Proč chudí kupují nezdravé jídlo? Sociologové našli překvapivou odpověď

Chtějí to, dostanou to

Socioložka se ptá, co je tedy příčinou, pokud na to nejsou oblasti s obtížným přístupem ke kvalitním potravinám. Sama hledá odpověď již několik let, přičemž zkoumala 73 kalifornských rodin a strávila stovky hodin sledováním jejich denních stravovacích návyků. Její výzkum naznačuje, že socioekonomický statut rodin neovlivňuje pouze jejich přístup ke zdravému jídlu, ale - co je důležitější - i samotné vnímání jídla.

"Většina rodičů, s nimiž jsem vedla rozhovor - chudých i bohatých, chtěla, aby jejich děti jedly výživné jídlo a věřila v důležitost zdravé stravy," píše Singhová. Poukazuje, že děti však rodiče neustále bombardovaly žádostmi o nezdravé jídlo bohaté na cukr, sůl či tuk a požadovaly chipsy a limonády, nikoliv brokolici a brambory.

Jak řekla výstižně jedna matka, děti vždy chtějí nezdravé, konstatuje expertka. Dodává, že ačkoliv takové potraviny chtěly chudé i bohaté děti, reakce jejich rodičů se lišily - drtivá většina bohatých běžně takové žádosti zamítala, přičemž v 96% vysokopříjmových rodin alespoň jeden z rodičů prosby svých potomků pravidelně odmítal, zatímco rodiče v chudých rodinách téměř vždy dětem ustoupili a jejich prosby pravidelně odmítalo jen 13% z nich.

Jeden z důvodů tohoto rozdílu spočívá podle socioložky v tom, že rodiče vnímají žádosti svých dětí o jídlo dramaticky odlišně. Pro rodiče, kteří vychovávají potomky v chudobě, tvoří nutnost říkat ne součástí denního života, jelikož finanční situace je nutí neustále odpírat dětem jejich přání, například nový pár bot či výlet do Disneylandu, vysvětluje Singhová. Doplňuje, že díky tomu se chudí rodiče často cítí provinile a neschopně.   

Vedle všech věcí, kteří si chudí rodiče objektivně nemohou dovolit, je nezdravé jídlo cosi, na co často mohou říct ano, poukazuje odbornice. Zmiňuje tvrzení těchto rodičů, že téměř vždy najdou dolar, aby dětem koupili plechovku limonády či balíček chipsů, a žádostem dětí vyhoví, protože si je zkrátka mohou dovolit splnit, a tím potomkům ukazují, že je milují, naslouchají jim a dokážou plnit jejich potřeby.

"Chtějí to, dostanou to. Jednou to poznají. Poznají, že je miluju a jen na tom záleží," cituje socioložka chudou matku-samoživitelku. Konstatuje, že nezdravé jídlo nejenže vykouzlí úsměv na dětské tváři, ale rodičům dává také cosi stejně důležitého - pocit důležitosti a úspěšného rodičovství v prostředí, které takové pocity konstantně podkopává.

Symbol péče a lásky

Pro bohaté rodiče znamená žádost dětí o nezdravé jídlo něco zcela jiného, zdůrazňuje Singhová. Připomíná, že vychovávají potomky v blahobytném prostředí, pravidelně dokážou naplňovat jejich materiální potřeby a touhy a pokud jde o poslední iPhone či zaplacení školného, téměř vždy řeknou ano.

Jelikož mají mnoho příležitostí naplnit touhy svých dětí, vysokopříjmoví rodiče mohou s klidnějším srdcem odmítnout požadavek na nezdravé jídlo a byť to pro ně není vždy lehké, nejde o tak stresovou situaci jako v případě chudých rodičů, uvádí expertka. Dodává, že odepření sladkostí dětem není pro bohaté rodiče pouze emočně snadnější, ale zároveň takový krok vnímají jako akt zodpovědného rodičovství, protože odmítnutí požadavku na pochutiny chápou jako cestu, která má děti naučit říkat si ne.

Bohatí rodiče tedy odpírají dětem nezdravé jídlo nejen kvůli podněcování správných stravovacích návyků, například kontroly porcí, ale i z obecnějšího hlediska, kvůli sebeovládání, poukazuje Singhová. Zjistila, že bohatí i chudí rodiče využívají jídlo k výchově svých dětí, ale rozdílná role, kterou mu přikládají, formuje způsob, jak k problému přistupují.

"Chudí rodiče plní žádosti dětí o nezdravé jídlo, aby je krmili emočně, nikoliv aby škodili jejich zdraví. Obdobně bohaté rodiče, které odpírají svým dětem průmyslové potraviny, tak činí, aby je naučili zdravým dlouhodobým návykům, nikoliv aby je deprimovali," píše socioložka. Vysvětluje, že stravovací nerovnost v USA má tedy více co do činění se socioekonomickým statutem lidí než s lokalitou, ve které žijí, a chudoba či dostatek ovlivňují více než samotný přístup ke zdravému jídlu - formují roli, kterou jídlu Američané přikládají.

Řešení stravovacích nerovností si tak bude žádat více než umístění supermarketů do chudinských čtvrtí, protože takový krok nezmění význam jídla pro chudé rodiny, deklaruje odbornice. Zdůrazňuje, že to může učinit jen jejich vytažení z chudoby - pokud by totiž nízkopříjmoví rodiče měli zdroje k trvalému naplňování tužeb svých dětí, pak by balíček chipsů zůstal balíčkem chipsů a nikoliv mimořádně silným symbolem rodičovské péče a lásky.