Český Šternberk: Jaký světový unikát ukrývá jeden z nejstarších hradů?

Rod Šternberků se nazývá po svém rodovém sídle, kterým byl a dodnes je hrad Šternberk v Čechách, dnes nazývaný jako Český Šternberk. Ten založil Zdeslav, známý také jako Zdislav někdy před rokem 1241, od kdy se psal jako Zdeslav ze Šternberka. 

Samotný název hradu vychází z tehdy módního poněmčování názvů panských sídel. V tomto případě šlo o německé pojmenování "Sternberg“, tedy složeninu slov „Stern“ – hvězda a „berg“ – hora. Ve volném předkladu by tak bylo možné hrad nazvat jako hvězdná hora. Souvisí to též s rodovým erbem, respektive znakem, kterým je zlatá osmicípá hvězda na modrém poli. Rodové heslo zní latinsky "Nescit occasum", což v češtině znamená „nezná západu“ nebo „nikdy nezapadá“, a míní se tím ona šternberská hvězda.

Hrad tedy vznikl na popud Zdeslava někdy během 30. let 13. století, přičemž nejpozději byl dokončen v roce 1241, kdy se po něm Zdeslav psal. Staveništěm hradu se stal klesající ostroh nad řekou Sázavou. Dispozice byla nejspíše od počátku dvojdílná. Hrad původně tvořila obranná okrouhlá věž v čele, za ní pak hradbami obehnané nádvoří s palácem na zadní, nejchráněnější straně. Z prostoru stoupajícího hřebene byla hradba masivně zesílena do podoby tzv. štítové zdi. Protože se jádro nacházelo na hřebeni, mělo dvě čela. Severní proti předhradí zajišťoval právě okrouhlý bergfrit a druhou stranu neprůstřelná štítová zeď.

Hrad byl postupem času přestavován a to již ve 14. století. Ani tehdy ovšem hradní architektura, zaměřená za časů Karla IV. spíše na pohodlí, nedokázala reagovat na vývoj obléhacích strojů a technik. Nevýhodná poloha hradu na klesající ostrožně, se stala Šternberku osudnou během Poděbradských válek v 60. letech 15. století. Hrad byl tehdy v roce 1467 obležen a dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. Útočníci využili faktu, že hrad stál pod vrcholem ostrohu, tudíž ho obléhací stroje, bombardy i trebuchety měli jako na dlani.

Hrad byl však obnoven a majitelé se z těchto časů též poučili. Ze slabiny udělali přednost. K tomu se vztahu jede z prvních unikátů hradu. Na vrcholu hřebene ostrohu, pod nímž se hrad nalézá, byla postavena předsunutá bašta v podobě bateriové věže. Do ní bylo možné umístit jak děla, tak posádku, která tak mohla hrad z nejohroženější strany chránit již několik set metrů před samotným jádrem hradu. Šternberkové ji postavili na konci 15. století právě v místech, odkud na ně posádka Jiřího z Poděbrad před lety vrhala těžké prakové koule. Předsunutá bašta je jednou z mála dodnes dochovaných na našem území.

I později byl hrad přestavován, výrazných úprav se dočkal po třicetileté válce, kdy byly přestavěny především interiéry. Po celou tuto dobu byl hrad v majetku jediného rodu a tím byli zakladatelé hradu, Šternberkové. Změna nastává až v roce 1712, kdy holická větev tohoto rodu, vymřela a hrad se tak na 130 let ocitl v rukou jiných majitelů, například hrabat z Roggendorfu, hraběte Čejka z Olbramovic či hrabat Somsichů de Saard. Ovšem následně, v roce 1841 se hrad odkoupením zpět dostal do vlastnictví původních majitelů, rodu Šternberků, tentokrát z konopišťské větve. Hrad tehdy koupil Zdeněk hrabě Sternberg.

Hrad zůstal v majetku Šternberků až do novodobé historie, tedy do zestátnění v roce 1949. Tehdy se z hradního pána stal hradní průvodce na státním hradě. Ovšem po pádu komunismu byl hrad v restituci navrácen rodině již v roce 1992. Díky tomu má hrad další unikát. Jedná se totiž o jeden z mála hradů, který dodnes vlastní potomci zakladatele, v tomto případě je hrad v majetku Šternberků po několik století s výjimkou onoho stotřicetiletého období a období komunismu, už od roku 1241.

Posledním, neméně významným faktem je skutečnost, že je hrad dodnes zpřístupněn se zajímavou prohlídkou, nejen o hradu, ale též historii rodu. Nabízí ale též nějaké legendy, například o pokladu či pekelném psovi.