Založil Ilumináty, následně byl obviněn ze spiknutí: Kdo byl Adam Weishaupt?

Německý myslitel a filozof z 18. století Adam Weishaupt by byl zcela jistě ohromen, kdyby tušil, že jeho myšlenky budou jednou živit globální konspirační teorie, inspirovat autory nejprodávanějších románů nebo celovečerních filmů.

Až do jeho 36 let si to nemysleli ani jeho krajané, tedy alespoň většina z nich. Teprve poté byl tento uznávaný profesor označen za nepřítele státu a jeho společnost - Ilumináti - nebezpečím pro celou strukturu společnosti.

Weishaupt se narodil v roce 1748 v Ingolstadtu na území Bavorska. Byl potomkem manželského páru židovského původu, který však konvertoval ke křesťanství. Jako sirotka se jej později ujal jeho strýc, který ho zapsal do jezuitské školy, aby mu poskytl vzdělání.

Po studiích se stal Weishaupt profesorem přírodního a kanonického práva na Univerzitě v Ingolstadtu. Následně se oženil a založil rodinu. Člověk by si řekl, že to byl obyčejný život. Ten však trval pouze do roku 1784, kdy se bavorský stát dozvěděl o jeho "pobuřujících" nápadech.

Bližší pohled na jeho východu s odstupem času ukazuje, že Weishaupt měl vždy neklidnou mysl. Jako chlapec byl zaníceným čtenářem - líbili se mu především francouzští filozofové. Bavorsko bylo v té době hluboce konzervativní a katolické. Weishaupt nebyl rozhodně jediným, komu tato ideologie lezla krkem. Věřil, že monarchie a církev potlačují svobodu myšlení.

Přesvědčen o tom, že náboženské myšlenky již nejsou přirozeným systémem víry pro ovládání moderních společností, rozhodl se najít jinou formu. Chtělo to nějaký soubor nápadů a postupů, které by mohly být aplikovány do společnosti, čímž by radikálně změnily způsob fungování většiny evropských států.

Svobodné zednářství se v té době v Evropě neustále rozšiřovalo, nabízelo lidem alternativy. Proto se rozhodl Weishaupt pro vstup do této organizace. Jeho počáteční nadšení vystřídalo zklamání, i když našel zalíbení v knihách s ezoterickými tématy, jako byly například Tajemství sedmi mudrců z Memphisu a Kabbaly. Svobodným zednářem nezůstal, rozhodl se, že je potřeba založit vlastní spolek.

Weishaupt nebyl podle vlastních slov odpůrcem samotného náboženství, ale toho, jakým způsobem bylo praktikováno a vykládáno. Jak později napsal, jeho myšlení "nabídlo osvobození od všech náboženských předsudků, kultivování sociálních ctností a vyhlídku na všeobecné štěstí".

V první květnové noci roku 1776 došlo k prvnímu setkání Iluminátů, aby založili svůj spolek. Stalo se tak v jednom lese poblíž Ingolstadtu. U založení stálo pět mužů. Ti se domluvili na pravidlech, jakým způsobem nastolí pořádek. Se všemi budoucími zájemci o vstup muselo souhlasit všech pět členů. Zároveň se muselo jednat o lidi s dobrou pověstí, dobrými společenskými vazbami a s bohatstvím.

Původní systém rozdělení úloh v rámci společnosti byl poměrně jednoduchý, jak však rostl počet členů, musela se změnit i struktura. Podle dostupných údajů měl řád už v roce 1782 přes 600 členů. Mezi ně patřila smetánka, například bankéř Mayer Amschel Rothschild. Ačkoli byli prvními ilumináty lidé z Weishauptova okruhu, později se členství rozšířilo i na šlechtice, politiky, právníky, intelektuály nebo spisovatele (např. Goethe). Do konce roku 1784 měl spolek už téměř 3 tisíce členů.

Takové expanzi řádu však měl brzy nastat konec. Mohly za to tlaky zevnitř i zvenku. Řád se zdál být neudržitelný, jak Weishaupt, tak baron Knigge (jeden z prvních iluminátů, také přešel od svobodných zednářů - pozn. red.) stále častěji odráželi útoky a bojovali proti dalšímu směřování řádu. To nakonec skončilo tím, že Knigge raději opustil Ilumináty.

Na nejhorší však mělo teprve dojít - další bývalý člen řádu Josef Utzschneider napsal dopis bavorské velkovévodkyni, který údajně rozpustil mlhu nad jednou z nejtajnějších organizací světa.

Tento dopis obsahoval směsici pravd a lží. Utzschneider například napsal, že Ilumináti považují sebevraždu za legitimní, jejich nepřátelé mají být otráveni nebo že smysl náboženství je absurdní. V dopise také napsal, že se Ilumináti spolčili s Rakouskem, aby s jeho pomocí převzali vládu nad Bavorskem.

Po tomto varování na sebe odezva nenechala dlouho čekat - v červnu 1784 vydal bavorský vévoda edikt, podle nějž byla zakázána jakákoli seskupení nebo společenství, která nebyla dříve schválena zákonem.

Ilumináti si původně mysleli, že je tato vyhláška nijak neovlivní. Avšak v březnu 1785 byl vydán druhý edikt, který řád Iluminátů výslovně zakázal. Při zatýkání členů spolku našla policie vysoce kompromitující dokumenty včetně obhajování sebevraždy a ateismu, plánu na vytvoření ženské větve spolku, receptů napsaných neviditelným inkoustem nebo lékařských pokynů, jak postupovat při potratu.

Důkazy byly použity jako základ pro obvinění řádu za pokus o spiknutí proti náboženství a proti státu. V srpnu 1787 vydal bavorský vévoda třetí edikt, v němž zakázal řád Iluminátů a členství v něm se trestalo smrtí.

Weishaupt ztratil své místo na Univerzitě v Ingolstadtu a byl vykázán. Zbytek svého života strávil ve městečku Gotha v Sasku, kde přednášel filozofii na Univerzitě v Göttingenu. Bavorský stát považoval řád Iluminátů za zrušený.

Jeho dědictví však vytrvalo a bylo základem pro mnoho konspiračních teorií. Sám Weishaupt byl falešně obviněn, že napomáhal k provedení Velké francouzské revoluce. V nedávné době byli Ilumináti obviněni například z vraždy amerického prezidenta J. F. Kennedyho. 

Ovlivněni byli také spisovatelé, mezi nimi Dan Brown či Umberto Eco. Ačkoli byl řád Iluminátů rozpuštěn, Weishauptův odkaz dodnes přežil. Především to je myšlenka, že různé tajné společnosti jsou v pozadí světových událostí a tahají za nitky světových vůdců.