Skutečná hrozba pro planetu Zemi? Po 10 sekundách vypálí oči celému lidstvu, obrana neexistuje

Nadešel osudný den. Někteří lidé se odebrali do podzemních úkrytů, ale velká většina zůstala na zemském povrchu. „Šance na přežití jsou tak jako tak mizivé,“ pomysleli si mnozí. Klidnou dopolední oblohu rozzářil očekávaný světle modrý záblesk. Plných deset vteřin se lidstvo mohlo kochat tímto nevšedním přírodním úkazem. Krátce poté pozorovatelé ucítili silnou bolest v očích. Ultrafialové záření jim totiž nenapravitelně poškodilo zrak. Připomíná vám to první řádky nějaké sci-fi knihy? Hvězda WR 104 by podobnou katastrofu mohla skutečně způsobit.

Uplynulo téměř 20 let od objevení hvězdy WR 104 a někteří astronomové opakovaně varují před jejím smrtícím gama zábleskem. WR 104 se nachází ve vzdálenosti 8000 světelných let od planety Země a mohla by v blízké budoucnosti explodovat jako supernova. Následné gama záření může zničit až čtvrtinu zemského atmosférického ozónu, uvádí Bruce Dorminey ve svém článku pro forbes.com.

„[WR 104] se změní v supernovu kdykoliv mezi dneškem a příštími 500 000 lety,“ řekl Grant Hill, astronom z havajské W. M. Keckovy observatoře. Otázkou zůstává, jestli se gama záření z této hvězdy bude šířit směrem k planetě Zemi. Odborná diskuze prozatím nepřinesla jednoznačnou odpověď a Hill si myslí, že takový scénář nelze zcela vyloučit.  

Dosavadní výzkum se zabýval rozdílnými výsledky ve výpočtech rotační osy WR 104 a zda její póly směřují k povrchu Země. Pokud by tomu tak bylo, případný výbuch by nás mohl zasáhnout. V případě, že by úhel mezi hvězdnými póly a Zemí byl větší než 30°, nehrozí lidem žádné nebezpečí.

Mlhovina větší než vzdálenost od Pluta ke Slunci 

Tým australského astronoma Petera Tuthilla WR 104 objevil v roce 1998 pomocí technologicky pokročilé metody infračervené termografie. Při pozorování oblohy dalekohledem Keck I zjistili, že sklon hvězdy směrem k Zemi leží mezi 10-15°. Úhel do 20° přitom představuje vysoké riziko zasažení Země gama zábleskem.

O několik let později tato měření zopakoval Grant Hill. Přestože používal stejný dalekohled jako Peter Tuthill, výsledný sklon mu vyšel v rozmezí 30° a 40°. „Pokud se ale podíváte na WR 104 a grafické zobrazení jejího tvaru, skutečně můžete tvrdit, že je natočena směrem k Zemi pod nulovým úhlem,“ domnívá se Hill. 

WR 104 patří k tzv. Wolf-Rayetovým hvězdám, což jsou velmi mohutné a světlé vesmírné objekty. Vyznačují se ztrátou vnějších vodíkových vrstev, jež způsobuje extrémní úbytek hmotnosti. Pokud se takové hvězdy nachází v binárním systému, jako v případě WR 104, často dochází k vysokorychlostním střetům mezi hvězdnými větry z obou přítomných hvězd. Výsledkem se může stát tvorba hvězdného prachu. V okolí WR 104 vytvořily tyto větry spirálovitou hvězdicovitou mlhovinu o šířce 160 astronomických jednotek, což je dvojnásobek vzdálenosti mezi Plutem a Sluncem. 

50% zvýšení ultrafialového záření by vedlo ke katastrofě 

„Existuje jen asi sto Wolf-Rayetových hvězd, které jsou tudíž neuvěřitelně vzácné,“ uvedl Peter Tuthill. „Kterákoliv z nich může potenciálně způsobit gama záblesk. Rozdíl u WR 104 představuje to, že je jediná, která vypadá jako natočená směrem k Zemi.“ Podle Granta Hilla by se v případě exploze WR 104 gama záření rozšiřovalo směrem od jejích pólů. Hill soustavně zdokonaluje své počítačové modely a očekává, že brzy získá lepší informace o skutečném sklonu hvězdy směrem k Zemi.

„Jedná se o složitý systém a kdokoliv z nás mohl provést nějaké zjednodušení,“ řekl Tuthill a dodal, že explozi hvězdy nemusí vždycky následovat gama záblesk. Pokud by ovšem takové záření zasáhlo Zemi a poškodilo ozónovou vrstvu, pravděpodobně by způsobilo 50% nárůst ultrafialového záření ze Slunce. Podle amerického fyzika Adriana Merlotta by to vedlo nejen k narušení fotosyntézy mořského i sladkovodního planktonu, ale i k vyvolání širokosáhlé katastrofy zahrnující vymírání různých druhů organismů. 

„Nejprve byste si všimli deseti sekundového modrého záblesku v atmosféře,“ řekl Merlott. „Pak by ale následovalo ničení.“