Hawking nechal před smrtí zoufalým lidem velmi důležitou radu. Téměř nikdo si jí nevšiml

Nespočet vědeckých studií, rozhovorů a teorií. To po sobě zanechal jeden z největších mozků 21. století, britský vědec Stephen Hawking, který se většinu svého života zabýval tajemstvím vesmíru.

Není ale bez zajímavosti, že občas zabrousil na jiné téma, a věnoval se například lidským depresím. On sám jimi také trpěl, díky nemoci byl totiž desítky let připoután na speciální vozík a moc dobře věděl, že naděje na léčbu je prakticky nulová. Takový život musí být nesmírně těžký, a vědec se proto dokázal vžít do pocitů lidí, kteří se ocitli v bezvýchodné situaci.

Uspořádal proto přednášku v londýnském institutu Royal, kde se snažil lidem, kteří trpí duševními poruchami, vysvětlit, že naděje umírá poslední a člověk je schopen překonat víc, než si myslí.

Sestavil dokonce teoretickou paralelu, kde přirovnal deprese k černým dírám. "Poselstvím této přednášky je, že černé díry nejsou tak černé, jak se o nich povídá. Nezobrazují věčné vězení a tíseň, jak si mnozí myslí," řekl během své přednášky Hawking.

"Věci se mohou z černé díry dostat ven, stejně jako se mohou dostat do jiného vesmíru. Pokud máte pocit, že se nacházíte v černé díře, nevzdávejte se. Existuje cesta ven," dodal jen několik měsíců před svou smrtí.

Hawking na přednášce také veřejně přiznal, že ani on to v životě nikdy neměl lehké. Svěřil se, že poté, co mu v roce 1963 lékaři diagnostikovali neuronové onemocnění, se i on ocitl v černé díře. Díky teoretické fyzice ale prý překonal své potíže.

"Je to jedna z mála oblastí, ve které moje postižení nepředstavuje vážný handicap," řekl Hawking. V závěru své přednášky lidi vyzval, aby se nikdy nepřestali usmívat. Tvrdil, že nemá smysl se na svět zlobit, a to bez ohledu na to, jak dokáže být život krutý.

"Pokud se nedokážete usmívat sami na sebe nebo na život obecně, ztratíte všechnu naději," uzavřel své poselství Hawking.