Učitel národů? Co vám o Komenském ve škole neřekli

Komenského zásluhy na poli pedagogické teorie jsou nezpochybnitelné. Jeho myšlenky o tom jak vést žáky ve škole jsou v mnohém dodnes nepřekonané, a většina postupů „moderních - alternativních škol“ by se našla i v Komenského pedagogických spisech i přesto, že vznikly o několik století dříve.

Samotný Komenský považoval svou práci na pedagogickém poli za nutné zlo. Ovšem mecenáši, kteří jeho práci financovali, stáli především o tuto složku Komenského práce. A měl nabídky vskutku z celého světa. Ze Švédska, Anglie, Francie, Polska, Maďarska (tehdejší Uhry) nebo Holandska. Většinu těchto zemí i navštívil, ovšem ta nejzajímavější nabídka přišla z amerických kolonií, aby se Komenský stal prvním rektorem dnes nejprestižnější univerzity na světě.

Pracovat na vznikající Harvardově univerzitě však Komenský nezačal, jelikož by musel absolvovat náročnou měsíční plavbu do zámoří. Jenže Komenský se plavení na moři bál a ze své plavby, kterou absolvoval při cestě do Anglie, si nesl strach z plaveb do konce života. Zmínky o této Komenského fóbii najdeme na řadě míst jeho díla včetně Labyrintu světa a ráje srdce.

Učitel nebo filosof?

Sám Komenský se nepovažoval za učitele, ale mnohem více za filozofa, který se snažil vymyslet, jak uskutečnit tzv. nápravu věcí lidských. Jinými slovy, jak to udělat, aby na světě bylo všechno v nejlepším pořádku. Kvalitní vzdělání pak měl být nástroj, jak vytouženého cíle dosáhnout. V možnostech člověka byl Komenský velkým optimistou. Na své poměry až extrémním.

V Komenského době církve tlačili člověka, aby byl přesvědčen o své hříšnosti a nicotnosti, což je v rozporu s Komenského přesvědčením, že lidstvo může někdy dosáhnout velkého cíle ve vlastní nápravě.

Nemilosrdný osud

Největším paradoxem je, že samotný Komenského život byl naplněn celou řadou osobních tragédií. Celý život doufal ve zvrat politických poměrů po porážce českého stavovského povstání z roku 1620 a až do roku své smrti 1670 marně věřil, že se bude moci vrátit do vlasti. Návrat mu však nebyl nikdy umožněn. Krizovým okamžikům byl Komenský vystaven nejen kvůli politické situaci. Byl třikrát ženatý, ale nikoli kvůli partnerským neshodám a návazným rozvodům. To v 17. století ještě nebylo možné.

První manželka Jana Amose Komenského Magdalena Vizovská zemřela v důsledku morové epidemie i s dvouletým synem. Záhy se oženil s Marií Dorotou Cyrillovou, která však po více než dvaceti letech sňatku zemřela v důsledku neznámé nemoci. Rok na to se Komenský znovu oženil a jeho poslední manželka Jana Gajusová ho již přežila, pravděpodobně však jen o rok a to i přesto, že byla o třicet let mladší. Pro Komenského se jednalo o zdrcující životní okolnosti.

Div že se z toho nezbláznil. I když to také není úplná pravda. Přestože i po těchto velkých osobních tragédiích pokračoval v práci na svém díle o nápravě věcí lidských, stále více se zajímal o mysticismus a náboženská vytržení, která neměla daleko k halucinacím. Dodnes není zcela jasné, jak Komenský v psychické rovině překonával truchlivý osud. Snažil se životní neštěstí kompenzovat usilovnou prací, jejichž výsledky však můžeme číst dodnes.