Příběh o lásce jako z pohádky? V České historii se odehrál jeden netradiční

Mládí Františka Ferdinanda bylo stejné jako mnohých dalších z jeho okolí. Při své milované vojenské službě tu a tam navštívil v Praze i ve Vídni nevěstinec. V Uhrách dokonce s jednou dívkou počal dítě. K němu se ale přiznal a vyplatil ho, což tehdy nebylo nic neobvyklého. 

Přesto se jeho osudový příběh brzy změnil a mezi jeho největší záliby a lásky přibyla jedna osudová žena. Tu poprvé potkal na plese v února roku 1885. Byla to tehdy ještě ani ne sedmnáctiletá Žofie Chotková z českého hraběcího rodu. O pět let starší František Ferdinand se do ní snad již tehdy zadíval. Vzájemná láska se však zrodila až později a od roku 1894 existují i dochované milostné dopisy a zprávy o tajných návštěvách. Svůj vztah totiž dlouho skrývali. 

V roce 1898 byl František opět na návštěvě u arcivévodkyně Isabely, kde Žofie Chotková sloužila jako dvorní dáma. Paní Isabela si vykládala návštěvy Františka jako zájem o jednu z jejích dcer. Ovšem tehdy po tenisovém kurtu zde František zapomněl svůj medailonek. Sluha ho našel a poslušně donesl arcivévodkyni, která ho chtěla arcivévodovi vrátit. Při té příležitosti v něm ale objevila podobenku Žofie Chotkové. Skandál byl na světě. Sama arcivévodkyně Isabela se v něm hojně angažovala a o této „hrozné a nevhodné“ skutečnosti informovala samotného císaře.

František Josef I. si pozval svého synovce, budoucího císaře, k rozhovoru. František Ferdinand si však stál za svým, byť z celé jeho rodiny byla na jeho straně pouze jeho nevlastní matka Marie Tereza. Ostatní byli proti tomuto svazku, stejně jako císař. Byli tu i tací, kteří si dokonce vzali za úkol rozdělit tento nevhodný pár.

Žofie i František Ferdinand věděli, že přesvědčit císaře, aby svolil k sňatku, nebude snadné, ale po mnoha rozmluvách či spíše hádkách s císařem si František Ferdinand prosadil svou. Císař však v zájmu monarchie dal svolení pouze k morganatickému sňatku. František Ferdinand tak pro svůj sňatek s Žofií musel složit v roce 1899 tzv. renunciační přísahu, v níž se vzdal mimo jiné nároků na trůn pro své budoucí potomky z manželství s Žofií. Ta se navíc nikdy nemohla stát císařovou, ale pouze ženou císaře, což Františka Ferdinanda vždy trápilo a uráželo. Pro lásku k Žofii to však hodlal podstoupit. 

Svatba se uskutečnila 1. července 1900 v Zákupech. Z ženichovy strany dorazily pouze nevlastní matka Marie Tereza a obě její dcery, nevlastní sestry Františka Ferdinanda. Ostatní hosté byli ze strany Žofie. Po svatbě jeli na líbánky právě na Konopiště.

Právě zde se jim narodily tři děti. Rok po svatbě to byla holčička, Žofinka. V roce 1902 se narodil Max a v roce 1904 Arnošt. Žofie čekala ještě jedno dítě, ale to se již narodilo mrtvé. Je nutné podotknout, že Žofie se vdávala až ve svých 32 letech, což na tehdejší dobu byl pozdní věk na svatbu. 

Ani po svatbě nebyl život Žofie a Františka Ferdinanda jednoduchý. Kvůli morganatickému sňatku nemohla Žofie svého manžela oficiálně doprovázet. Ze stejných důvodů neměly děti právo na nástupnictví. Díky tomu ale jejich dětství nebylo vázáno striktním dvorským protokolem a bylo skutečně pohodové a šťastné, stejně jako celý pobyt rodiny na zámku v srdci Čech.

Ovšem toto těžce vydobyté štěstí nemělo trvat věčně. V roce, po 14 letech od svatby, se páru naskytla první příležitost, kdy mohla Žofie oficiálně doprovázet svého manžela. 23. června odjíždí rodiče i se svými dětmi do Chlumu u Třeboně, na jejich druhé sídlo v Čechách. Zde spolu tráví ještě několik posledních chvil. Manželé pak odjíždějí, byť zpočátku každý svou trasou, směrem do Bosny a Hercegoviny, kde se měl František Ferdinand zúčastnit vojenských manévrů. Jejich děti zůstaly na zámku v Chlumu, kde čekaly, až se rodiče vrátí a společně pojedou opět na Konopiště.

28. června byl ale v Sarajevu na Františka Ferdinanda a jeho ženu spáchán atentát, který provedl Gavrielo Princip. Dva z jeho výstřelů byly smrtelné. Za svými dětmi a zpět na Konopiště se Žofie s Františkem Ferdinandem nikdy nevrátili a stali se prvními oběťmi přicházející první světové války. Tím skončilo pouhé čtrnáctileté, ale šťastné manželství a velká, i když vždy zakázaná láska.