Transsexuál v čele římské říše? Heliogabalus byl ještě šílenější než Caligula

Nebyl to jev tak vzácný, jak by se mohlo zdát. Jistě všichni známe tyrany, jako byl Nero, který dokonce nechal zapálit Řím, nebo Caligula. I proto aby se podobným excesům předešlo, byla zavedena instituce adoptivních císařů. Vládnoucí císař si ze svého okolí vybral následovníka, kterého považoval za nejschopnějšího, i když to nebyl jeho přímý potomek. Ani to ale nemuselo stačit, čehož ukázkovým příkladem je císař přezdívaný Heliogabalus, vlastním jménem Varius Avitus Bassianus po adopci Marcus Aurelius Antoninus.

Ten byl pouze potomkem švagrové císaře Septima Severa. Jenomže Septimovi synové byli bezdětní a když byl svou pretoriánskou gardou zavražděn císař Caracalla, Heliogabalovy šance na trůn se rapidně zvětšily. Toho využila jeho babička Iulie Maesa, která využila své autority a Caracallovy obliby ve vojsku a Heliogabala prohlásila za nemanželského syna Caracally. Její snaha přinesla ovoce - vojáci 3. galské legie Heliogabala prohlásili za císaře. Poté co porazil svého konkurenta Macrina v bitvě u Antiochie, dosáhl čtrnáctiletý Heliogabalus uznání v celé říši. Ale protože byl příliš mladý většina vládnutí spočívala na bedrech jeho intrikánské babičky Iulie Maesy.

Navzdory tomu, že se vládnutí příliš nevěnoval, dokázal Heliogabalus skvěle provokovat římský senát. Ať už šlo o pompézní oslavy jeho údajného otce Caracally, prosazování syrských zvyků a náboženství v Římě nebo jeho neurovnané rodinné vztahy. Od své první ženy, urozené Iulie Cornelie Pauly po roce odešel, aby ji nahradil jinou. Rozvod nebyl v Římě takový problém jako ve středověku, ale Heliogabalus si druhou manželku snad ani nemohl vybrat hůře – oženil se totiž s vestálkou, panenskou kněžkou, za jejíž znesvěcení se normálně uděloval trest smrti. Pod vlivem babičky, ale kněžku opouští a bere si Anniu Faustinu, ale ani tento svazek nevydrží déle jako rok.

Radost senátorům nedělal ani protekcí vozataje Hierokla, původem otroka, kterému Heliogabalus uděloval různé úřady, údajně i titul spoluvládce – caesara. To vše kvůli jejich vzájemnému homosexuálnímu poměru. Favoritů měl Heliogabalus povícero a všechny štědře odměňoval významnými úřady. Kolovaly i zprávy o výstřednějších choutkách císaře. Po nocích se měl převlékat za ženskou prostitutku, a dokonce si prý chtěl nechat přioperovat ženské pohlaví – což by z něj udělalo jednoho z prvních transsexuálů.

Pověstnou poslední kapkou byl pokus učinit ze syrského boha Éla-gabála (přezdívka Heliogabalus je polatinštěná verze tohoto jména) hlavní postavou Římského panteonu. Císařovy sexuální výstřelky byli Římané ochotni snášet, koneckonců byli u svých vladců zvyklí na ledacos, ale takový zásah do svého náboženství a tradic si nehodlali nechat líbit. To si uvědomovala i Iulie Maesa a tak Heliogabala donutila jmenovat jeho bratrance Alexandra Severa spoluvládcem. Heliogabalus v tom oprávněně viděl ohrožení svého postavení a pokusil se svého soka sesadit či zavraždit, ale tím proti sobě ještě více popudil římský lid. Nakonec ztratil popularitu i mezi vojáky, což se stalo osudným i mocnějším panovníkům.

Roku 222 n. l. ho vzbouření vojáci zavraždili a v rozhořčení nad jeho zvrhlými skutky jeho tělo vhodili do řeky Tibery. Senát se s radostí přidal na stranu vzbouřenců a nad zavražděným císařem nechal vyhlásit damnatio memoriae (zatracení paměti). To znamenalo že z veřejného prostoru měly být odstraněny veškeré nápisy, portréty a podobizny odsouzeného císaře. Tak neslavně dopadl příběh teenagera na trůně, který byl zabit v pouhých 18 letech, protože podlehl pokušení moci a luxusu císařského dvora.