Daň za naši pohodlnost? Plasty obsahují látky, které mohou výrazně ovlivnit lidský mozek

Drtivá většina plastů obsahuje chemikálie nazývané ftaláty, které slouží ke zlepšení jejich vlastností, dodávají plastu pružnost, ohebnost, trvanlivost a průsvitný vzhled. Kromě toho se však přidávají i do kosmetických výrobků, kde pomáhají udržovat vůni výrobku, do čistících přípravků, podlahových kritin, ale i do stavebního materiálu. Mohou se ale nacházet třeba i v hračkách, plastovém nádobí a dokonce v i mase, mléku, rybách či oleji.

Ftaláty člověk do svého těla může vstřebávat třemi různými způsoby. Za prvé vdechováním z kontaminovaného ovzduší, kdy se ftaláty dostávají přes plíce do krevního oběhu. Za druhé přímým kontaktem se sliznicí se ftaláty přenáší přímo do krve. A v neposlední řadě se ftaláty nacházejí v potravinách balených do PVC nebo v příliš tučných výrobcích, odkud se přes sliznici v trávicím ústrojí dostávají do krevního oběhu. Důležité je vědět, že 60 až 90 % přijatých ftalátů se z těla vyloučí ven během 24 hodin, zbytek se však dále hromadí v organismu.

O (ne)bezpečnosti těchto látek se vedou široké diskuse. Není pochyb o tom, že jde o látky nepřirozené pro lidský organismus, a je tedy logické, že nám neprospívají. Tuto teorii podporuje i pár studií, které zjistily, že ftaláty ovlivňují hormonální výbavu některých laboratorních zvířat. Mohou oslabit imunitu člověka, ohrozit funkci jater, ledvin a plic, zvýšit riziko vzniku alergií a astmatu. Mohou mít negativní vliv na srážlivost krve a hormonální a reprodukční systém, především dospívajících chlapců a na hyperaktivitu u dětí. Snižují produkci mužského hormonu testosteronu a spermií. Dále u dospívajících způsobují atrofii mužských reprodukčních orgánů (varlat) čímž přímo narušují plodnost.

O nebezpečnosti ftalátů hovoří i nová studie provedená vědci z University of Illinois Urbana Champaignm, která byla zveřejněná v odborném magazínu The Journal of Neuroscience. Studie byla kvůli bezpečnosti provedena na potkanech, se kterými má člověk hodně společného. Je proto velmi pravděpodobné, že podobné výsledky by byly dosaženy i při zkoumání lidí. Riziko ftalátů spočívá podle vědců i v tom, že bez problémů procházejí i placentou k nenarozenému dítěti, po narození se pak do tělíček dětí dostávají i prostřednictvím mateřského mléka. 

Vědci v rámci studie dívali potkanům koláčky s polevou obsahující ftaláty v množstvích podobných těm, které byly naměřeny u těhotných žen. Jedna skupina potkanů koláčky nedostala, druhá skupina dostala malé dávky a třetí vysoké dávky. Potkani žrali koláčky v době, kdy čekali mladé a také 10 dní v době, kdy je krmili mlékem.

Jakmile bylo potomstvo ftaláty krmených samiček na světě, vědci zkoumali mozky těchto mláďat. Ukázalo se, že mláďata, jejichž matky byly krmeny ftaláty, měla významný nedostatek neuronů a neuronových spojení. Nedostatek byl zaznamenán v oblasti mozku nazývaní prefrontální kortex. Ten je je zodpovědný za pokročilé funkce mozku - paměť, rozhodování, zjišťování chyb, flexibilitu myšlení.

Tato oblast mozku je také spojována s autismem, depresí a schizofrenií, protože řídí naše sociální chování, ovlivňuje naši osobnost, soustředění, chápání, rozhodování, vzpomínání i dlouhodobé zapamatování. Autoři studie proto upozorňují na možné propojení výsledků studie s patologií několika neuropsychiatrických onemocnění. Potkani odchovaní na ftalátech dokonce i v dospělosti vykazovali odchylky od kontrolní skupiny, protože v testech na rozumovou flexibilitu dopadly hůř.

Ftaláty jsou sice téměř ve všem, už dnes existují v PVC průmyslu nahraditelné tzv. alternativními polymery. Ty neobsahují změkčovadla, protože jsou samy od sebe pružné. Jediné, kde zatím nejsou čeští výrobci schopni nahradit nebezpečný ftalát fungující v tomto případě jako konzervační činidlo, je při výrobě vaků pro červené krvinky.