Kdo stál za invazí do Československa? Za Brežněva SSSR stagnoval, svět se ale třásl strachy

Brežněvova kariéra začala v roce 1960 v Komunistické straně, která jej přivedla do funkce předsedy Nejvyššího sovětu. Vnitrostranický puč proti Chruščevovi jej v roce 1964 následně vynesl na post vůdce Sovětského svazu a generálního tajemníka ÚV KSSS.

Sedmdesátá léta 20. století byla pod jeho vedením obdobím relativní stability sovětského impéria. Přesto v SSSR nastolil neostalinismus a došlo k dalšímu posilování zbrojních závodů. Důležitější byla sovětská zahraniční politika, která byla směřována na udržení vlády v Evropě a na rozšiřování impéria ve třetím světě. 

Češi mu přičítají zejména odpovědnost za okupaci Československa v roce 1968 a Afghánistánu v roce 1979. Brežněvova doktrína totiž spočívala v kolektivní odpovědnosti států Varšavské smlouvy za udržení komunistických režimů. Dovolovala ale sovětům zasáhnout v případě ohrožení jednoty bloku a právě zásah proti pražskému jaru v srpnu 1968 byl jasnou proklamací sovětské ochoty bránit celistvost bloku.

Brežněv byl ale překvapivě zpočátku proti vojenské intervenci. Vztah se Západem se totiž stal pro Brežněva osobní záležitostí a v mezinárodní politice v období studené války následně uplatňoval politiku uvolňování napětí mezi SSSR a USA. Pro Čechy a Slováky ale zůstane tento politik navždy symbolem invaze vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

Leonid Brežněv v čele SSSR stál 18 let. Nikdo jiný s výjimkou Josifa Stalina nebyl sovětským vůdcem tak dlouho. Za pokračující vlády ale začalo stagnovat sovětské hospodářství a bujela šedá ekonomika, která stále nahrazovala systém centrálního plánování. Okrádání státu se stalo nezbytností a i korupce se stala přirozenou součástí života.

Stabilita kádrů se zasloužila o to, že se průměrný věk vedoucích představitelů režimu zvyšoval a většina funkcionářů vstoupila do politického života v éře stalinismu. Sovětskou společnost začala ovládat gerontokracie, chyběli totiž mladí důvěryhodní lidé.

Na druhou stranu se sešel s několika prezidenty USA a se svými americkými protějšky podepsal několik odzbrojovacích smluv. Brežněv byl také jedním ze strůjců politiky uvolnění.

V posledních letech života ho ale stáří, nemoci, léky i alkohol zbavily možnosti pracovat a neutěšený stav sovětského vůdce byl veřejným tajemstvím. "Věrný pokračovatel Leninova díla", jak znělo jeho označení v oficiálním oznámení, zemřel v nedožitých 76 letech 10. listopadu 1982.