Lidé mohou žít i bez žaludku? Radikální zákrok může zachránit před rakovinou, člověka ale trvale poznamená

Fogel hovoří o hrůze, kterou by už nikdy nechtěl ve své rodině prožít, pokud by tomu mohl nějak zabránit. Naději mu dává pokrok, který v této oblasti vědci a lékaři učinili. Jednoduché plivnutí do trubičky umožňuje genetikům zjistit, zda dotyčný zdědil vzácný gen, který by ho vystavil vysokému riziku dědičné difúzní rakoviny žaludku, vysvětluje server The Independent,

Testy ukázaly, že u Fogela existuje šance asi 70 procent, že tento typ rakoviny dostane. Pokud by se tak stalo, téměř jistě by to pro něj znamenalo rozsudek smrti. Jediným způsobem, jak překonat jeho genetickou výbavu, bylo odstranit jeho žaludek.

V říjnu proto 41letý otec dvou chlapců (3 a 6 let) podstoupil celkovou gastrektomii, tedy chirurgické odstranění žaludku. Lékaři mu prostě vyndali žaludek a připojili jícen k jeho střevům. „Odstranění žaludku pro mě byla naprosto jasná věc," přiznal Fogel. „Být s tetou a sledovat, jak umírá na rakovinu žaludku, to mi úplně stačilo."

Kompletní odstranění žaludku je extrémní preventivní procedura, kterou je možné provádět díky pokroku v oblasti genetiky v posledních dvou desetiletích. Stále častěji může jedinečný genetický vzorec člověka předznamenávat nemoci. Zároveň poskytuje varování, na které je možné se zaměřit dlouho předtím, než se nemoc dostane do smrtelného stádia.

Zatím asi nejznámější je určování genetických markerů, které předpovídají rakovinu prsu. Ženy, které mají mutaci genu označovanou jako BRCA, si mohou zvolit preventivní odstranění prsou ještě před vypuknutím rakoviny. Rakovina žaludku je ve Spojených státech sice méně rozšířená, přesto se ročně objeví asi asi 25 000 nových případů. U rakoviny prsu je to 300 000 případů. Na druhé straně ale u rakoviny prsu existuje 89procentní šance na přežití, zatímco u rakoviny žaludku jeto asi jen 30 procent.

Může být překvapující, že se člověk dokáže naučit žít bez žaludku. Ale tělo je schopno obejít hlavní funkci žaludku ukládat a rozkládat jídlo, které se postupně dostává do střev. Při odstranění žaludku se jídlo přijímané v malých dávkách dostává přímo z jícnu do tenkého střeva.

Gen způsobující rakovinu žaludku je možné detekovat od konce devadesátých let, kdy vědec z Nového Zélandu začal zkoumat, proč tolik lidí v jedné domorodé komunitě umírá na rakovinu. Po 18 měsících průzkumu DNA profesor Parry Guilford, z Nového Zélandu objevil spojení mezi těmi, kteří nesli genovou mutaci nazvanou E-cadherin, a těmi, kteří tuto nemoci dostali.

O tomto testu se díky vzdáleným příbuzným na konci minulého roku dozvěděl i Fogel. Otestovat se nechal nejen on, ale i jeho sestra a bratranec – syn nemocné tety. Jen u něj ale vyšel pozitivní výsledek. A ačkoliv to pro něj nejprve byl šok, na věc se ihned začal pragmaticky. Říká, že měl příležitost zachránit svůj vlastní život, což je možnost, kterou jeho teta nikdy neměla.

Zapsal se do klinické studie NIH, kterou vede onkolog Jeremy Davis. Ten bude v průběhu času sledovat jeho a jeho rodinu. Jednoho dne budou dva Fogelovi synové také testováni na tento dědičný gen. Je možné, že i u nich se objeví pozitivní výsledky. Davis doufá, že do té doby on a jeho tým objeví další preventivní léčbu, aby nemuselo dojít k odstranění žaludku.

Po Fogelově chirurgickém zákroku, ke kterému došlo dne 11. října, patologové zkontrolovali žaludek na příznaky prekancerózních buněk a žádné nenašli. To, že výsledky rakovinu neukázaly ale neznamená, že by Fogel nikdy rakovinu nedostal. Přesto tento výsledek pacienta i jeho doktora překvapil. Fogel přesto řekl, že odstranění žaludku nelituje

Fogel se kvůli zákroku už nikdy nebude moci účastnit soutěže jedlíků, protože už se nebude moci cpát o sto šest. Navíc ho čeká velmi přísná dieta a bude muset jíst jen extrémně malé množství jídla. Možná to pro něj nebude tak těžké, protože už nikdy nebude cítit hlad. Musí si nastavovat hodinky, aby mu připomněly, že musí každou hodinu něco málo sníst a vypít.