Amputace bez léků? Archeologové odkryli jednu z největších záhad minulosti

Archeologové objevili celkem 164 hrobů z raného středověku, a právě v jednom z nich nalezli tělo staršího muže s dobře zahojenou amputovanou pravou rukou, který zemřel ve věku mezi 40-50 rokem. Muž byl pochován s netypicky ohnutou rukou, která končila v předloktí a v jejímž okolí se nacházela zvláštní kovová přezka, nůž a zbytky organického materiálů, patrně kůže. Vše okolo nálezu tak nasvědčuje tomu, že po amputaci byla ruka dokonce nahrazena jakousi protézou.

Podle charakteru zničené kosti předloktí dospěli k závěru, že ruka byla uťata jedním přesným úderem. Nabízí se tři hlavní důvody, proč k amputaci ruky došlo. První věc, která člověka napadne je useknutí ruky v boji, ale proti tomu svědčí fakt, že ruka byla useknuta jedním rovným úderem. Ne že by to bylo nemožné, ale během bojové vřavy by takový úder byl extrémně náhodný. Navíc pokud by k úrazu došlo v bitvě, šance na přežití oběti by byly minimální, protože na bojišti prakticky neexistuje šance, jak se vyhnout infekci, která byla v době bez antibiotik prakticky smrtelná. Jako reálnější se proto jeví možnost lékařské amputace, či useknutí ruky jako trestu za zločin. Z dobových tzv. Barbarských zákoníků totiž víme, že useknutí ruky bylo celkem běžným trestem. To samé ale platí i pro amputaci, která byla také často doporučována podle medicínských příruček, například jako prevence rozšíření gangrény, řešení komplikované otevřené zlomeninu nebo oddělení nekrotické tkáně od zdravé ruky. Nelze ale vyloučit, že případné lékařská amputace nebyla důsledkem válečného zranění, vzhledem k bojovné povaze Langobardské kultury a četnosti traumatických zranění v Langobardských hrobech.

Nehledě na původ amputace, nejzásadnějším zjištěním je, že náš Langobard amputaci přežil, a dokonce se dožil relativně požehnaného věku skoro padesáti let. V době před antibiotiky to svědčí o nutnosti komunitní péče o zraněného. Ta muselo být opravdu značná, protože došlo k takřka ideální zahojení končetiny. Muselo být připraveny výborné podmínky pro zákrok - čisté prostředí, intenzivní péče a schopnost zabránit smrti vykrvácením během amputace.  Navíc člověk s amputovanou rukou se nikdy nemohl plně znovu zapojit do pracovního procesu, což muselo být pro komunita také značnou přítěží. Tyto zjištění poněkud zpochybňují teorii amputace jako trestu, protože taková úroveň péče by byla jen těžko poskytnuta zločinci.

Posledním výrazným objevem bioarcheologů bylo výrazné opotřebení na konci pahýlu ruky, které svědčí o tom, že na něj pravidelně působil mechanický tlak. To archeology dovedlo k závěru, že jedinec pravděpodobně používal po zbytek života nějaký druh umělé protézy. Podpůrnými důkazy jsou kromě přezky a nezvyklé polohy ruky v hrobu je zejména výrazně větší opotřebení některých zubů. Samozřejmě obecně zuby Langobardů nebyly v dobrém stavu kvůli špatné hygieně a nevhodné stravě, ale několik zubů vykazovalo výrazně větší opotřebení než ostatní, což by znamenalo že opotřebení nevzniklo žvýkáním potravy. Když vezmeme v potaz všechny ostatní okolnosti, tak vysvětlení se nabízí – zuby byly používaný k utahování řemenů, které držely protézu na ruce. Pokud jste si někdy sami zkoušeli zavázat ruku obvazem bez cizí pomoci, nezbývá vám totiž nic jiného než použít zuby. Ještě zajímavější je názor archeologů na tvar protézy, podle nich se jednalo o jakousi čepičku, ke které byl připevněna upravená čepel – což by mohl být důkaz, že populární obraz piráta z hákem místo ruky, by nemusel být tak mimo mísu jak se doposud zdálo.