Co nás fascinuje na sériových vrazích?

Lidé se zdají být fascinováni vrahy a morbiditou a v dnešní době internetu není nic snadnějšího než najít si na počítači to, co by utišilo naši zvědavost. Vrazi jsou v televizi, v dokumentech, v internetových rádiích či ve článcích na internetu.

A ačkoliv prakticky každý řekne, že vražda je špatná a že je chování vrahů znechucuje, stejně se nemohou odtrhnout od příběhů vrahů. Co je na těchto lidech natolik zajímavého, že se jich lidé nemohou nabažit?

Mnozí lidé to vnímají podobně jako příjemný pocit děsu z hororu. Každé bodnutí a každý výkřik s sebou přináší vlnu neurotransmiterů, které zvyšují tlak a zrychlují dech a zvyšují hladinu cukru v krvi. Reakce se podobá vzrušení. Navíc se do těla vyloučí dopamin, který je spojený s jídlem či sexem.

Tato reakce může být v nebezpečných situacích cestou k našemu přežití, protože nám pomáhají reagovat na hrozbu. Ve chvíli, kdy jsou lidé v bezpečí, je tato reakce jen příjemným zpestřením.

Podle psycholožky médií Bridget Rubenking je toto chování celkem přirozené. „Je to pro nás bezpečný způsob, jak zjistit více o tak morbidních tématech,“ uvedla pro server IFL Science. Když si lidé o vrazích čtou nebo pustí film, jsou v bezpečí. „Je snazší toto podstoupit skrze média, protože risk je minimální.“

O tom, že nás fascinují sérioví vrazi a zločinci všeobecně, svědčí to, jak oblíbené jsou seriály jako Hannibal, Dexter nebo Perníkový táta. I série jako Hra o trůny člověka nutí k zamyšlení a britský seriál Sherlock přiměje člověka k uvědomění, že se mezi morálkou a nemorálností nachází jen tenká hranice.

Rubenking se ve své studii zaměřila na to, jak lidé reagují na filmy a seriály, které v nás probouzejí pocity odporu. Její tým měřil fyziologické změny, kterými účastníci procházeli, zatímco sledovali videa zobrazující tři různé druhy odporných věcí: smrt, krev a vnitřnosti a sociologicky morální odpornost (nevěra či podvod). U smrti a krve byly prvotní reakce velmi negativní, ovšem zároveň tato videa probudila nejsilnější projevy vzrušení a pozornosti.

To zatím mohlo ukazovat na jakékoliv násilí či nehezký pohled. Ale proč zrovna sérioví vrazi? Je něco přitažlivého a osvobozujícího na představě, že se někdo nenechá poutat morálními konvencemi. A právě to vyzařují sérioví vrazi. Jejich vraždy nejsou v amoku či z pomsty, vraždí proto, že chtějí.

Podle Rubenking je zjišťování více o nechutných věcech zcela praktickou záležitostí. Podle evoluce jsme se učili, co nejíst, a později čemu se vyhýbat. Sledování filmů o sériových zabijácích může být jedním z druhů učení. Zjišťujeme co nejvíce o něčem, co by pro nás mohlo být nebezpečné.

Na druhou stranu je velmi malá šance, že zrovna nás si vybere sériový vrah. Takže lidská fascinace vrahy nemusí být zcela praktická a jedná se spíše o schopnost uvažovat nad abstraktními koncepty dobra a zla. Zdá se tedy, že zájem o smrti a její vyobrazení, je to, co z nás dělá lidi.