Mozek nás umí pořádně oklamat. Proč si lidé pletou napravo a nalevo?

A pokud se to občas stává i vám, pak nezoufejte, protože v tom nejste sami. Až dvacet procent populace totiž vnímá strany poněkud jinak než ten zbytek. Tenhle problém mnohem častěji postihuje leváky, ženy nebo lidi s nadprůměrným IQ. Naše vnímání prostoru se přitom rozvíjí již v dětství a je velmi nepravděpodobné, že byste se ve starším věku naučili lepší orientaci.

Během růstu prochází naše rozlišování pravé a levé strany dvěma fázemi. Během té první rozeznáváme svět dle naší perspektivy, tedy vůči čemu stojíme čelem, ale během další fáze náš mozek opouští vnímání z našeho pohledu a naopak se dostává do představy druhého člověka, nebo třeba zrcadla. Pak to začíná být obráceně.

Tuto obrácenou vizi začínají rozlišovat děti kolem devátého roku, ale většinou je to spojováno už se psaním a četbou. Ve věku do 11 let má údajně jen 50 procent dětí schopnost vnímat svět zrcadlově, a čím jsou starší, tím je horší se to naučit. Možná si myslíte, že se jedná o velmi jednoduchou věc, v tom případě budete patřit mezi ty většinové šťastlivce, ale pak nikdy nepochopíte tu pětinu obyvatelstva, pro které je tohle téměř nadlidský úkol.

Jedná se totiž o mnohem složitější proces, než by se mohlo zdát. Rozeznat zrcadlovou pravou od levé totiž vyžaduje spolupráci schopností prostorových, paměťových a koordinačních. Zároveň zde existuje i několik mozkových poruch, které nám znemožní „běžnou“ orientaci v prostoru.

Podle vědců správně rozeznat směry i ve zrcadlovém vidění totiž vyžaduje, aby byly obě naše hemisféry málo symetrické. Nejedná se o chybu, opravdu je vyžadováno, aby levá hemisféra zodpovědná za prostorovou orientaci byla lépe vyvinutá než ta pravá. Každý člověk je jedinečný, ale u žen se obecně má za to, že jsou více emočně založené, proto u nich převládá hemisféra.

Podle vědců se většina lidí naučila orientovat pomocí vlastního těla, tudíž i když jejich mozek nerozeznává pravou stranu od levé, dobře si pamatují například svoje ruce, pomocí kterých pak reagují. Tento proces je pro ně už tak přirozený, že vlastně ani neví o tom, že nějaké potíže ve vnímání mají.  Podle vědců však nedostatky v jedné oblasti obvykle znamenají skvělé schopnosti jinde, takže i když příště špatně zabočíte, nemusíte si s tím lámat hlavu.