Existuje Yetti nebo Lochnesská příšera? Stovky let stará záhada konečně objasněna

Svatý Kolumbus byl misionář a mnich žijící v šestém století našeho letopočtu a podle dobových pramenů šířil křesťanství na území dnešního Skotska a Irska během "doby temna". Byl jedním z apoštolů piktského národa a vykonal nejeden hrdinský čin. V roce 565 dokonce zachránil jednoho z Piktů, který byl napaden monstrem poblíž řeky Ness. Monstrem, které vstoupilo do dějin jako Lochnesská příšera.

Na nejstarší zmínky o netvorovi žijícím v jezeře Loch Ness navázaly v průběhu staletí další. V roce 1871 napsal D. Mackenzie ze skotského Balnainu článek o loďce, která se na jezeře pohupovala a postupně se potápěla pod hladinu, až ji něco prudkou silou stáhlo dolů úplně. V tu chvíli vypukl boom a lidé ze všech koutů světa se začali k jezeru sjíždět, aby mohli na vlastní oči spatřit údajného netvora.

Pozornost vědců si tvor vysloužil po roce 1933, kdy museli manželé projíždějící autem po pobřeží jezera zastavit, protože přes cestu se plazilo tmavé, tlusté tělo, které nakonec zmizelo ve vodě. V následujících desetiletích byla Lochneská příšera několikrát nafilmována a vyfotografována, většinou se ale jednalo o podvrhy. Žádné důkazní materiály nebyly nikdy natolik přesvědčivé, aby měly nějakou vypovídající hodnotu. 

Vědcům přesto nedala záhada spát. Podnikli proto řadu pokusů o zachycení živočicha různými fyzikálními přístroji, prohledali pomocí sonaru celé dno jezera, na břeh umístily kamery, fotopasti, a prohledávali jezero dokonce za pomoci miniponorky. Televize BBC podnikla v letech 2002 a 2003 dvouleté pozorování, přesto žádný z těchto pokusů nepřinesl jasný důkaz existence Lochnesky.

Yetti má původ záhadnější, výsledky jsou ale stejné

Teorie o sněžném muži také není novinkou, kde přesně se vzala ale na rozdíl od jiných, podobných, není jasné. O existenci velkého neznámého tvora se hovoří už stovky let, především v himalajských vesničkách, ale i jinde po světě. Dopátrat se tak původu těchto informací je prakticky nemožné.

Většina z nás si při slově "yetti" vybaví velkého, asi dva a půl metru vysokého chlupatého tvora obývající zamrzlé vrcholky tibetských hor. Podle obecného podvědomí je sněžný muž zvíře vzhledově se pohybující mezi člověkem a velkou opicí, které přežívá vysoko je schopno se dokonale orientovat i za největší sněhové vánice.

Ve skutečnosti ale yetti není výsadou pouze Asie. Hlášení jeho údajného výskytu totiž přišla ze všech koutů světa. Údajně byl spatřen ve Vietnamu, v Číně, Thajsku, na Sibiři, Borneu, v Afghánistánu, Pákistánu, Kanadě, v Amazonii, Kolumbii, Venezuele, v Peru, ale i v Evropě. A v mnohém se jeho popis liší.

Jednou je tvor bílý, jindy má hnědou srst, někdy černou nebo dokonce rudou. Občas je vyšší než člověk, jindy má zhruba 180 centimetrů. Každý popis sněžného muže je jiný a každá kultura a národ si zidealizovaly jeho představu podle svého, jeden poznávací znak však zůstává. Ohromný otisk tlapy ve sněhu.

Ten poprvé objevil v roce 1899 britský důstojník Laurence Waddell v Himalájích. První fotografie yettiho stop pochází ale až z roku 1937 a zachytil je horolezec Frank Smythe. Přelomový byl také rok 1972, v němž američtí horolezci Jeffrey McNeely a Edward Cronin udělali první sádrové odlitky stop.

Podle mnohých odborníků se ale jedná pouze o deformované zvířecí stopy, čemuž nahrávají i poslední vědecká bádání. Experti se už dříve rozhodli prozkoumat DNA všech dostupných vzorků srsti pocházejících údajně z tohoto legendárního himálajského tvora, a zjistili, že pocházejí z medvěda či kozy.

Vědci vyvrací mýty: Yetti ani Lochnesská příšera neexistují

Navzdory všem amatérským pozorováním ale vědci konečně přišli s důkazem, který má potvrdit, že ani jedno z monster neexistuje. Odborníci totiž vzali v úvahu, jak dlouho trvá v dnešní době nalezení nového druhu života. Nepopírají, že stále existují tvorové, o jejichž existenci nemáme ponětí, a i historie ukázala, že se člověk může splést.

Už několikrát se totiž povedlo objevit tvora, o němž si všichni mysleli, že neexistuje. Tento osud potkal například okapi. Tyto příbuzné žirafám měli všichni do začátku 20. století za bájnou legendu. Pak se ale ukázal opak.

Navzdory tomu jsou odborníci přesvědčeni, že existence některých bájných tvorů je nereálná. Podle studie Diany O. Fisherové a Simona P. Blomberga publikované v Proceedings of the Royal Society B jsou totiž tvorové považováni za vymřelé ve chvíli, kdy nebyli spatřeni celých 50 let. A čím delší doba uplynula od posledního pozorování, tím menší šanci na přežití druh má.

Druhým kritériem pro určení, zda druh vyhynul, nebo ne, je rozsáhlý průzkum oblasti, v němž má žít. Pokud se zjistí, že oblast pro zvíře vodná není určitým druhem obydlená, má se za to, že vyhynul. V případě Yettiho a Lochnesské příšery platí kombinace obojího.

Po tvorovi totiž desítky let pátrali nejen laici, ale i odborníci, a to z celého světa. Nejen, že ho nespatřili, ale neshledali ani žádné stopy po jeho existenci v místech, kde by se měl v ideálním případě vyskytovat. Ve chvíli, kdy odborníci podniknou několik expedic v určitém časovém odstupu, a vždy se stejným výsledkem, mohou prohlásit, že daný tvor skutečně neexistuje. A podle vědců tomu tak je v případě Yettiho a Lochnessky.