedrál byla uspořádaného podle jistého liturgického řádu, který si věřící osvojoval. Prostřednictvím liturgických rituálních aktů se věřící účastnil Božích dějin spásy.  

Centrálním bodem katedrály a na ní navázaného liturgického života byl hlavní oltář, umístěný  v kněžišti (presbytáři) zpravidla na východě, symbolizující Krista jako slunce dávající život. Kristova spasitelská úloha je též vyjadřována křížem, který zpravidla byl na hlavním oltáři. Kříž označuje milník posvátných dějin, kdy Ježíš Kristus zemřel za lidské hříchy a byl vzkříšen, aby tak přinesl odpuštění a naději celému světu.Některé katedrály mají na podlaze vyrytý obraz labyrintu. Ten má znázorňovat bloudění člověka, který nakonec ale nalezne cestu, a to cestu kříže.   

Věřící, kteří vstupovali do katedrály, symbolicky překračovali práh mezi tímto světským světem a tím nebeským.  Tento přechod byl znázorněn jako Poslední soud, jehož obraz býval na západním portále nad vchodem. Věřící tak metaforicky přicházel od západu k východu, tj. od konce a smrti k novému začátku a životu.  Skrze očisťující bránu Posledního soudu vstupoval do Nebeského Jeruzaléma, jehož byla katedrála liturgickým a mystickým obrazem. Vchod býval ozdoben různými anděly a světci, kteří představovali Boží vojsko chránící Nebeský Jeruzalém, jakožto i démony, jejichž podoba měla zajistit, že zaženou temné síly, obklopující věřícího.

Původ gotických katedrál

Vznik gotických katedrál byl motivován teologicky, ale i prakticky. První gotická katedrála byla postavena ve 30. letech 12 století opatem Sugerem ze Saint Denis. Suger řešil otázku, jak zvelebit ne vždy úplně estetické románské kostely. Zároveň se potýkal s tím, jak maximalizovat jejich vnitřní prostor, aby se do nich vešlo vetší množství poutníků putujících za ostatky světců, aniž by je ale příliš prodloužil kvůli omezením středověké městské zástavby. Suger prostřednictvím klenutých stropů a pilířů odstranil nutnost tlustých zdí, typických pro románský sloh. Vnitřek se díky tomu uvolnil a „provzdušnil“.

Suger byl ovlivněn dílem novoplatonika Pseudo-Dionýsia Areopagitského. Novoplatonici spojovali dobro s krásou. Estetická kvalita pro ně byla znamením nadzemského Dobra, tj. Boha. Podle Pseudo- Dionýsia Boží sláva a majestátnost se jako světlo od slunce šíří do nižších sfér, které obýváme. Úkolem lidstva podle něj je se k tomuto zdroji světla navrátit skrze vzestup nebeskými hierarchiemi. Tohoto návratu je dosaženo skrze mystické rozjímání.

Suger dal doslovně těmto myšlenkách tvar. Jeho snaha ztvárnit pronikání Božského světla do temnot našeho světla dala vzniknout nádherným pestrobarevným oknům, které dodnes neztratily nic ze svého půvabu. Světlo skrze ně proudící nabývá až mystického charakteru a důmyslně vyvolává pocit Božího světla, co povznáší ducha a přináší tajuplnou moudrost. Pseudo-Dionýsiova chvála krásy a světla vedla k tomu, že Suger vytvořil skutečně estetický skvost.

Server Presbyformed poukazuje na ještě jednu symbolickou rovinu gotických katedrál, která jen částečně měla co do činění s teologií. Církev byla v době výstavby gotických katedrál na vrcholu. Katedrály byly jejím způsobem, jak oznámit svou politickou a duchovní moc. Tento symbolický aspekt lze nejlépe rozeznat v přesunu „triumfálního" oblouku – který v římské říši původně označoval vítězství císařů – z lodi ke vchodu, aby každý viděl triumf církve. A vzhledem k tomu, že katedrály se dodnes těší velké oblibě návštěvníků, církev skutečně zvítězila -  přinejmenším na poli architektury.